II. Od uvědomění ke skutečnému setkání

Učit se od toho, který měl soucit (srov. Lk 10,33).

Záměrní posluchači

25) Úvaha o našem zapojení do sociálních médií začala uvědoměním si toho, jak tyto sítě fungují a jakým příležitostem a výzvám v nich čelíme. Jestliže online sociální sítě v sobě nesou přirozené pokušení k individualismu a sebeprosazování, jak bylo popsáno v předchozí kapitole, nejsme odsouzeni k tomu, abychom chtě nechtě těmto postojům propadli. Učedník, který se setkal s milosrdným pohledem Krista, zažil něco jiného. Ví, že dobrá komunikace začíná nasloucháním a vědomím, že přede mnou stojí druhý člověk. Naslouchání a uvědomění mají za cíl podpořit setkání a překonat existující překážky, včetně překážky lhostejnosti. Takové naslouchání je základním krokem k zapojení druhých; je první nezbytnou složkou komunikace a podmínkou skutečného dialogu[13].

26) V podobenství o milosrdném Samaritánovi pomohl člověku, který byl zbit a ponechán napospas smrti, ten nejméně očekávaný člověk: v Ježíšově době byly židovský a samaritánský národ často v rozporu. Kdyby nic jiného, nepřátelství by bylo očekávaným chováním. Samaritán však zbitého muže nevnímal jako "jiného", ale prostě jako někoho, kdo potřebuje pomoc. Pocítil soucit, vžil se do situace toho druhého; a obětoval sebe, svůj čas a své prostředky, aby vyslechl a doprovodil někoho, koho potkal[14].

27) Podobenství může inspirovat vztahy na sociálních sítích, protože ukazuje možnost hluboce smysluplného setkání dvou zcela cizích lidí. Samaritán překonává "společenskou propast": dostává se za hranice souhlasu a nesouhlasu. Zatímco kněz a levita procházejí kolem zraněného, pocestný Samaritán ho vidí a má s ním soucit (srov. Lk 10,33). Soucit znamená cítit, že druhý člověk je součástí mě samého. Samařan naslouchá mužovu příběhu; přiblíží se, protože je pohnut zevnitř.

28) Lukášovo evangelium neobsahuje žádný dialog mezi oběma muži. Můžeme si představit, že Samaritán najde zraněného muže a možná se ho zeptá: "Co se ti stalo?" (Lukáš 1,12). Ale i beze slov, díky jeho postoji otevřenosti a pohostinnosti, začíná setkání. Toto první gesto je výrazem péče, a to je zásadní. Schopnost naslouchat a být otevřený k přijetí příběhu druhého bez ohledu na kulturní předsudky té doby zabránila tomu, aby zraněný muž zůstal opuštěný.

29) Interakce mezi oběma muži nás vybízí k prvnímu kroku v digitálním světě. Jsme vyzváni, abychom vnímali hodnotu a důstojnost těch, kteří se od nás odlišují. Jsme také vyzváni, abychom se podívali za hranice naší bezpečné sítě, našich sil a našich bublin. Stát se bližním v prostředí sociálních médií vyžaduje záměrnost. A vše začíná schopností dobře naslouchat, nechat se zasáhnout realitou druhého.

 

Okrádání o naši pozornost

30) Naslouchání je základní dovednost, která nám umožňuje vstupovat do vztahů s druhými a nezabývat se pouze výměnou informací. Naše přístroje jsou však informacemi přeplněny. Ocitáme se zasazeni do informační sítě a spojujeme se s ostatními prostřednictvím sdílených příspěvků textu, obrázků a zvuků. Platformy sociálních médií nám umožňují nekonečné posouvání při zkoumání tohoto kontextu. Ačkoli video a zvuk jistě zvýšily mediální bohatost digitální komunikace, naše vzájemné zprostředkované interakce zůstávají stále omezené. S informacemi se často setkáváme rychle a bez úplného a potřebného kontextu. Na informace na obrazovce můžeme snadno a rychle reagovat, aniž bychom hledali celý příběh.

31) Toto množství informací má mnoho výhod: pokud jsme součástí sítě, informace jsou rychle a široce dostupné a přizpůsobené našim zájmům. Můžeme získávat praktické informace, udržovat sociální vazby, zkoumat zdroje a prohlubovat a rozšiřovat své znalosti. Snadný přístup k informacím a komunikaci má také potenciál vytvářet inkluzivní prostory, které dávají hlas těm, kteří jsou v našich komunitách marginalizováni sociální nebo ekonomickou nespravedlností.
32) Nekonečná dostupnost informací však zároveň přináší i některé výzvy. Zažíváme informační přetížení, protože naše kognitivní schopnost zpracovávat trpí nadměrným množstvím informací, které máme k dispozici. Podobně zažíváme přetížení v oblasti sociálních interakcí, protože jsme vystaveni velkému množství sociálních podnětů. Různé webové stránky, aplikace a platformy jsou naprogramovány tak, aby kořistily z naší lidské touhy po uznání a neustále bojují o pozornost lidí. Pozornost sama se stala nejcennějším aktivem a komoditou.
33) V tomto prostředí není naše pozornost soustředěná, protože se snažíme orientovat v této zahlcující síti informací a sociálních interakcí. Namísto toho, abychom se soustředili na jednu problematiku najednou, naše neustálá částečná pozornost rychle přechází z jednoho tématu na druhé. V našem stavu "always on" čelíme pokušení okamžitě zveřejňovat příspěvky, protože jsme fyziologicky závislí na digitální stimulaci, vždy chceme další obsah v nekonečném rolování a jsme frustrováni jakýmkoli nedostatkem aktualizací. Jedním z významných kognitivních problémů digitální kultury je ztráta naší schopnosti hluboce a cílevědomě přemýšlet. Skenujeme povrch a zůstáváme na mělčině, místo abychom se hluboce zamýšleli nad skutečnostmi.
34) V tomto ohledu musíme být pozornější. Bez ticha a prostoru pro pomalé, hluboké a cílevědomé přemýšlení riskujeme, že ztratíme nejen kognitivní schopnosti, ale také hloubku našich interakcí, lidských i božských. Prostor pro záměrné naslouchání, pozornost a rozlišování pravdy se stává vzácností.
Proces zvaný pozornost - zájem - touha - akce, který dobře znají reklamní tvůrci, je podobný procesu, jímž jakékoli pokušení proniká do lidského srdce a odvádí naši pozornost od jediného slova, které je skutečně smysluplné a životodárné, od slova Božího. Tak či onak stále věnujeme pozornost starému hadovi, který nám každý den ukazuje nové ovoce. Zdá se, že jsou "dobré k jídlu a příjemné na pohled a také žádoucí k získání moudrosti" (Gn 3,6). Stejně jako semínka na cestě, kde je zaseto slovo, dovolíme, aby přišel zlý a vzal nám slovo, které bylo zaseto (srov. Mk4,14-15).

35) Při tomto přetížení podněty a daty, které přijímáme, je ticho vzácným zbožím, protože zajišťuje prostor pro soustředění a rozlišování.Podnět k hledání ticha v digitální kultuře zvyšuje důležitost soustředění a naslouchání. Ve vzdělávacím nebo pracovním prostředí, stejně jako v rodinách a komunitách, roste potřeba odpoutat se od digitálních zařízení. "Ticho" lze v tomto případě přirovnat k "digitálnímu detoxu", který není pouhým odchodem, ale spíše způsobem, jak se hlouběji zapojit do vztahu s Bohem a s druhými.
36) Naslouchání se vynořuje z ticha a je zásadní pro péči o druhé. Nasloucháním někoho přijímáme, nabízíme mu pohostinnost a projevujeme mu úctu. Naslouchání je z naší strany také aktem pokory, protože uznáváme pravdu, moudrost a hodnotu přesahující naši vlastní omezenou perspektivu. Bez naslouchajícího postoje nejsme schopni přijmout dar druhého.

Uchem srdce
37) S rychlostí a bezprostředností digitální kultury, která zkouší naši pozornost a schopnost soustředění, je naslouchání v našem duchovním životě o to důležitější. Kontemplativní přístup je kontrakulturní, dokonce prorocký, a může být formativní nejen pro osoby, ale pro kulturu jako celek.
Závazek naslouchat na sociálních sítích je základním východiskem pro posun směrem k síti, která není tolik o bajtech, avatarech a "lajcích", ale o lidech. 16 Tak se posuneme od rychlých reakcí, zavádějících předpokladů a impulzivních komentářů k vytváření příležitostí k dialogu, kladení otázek, abychom se dozvěděli více, projevování péče a soucitu a uznávání důstojnosti těch, s nimiž se setkáváme.

38) Digitální kultura nesmírně rozšířila náš přístup k ostatním. To nám také dává možnost mnohem více naslouchat. Často, když se mluví o "naslouchání" v sociálních médiích, se odkazuje na procesy monitorování dat, statistiky zapojení a akce zaměřené na marketingovou analýzu sociálního chování přítomného na sítích. To ovšem nestačí k tomu, aby se sociální média stala prostředím pro naslouchání a dialog. Záměrné naslouchání v digitálním kontextu vyžaduje naslouchání "uchem srdce". Naslouchání "uchem srdce" přesahuje fyzickou schopnost slyšet zvuky. Místo toho nás nabádá k tomu, abychom se druhému otevřeli celou svou bytostí: otevřenost srdce, která umožňuje blízkost17. Je to postoj pozornosti a pohostinnosti, který je pro navázání komunikace zásadní. Tato moudrost platí nejen pro kontemplativní modlitbu, ale také pro lidi, kteří hledají autentické vztahy a skutečná společenství. Touha být ve vztahu s druhými a s Druhým - Bohem - zůstává základní lidskou potřebou, která se projevuje i v touze po propojení v digitální kultuře[18].
39) Vnitřní dialog a vztah s Bohem, umožněný božským darem víry, jsou zásadní pro to, abychom mohli růst ve schopnosti dobře naslouchat. V tomto vnitřním dialogu hraje zásadní roli také Boží slovo. Modlitební naslouchání slovu v Písmu prostřednictvím praxe duchovního čtení biblických textů, jako je lectio divina, může být hluboce formativní, protože umožňuje pomalou, rozvážnou a kontemplativní zkušenost19.
40) "Slovo dne" nebo "Evangelium dne" patří mezi témata, která křesťané nejčastěji googlují, a lze říci, že digitální prostředí nám nabídlo mnoho nových a snazších možností pravidelného "setkávání" s Božím slovem. Naše setkání se Slovem živého Boha, a to i online, posouvá náš přístup od sledování informací na obrazovce k setkání s jiným člověkem, který vypráví příběh. Pokud máme na paměti, že se za obrazovkou spojujeme s dalšími lidmi, může cvičení naslouchání rozšířit pohostinnost na příběhy druhých a začít navazovat vztahy.

přeloženo programem deepl.

originální text: 
https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2023/05/29/230529g.html