Pravda a smíření
Richard Rohr učí, že restorativní spravedlnost nespočívá v popírání škody, ale ve vyslovení pravdy ve službě odpuštění:  

Téměř všechna náboženství a kultury, které znám, tak či onak věřily, že hřích a zlo mají být potrestány a od hříšníka má být požadována odplata na tomto světě - a obvykle i na tom příštím. Taková retributivní spravedlnost je dualistický systém odměny a trestu, dobrých a zlých lidí, a pro ego dává dokonalý smysl. Nazývám jej ekonomií zásluh nebo "meritokracií". Zdá se, že tento systém je to nejlepší, k čemu jsou věznice, soudní síně, války, a dokonce i většina církve (která by to měla vědět lépe) zřejmě vybaveny.  

Ježíš, mnozí mystici a další tradice moudrosti - například Dvanáct kroků anonymních alkoholiků - ukazují, že hřích a selhání jsou ve skutečnosti příležitostí k proměně a osvícení pachatele.  

Prosté počítání a vedení účetních knih není cestou evangelia. Naše nejlepší já chce obnovovat vztahy, a ne obviňovat nebo trestat. To je "ekonomie milosti". (Potíž je v tom, že jsme Boha definovali jako "hlavního trestajícího" místo jako Uzdravitele, Odpouštějícího a Usmířujícího, a tak byl model odplaty legitimizován až na samém dně!"  

Co lidstvo skutečně potřebuje, je poctivé odhalení pravdy a odpovědnost za to, co se stalo. Teprve pak se mohou lidské bytosti důstojně posunout vpřed. Ublížení musí být vysloveno a vyslyšeno. Nezmizí jen tak samo od sebe. To pak může vést k "nápravné spravedlnosti", kterou proroci nezměnitelně slibují izraelskému lidu (viz Ezechiel 16,53; Izajáš 57,17-19) a která je příkladem v Ježíšově příběhu o marnotratném synovi (Lukáš 15,11-32) a v celé jeho uzdravující službě. Když to ztratíme, ztratíme i samotné evangelium. 

Jak ví každý dobrý terapeut, nemůžeme uzdravit to, co si nepřipouštíme. To, co si vědomě nepřiznáme, zůstane pod kontrolou zevnitř, bude hnisat a ničit nás i naše okolí. V Tomášově evangeliu Ježíš učí: "Vyneseš-li to, co je v tobě, zachrání tě to. Pokud to nevynesete ven, zničí vás to." [1]  

Jedině vzájemná omluva, uzdravení a odpuštění nabízejí lidstvu udržitelnou budoucnost. V opačném případě jsme ovládáni minulostí, individuálně i korporativně. Všichni se musíme omluvit a všichni musíme odpustit, jinak se tento lidský projekt zcela jistě sám zničí. Není divu, že téměř dvě třetiny Ježíšova učení se přímo či nepřímo týkají odpuštění. Jinak se dějiny zvrhnou ve stranění, zahořklost, zášť a násilí, které z toho nevyhnutelně vyplývá. Jak říkají jiní: "Odpuštění znamená vzdát se naděje na jinou minulost." Skutečnost je taková, jaká je, a takové přijetí vede k velké svobodě, pokud existuje také odpovědnost a uzdravující odpuštění.  

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL

https://www.chlapi.cz/home!2