Další část pastoračního zamyšlení na téma sociálních médii z Vatikánu je nabídkou pro uživatele sociálních medii ke kultivování, etice, evangelizaci. 

Tkaní vztahů

19) V době, kdy jsme stále více rozděleni, kdy se každý člověk uzavírá do své vlastní filtrované bubliny, se sociální média stávají cestou, která mnohé vede k lhostejnosti, polarizaci a extremismu. Když se jednotlivci k sobě navzájem nechovají jako k lidským bytostem, nýbrž jako k pouhému vyjádření určitého názoru, který nesdílejí, jsme svědky dalšího projevu "kultury odhození", která šíří "globalizaci" - a normalizaci - "lhostejnosti". Ústup do izolace vlastních zájmů nemůže být cestou k obnovení naděje. Cestou vpřed je spíše pěstování "kultury setkávání", která podporuje přátelství a mír mezi různými lidmi[9].

20) Proto je stále naléhavěji zapotřebí zapojit se do platforem sociálních médií způsobem, který překračuje vlastní siločáry a vystupuje ze skupiny "stejných", aby se setkával s ostatními.

Přijmout "jiného", někoho, kdo zastává opačné postoje než já nebo kdo se mi zdá "jiný", není jistě snadný úkol. "Proč by mě to mělo zajímat?" může být naše první reakce. S tímto postojem se můžeme setkat dokonce i v Bibli, počínaje Kainovým odmítnutím být strážcem svého bratra (srov. Gn 4,9) a pokračuje zákoníkem, který se Ježíše zeptal: "Kdo je můj bližní?". (Lk 10,29). Zákoník chtěl stanovit hranici, kdo je a kdo není můj bližní. Zdá se, že bychom rádi našli ospravedlnění pro vlastní lhostejnost; stále se snažíme stanovit hranici mezi "námi" a "jimi", mezi "někým, ke komu se musím chovat s úctou" a "někým, koho mohu ignorovat". Tímto způsobem téměř nepozorovaně roste naše neschopnost soucítit s druhými, jako by jejich utrpení bylo jejich vlastní odpovědností a nám do něj nic nebylo10.

21) Podobenství o milosrdném Samaritánovi nás naopak vyzývá, abychom se postavili digitální "kultuře vyhazování" a pomohli si navzájem vystoupit ze své komfortní zóny tím, že se dobrovolně pokusíme oslovit druhého. To je možné pouze tehdy, když se vyprázdníme, pochopíme, že každý z nás je součástí zraněného lidstva, a vzpomeneme si, že se na nás někdo podíval a měl s námi soucit.

22) Jedině tak můžeme - a měli bychom - být těmi, kdo udělají první krok k překonání lhostejnosti, neboť věříme v "Boha, který není lhostejný"11. Můžeme a měli bychom být těmi, kdo se přestanou ptát: "Jak moc se mám opravdu starat o druhé? ", a místo toho začít jednat jako sousedé, odmítnout logiku vyloučení a obnovit logiku společenství"12.. Můžeme a měli bychom být těmi, kdo se od chápání digitálních médií jako individuální zkušenosti posunou k chápání založenému na vzájemném setkávání, které podporuje budování společenství.

23) Místo toho, abychom jednali jako jednotlivci, vytvářeli obsah nebo reagovali na informace, myšlenky a obrázky sdílené ostatními, je třeba se ptát: Jak můžeme spoluvytvářet zdravější online zážitky, kde se lidé mohou zapojit do rozhovorů a překonávat neshody v duchu vzájemného naslouchání?

Jak můžeme komunitám umožnit, aby našly způsoby, jak překonat rozpory a podpořit dialog a respekt na platformách sociálních médií?

Jak můžeme vrátit online prostředí tam, kde může a má být: místo sdílení, spolupráce a sounáležitosti založené na vzájemné důvěře?

24) Každý se může podílet na této změně tím, že se zapojí do jednání s ostatními a že bude sám sebe vyzývat při setkání s ostatními. Jako věřící jsme povoláni k tomu, abychom byli komunikátory, kteří se záměrně pohybují směrem k setkání. Tímto způsobem můžeme usilovat o setkání, která jsou smysluplná a trvalá, nikoli povrchní a pomíjivá. Tím, že digitální spojení orientujeme na setkávání se skutečnými lidmi, vytváření skutečných vztahů a budování skutečného společenství, skutečně živíme svůj vztah s Bohem. Náš vztah s Bohem je však třeba živit také modlitbou a svátostným životem církve, které vzhledem k jejich podstatě nelze nikdy omezit pouze na "digitální" oblast.

 

přeloženo programem deepl.

originální text: 
https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2023/05/29/230529g.html