Jsou mladí ochotni převzít odpovědnost? Stále častěji slyším a čtu, že je to pro mladé lidi obtížné a nejsou ochotni přijmout odpovědnost.
Andrzej Sarnacki SJ: Významná část mladé generace není schopna převzít odpovědnost.
"Velká část mladé generace je psychicky neschopná převzít odpovědnost - což znamená také neschopnost řešit konflikty, obtížné lidi, dokonce i lidi, kteří mají prostě jiný názor. Když se mluví o rozmanitosti, myslí na uniformitu a plně odmítají ty, kteří mají jiný názor. To samozřejmě velmi zužuje obzor rozhodovacích možností. Je pak také obtížné mluvit o nějaké lidské integraci," dodal. - píše fr. Andrzej Sarnacki SJ ve své knize "Jak se rozhodovat v souladu s Boží vůlí", jejíž úryvek zveřejňujeme.
Množství informací
Zdá se, že nejzřetelnějším problémem moderního člověka při rozhodování je mnohost informací, ke kterým máme přístup a které se k nám dostávají - chtěné i nechtěné. Jakékoli povídání o tom lze považovat za triviální, protože je útržkovité. Na jedné straně máme přístup k rozsáhlé databázi dat a znalostí globalizovaného a propojeného světa, na druhé straně zůstává mnoho informací neověřených. O některých tématech tak máme neúplné nebo nepravdivé informace. Jejich mnohost a krátká životnost jsou často mimo naši schopnost vědomě vnímat a zpracovávat, takže se nám zdá, že známe pouze danou problematiku.
S touto mnohostí se vyrovnáváme různými typy redukce dat, zjednodušováním a selekcí materiálu. Pokud se například jedná o politické informace, většina lidí zůstává v informačních bublinách a získává zprávy z jednoho typu zdrojů (často nemajících mnoho společného s objektivitou). Zajímavým jevem je rozsah šíření informací. Nepravdivé informace mají mnohem větší dosah a jsou komunitami příjemců snadněji vstřebávány a zapamatovány.
Jsme si vědomi mnohosti možností. Mluví se například o "společnosti volby", o novém typu společnosti, v níž je třeba rozhodovat o všem: o bydlení, vzdělání (vlastním, dětském), životním stylu, zdravotní péči, práci, ale i o všednějších záležitostech, jako je cesta na dovolenou, nákupy přes internet, pojištění a stovky dalších. To vyvolává dvě otázky. Zaprvé, volby jsou jako zrcadlo, v němž se můžeme vidět, zpětná vazba dostupná lidem zvenčí, kteří nás posuzují - proto ten tlak. Za druhé vyžaduje orientaci, inteligenci, systematičnost, a proto je moderní člověk jako manažer, který řídí různé oblasti života: analyzuje možnosti, získává znalosti, provádí ekonomické kalkulace - pracuje na mnoha úrovních současně.
Když k tomu přidáme další sféry, můžeme mluvit o komplexním řízení sebe sama, času, domova. Míra technizace života dává tušit jeho rostoucí složitost. Objevuje se však také určitá únava z tohoto vynuceného životního stylu, z čehož vyplývá potřeba radikálního odpoutání se, zaujetí něčím velmi jednoduchým, a někdy dochází k uzavírání se do sebe nebo propadání agresivnímu, sebedestruktivnímu, depresivnímu či jinému únikovému chování. Život se stal velmi složitým. Lidé často nemají čas přemýšlet, v jejich každodenním životě chybí ticho, prostor a místo, kde by si mohli klást zásadní otázky.
Množství úkolů, ale i jejich složitost (se všemi možnými technologiemi, které má člověk k dispozici) je nezvládnutelná. Snadno tak dochází k profesnímu vyhoření. Téma "time managementu" dnes vypadá jinak než před dvaceti lety. Jako bychom se ocitli v jakési pasti, odsouzeni k bezmyšlenkovitosti a mechanickému jednání. Nezdá se, že bychom byli schopni tuto situaci nějak výrazně změnit. Rychlý rozvoj umělé inteligence brzy umožní interakci dosud neznámým způsobem a v dosud neznámém měřítku. Umělá inteligence může nepravděpodobně ovlivňovat společenská rozhodnutí, může být použita jako nový druh zbraně (a jistě bude).
Kromě toho jsou rychle se rozvíjející systémy umělé inteligence naprogramovány tak, aby interpretovaly naše chování. Kdo rozhoduje o interpretačním klíči? Dá se předpokládat, že nastane obrovský problém se smysluplností věcí, protože mnoho druhů práce, které vykonávají lidé, zanikne, tj. budou obsluhovány, ale ne lidmi. Svět, jak ho známe, brzy přestane existovat (digitální superinteligence). Téma množství a složitosti informací zde není možné rozvádět, pouze poukážu na jeho existenci, neboť významně ovlivňuje celkový stav rozhodování. Stojí jen za to zdůraznit, že důsledkem uvedeného vývoje jsou nejen příležitosti, které vytváří jednoduchý přístup ke globálním znalostem, ale také pocit zmatku, nejistoty a bezmoci při rozhodování.
Krize kulturní a civilizační identity
Druhý problém se týká stavu naší kultury či civilizace. Po staletí nebyly principy vývoje zpochybňovány a každá kultura si předávala to, co považovala za nejlepší modely výchovy a principy moudrosti. V současné době, také v důsledku zpochybňování významu vlastní historie, dědictví, minulých úspěchů, relativizace víry, uznání náboženství jako zdroje násilí, prožívá Evropa krizi identity. Pod povrchem každodenních výrobních procesů a radosti z inovací se Evropa potýká s pocity viny, s pesimismem, s problémy identity. Zároveň o tom nechce mluvit, uhasíná veškerou kritiku a protiargumentaci.
Jednou z konstant při popisu stavu dnešní západní civilizace je představa, že se hroutí velká vyprávění. To znamená, že Evropa, která se rozloučila s různými jistotami, s odvěkými ideály, s křesťanským narativem, stanula na prahu dekadence. Je schopna vytvářet nosné koncepty, relevantní pro sociální představivost, smysl života a vitalitu? Tato krize se velmi silně dotýká velké části mladé generace. Jednou z reakcí je nihilismus, neschopnost vidět smysl v jakémkoli závazku. Nihilismus může být někdy pasivní a depresivní, jindy se projevuje vzpourou: proti společnosti, Bohu, církvi, struktuře existence.
Přitažlivost nihilismu souvisí s tím, že člověk ospravedlňuje svůj odchod ze života, svou nezodpovědnost jako selhání v odpovědi. Mnoho mladých lidí neuvěřitelně dráždí jakékoli řeči o odpovědnosti. Škola jim lichotí tím, že jim dává na vědomí jejich práva: skutečná nebo zbožná. Na druhou stranu jim nepomáhá převzít odpovědnost. Proto spousta nezralosti, osobnost věčného chlapce (puer aeternus), Petera Pana, přecitlivělost generace sněhových vloček.
Svůj ústup od odpovědnosti si také racionalizují jako vyhýbání se špatným rozhodnutím, vyhýbají se námaze, nepříjemnostem a často i utrpení spojenému s chybami. Rozhodování je pro ně obtížnější, protože u nich převládá pocit nestability, proměnlivosti a relativismu.
Nestálost, proměnlivost a relativismus
Zatímco nestálost souvisí s vývojem technologií, plynulost se stupněm vývoje (dekadence, soumrak civilizace), relativismus souvisí s vědomým jednáním, jehož cílem je vyvolat u publika reakci příznivou pro autora sdělení. Zahrnuje manipulaci různého druhu, například za účelem propagace ideologie.
V současné době dokonce zažíváme expanzi kulturního marxismu v oblasti západní a latinskoamerické civilizace. Jasným poselstvím a metodou hnutí se zde stalo přivlastnění kulturní sféry, v níž hrají klíčovou roli pojmy, takže jsou neustále záměrně transformovány. Rozhodování brání relativizace pojmu pravdy, metodické zpochybňování všech tradičních pravidel myšlení a chování, včetně zpochybňování vlastní identity - postrach síťové společnosti.
Hovoříme-li o vnějších obtížích v rozhodování, o společenských a kulturních změnách, které nás vedou negativním směrem, je důležité nepropadnout katastrofickému tónu. Každá doba má své obtíže. Zaměříme-li se na jejich popis, můžeme propadnout pocitu bezmoci, jakési tíhy a zahlcení. To není křesťanská cesta, k níž se vrátím v závěru. Výše uvedené body by si vyžádaly širší diskusi, zde se o nich pouze zmíním.
Jsou to věci, které je třeba vždy brát v úvahu, protože velmi ovlivňují naše rozhodnutí. Když vyvstane otázka: "Jak se vypořádat s tak složitým světem informací a manipulací?", obvykle se mluví o informované recepci médií, o náležitém vzdělání. Zpravidla ano, ale nevkládal bych naděje pouze do vzdělávání, protože to podléhá mnoha experimentům. Podíváme-li se na iniciátory různých typů barbarství v dějinách, vidíme, že to byli vesměs vzdělaní lidé. Samotné znalosti před špatnými rozhodnutími neochrání.
Nedostatek duchovních základů
Duchovnost není vůbec o jakýchkoli rozhodnutích, ale o rozhodnutích, která vycházejí z hledání Boží vůle, z touhy ji plnit, z procesu, kdy se člověk stává podobným Ježíši, jehož pokrmem bylo plnění Otcovy vůle. Prvním problémem je zde neurčitost, nedostatek základu. Lidé nevědí, co chtějí, což je také příznakem určitého civilizačního přesycení (dnes se mluví o přesycení, nebo hovorově o tom, že lidé jsou z blahobytu úplně mimo).
Občas slýcháme názory o lidech bez přesvědčení, bez páteře, kariéristech. Proto je dnes největší výzvou najít smysl života a poměrně častou civilizační chorobou je deprese, která s pocitem nesmyslnosti úzce souvisí. Pokud člověk neví na základní úrovni, co je naplnění, bude se velmi těžko rozhodovat na dalších úrovních. Pokud člověk neví, co je konečný cíl, neví ani, co slouží k jeho naplnění.
Velmi dobře je to vidět v pracovním prostředí, kde lidé, kteří mají na starosti nějaký úkol a provádějí různé programy, často svým myšlením prozrazují, že nerozlišují, co je důležité a co ne, co je nadřazené a co podřazené. Lze také pozorovat strach při rozhodování, při přebírání odpovědnosti a často i rozhodovací paralýzu. Lze pozorovat určitý paradox, neboť silný vliv psychologie formoval model výchovy, v němž je zpravidla velmi silně zdůrazňována hodnota člověka a jeho schopností.
V mnoha rodinách ve Spojených státech slyší dítě několikrát denně "miluji tě", zatímco v naší realitě žijí celé zástupy lidí, kteří v mládí od svých rodičů neslyšeli jediné dobré slovo. Neschopnost vymezit se, iluzorní formy uvažování o sobě samém nebo odkládání závažných rozhodnutí na věčné "později" jsou zhoubou dnešní společnosti plné nezralých dospělých.
Velká část mladé generace je psychicky neschopná převzít odpovědnost - což znamená i neschopnost řešit konflikty, obtížné lidi, dokonce i lidi, kteří mají prostě jiný názor. Když se mluví o rozmanitosti, myslí se na uniformitu a plně se odmítají ti, kteří mají jiný názor. To samozřejmě velmi zužuje obzor rozhodovacích možností. Je pak také obtížné mluvit o nějaké lidské integraci. S dezorientací se lze vypořádat různými způsoby. Oblíbenými se stávají konzervativní organizace, lidé dávající jednoduchá a jasná řešení. Ale také módní volby, například stát se celebritou.
Jsme svědky toho, že se dnes na jeviště velmi hrnou. Mladí lidé chtějí "svým zpěvem přinášet radost druhým". Lze tušit, že nejde jen o radost, ale i o to být v záři reflektorů, o slávu a výdělek. To je velmi výmluvné a rozsah tohoto jevu je znepokojující. Jde o to, že velmi velká skupina lidí má narcistické ideály. Vážné problémy světa je nezajímají, a pokud se v nich angažují, tak způsobem, jakým se angažují celebrity - v problémech, které jsou v módě, a dokud je zapnutá kamera. V důsledku výše zmíněného opotřebení velkých vyprávění se vytrácí velké myšlení a do obliby se dostávají banální formy života. Mám na mysli určitý umělý osobní rozvoj a infantilizaci života. Pokud církev není slyšet, jsou populární a velkými myšlenkami, kterou je třeba se dnes zabývat, levicové projekty revoluční proměny světa.
Ukázka z knihy "Jak se rozhodovat v souladu s Boží vůlí" (nakladatelství WAM).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.