Eugen Drewermann v rozhovoru pro KirchenZeitungs
"Stát se křesťanem je těžké" 
Německý teolog Eugen Drewermann již není členem církve, a přesto se nikdy neunaví církev propagovat. Jeho úvahy jsou nekonvenční, vymykají se tradiční katolické nauce, a přesto je nelze jen tak smést ze stolu. 
Zdánlivě nepřekonatelné rozdíly v učení církve tvořily hlavní důvod pro odvolání Eugena Drewermanna před třemi desetiletími. 
Poté, co mu byla odebrána licence profesora teologie a byl suspendován z kněžského úřadu, se o něm v oficiální církvi začalo mlčet. Nyní je však dvaaosmdesátiletý muž náhle zpět: jako vyhledávaný partner pro diskuse v celém německy mluvícím světě.
K jeho znovuobjevení nepochybně přispělo zemětřesení, které v současné době otřásá katolickou církví v Německu kvůli skandálu se zneužíváním. Jeho teologický návrat je nevysloveným přiznáním, že se v některých věcech zřejmě nemýlil.

V rozhovoru pro KirchenZeitung si Drewermann nehraje na všeználka: nečekal ani současný spouštěcí mechanismus, ani překvapivou dynamiku, kterou krize zneužívání nabrala, přestože silná protestní reakce proti církvi byla pozorována již delší dobu. Důvod je mu však jasný: "Byl vyučován obraz člověka, který uvrhuje lidi do strachu a nepomáhá." 
Církev jako nádoba
Navzdory všemu je podle Drewermanna nutné se církví zabývat: "Církev je jako nádoba, sice špinavá, ale stále použitelná k tomu, aby se v ní dala nosit voda domů." V církvi je třeba se angažovat. Poukazuje na to, co chybí, když církev selhává: "Je mi líto lidí, kteří už nemohou najít víru, rodičů, kteří už nemohou říct svým dětem, co je živí." 
O tom, jakou podobu by církev měla mít, aby pomáhala lidem žít, se lze poučit z Ježíšovy strany: "Moje představa o církvi je, že stejně jako Ježíš je tu pro lidi uzdravujícím způsobem. Každé Ježíšovo slovo by se mělo vykládat tímto směrem. Ježíš v duchu proroka Jeremiáše hovoří o novém začátku v čisté Boží dobrotě, o novém srdci."

Kde je církev překážkou
Navzdory své konfliktní historii Drewermann nevidí katolickou církev jako protivníka: "Poklady, které církev má, jsou obrovské, ale musí vidět, kde překáží. Církev nesmí bránit lidem, aby šli svou vlastní cestou a našli svou bezprostřednost k Bohu. Stejně jako dvanáctiletý Ježíš řekl Marii a Josefovi v chrámu: 'Copak jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?". 
Sebestabilizace církve
K eskalaci konfliktu s vedením církve přispěla Drewermannova kniha o kněžích s názvem "Duchovní. Psychogram ideálu" přispěla. Jen v roce 1989, kdy vyšla, se dočkala sedmi vydání; v roce 2019 byla vydána znovu, protože krize zneužívání jí dodala novou aktuálnost: "Nechtěl jsem tou knihou útočit na církev, ale upozornit na povahu člověka." V roce 2019 se kniha dočkala dalšího vydání.
Drewermann svou obsáhlou knihu o duchovních shrnuje do dvou vět: "Je snadné být katolíkem nebo protestantem, ale těžké stát se křesťanem. O to bychom se měli snažit." Svůj konflikt s oficiální církví interpretuje jako projev této snahy.

Na otázku, zda "synodální cesta", která v současnosti probíhá, může německé církvi pomoci, Drewermann odpovídá: "Člověk by doufal. V každé instituci, jejíž struktury se rozpadají, dochází k boji o moc, jak to nyní vidíme v katolické církvi, a k fázi fluktuace. Předpokládám však, že dojde k nové sebestabilizaci církve, která přijde zdola, nikoliv již vnucená shora." 
https://www.meinekirchenzeitung.at/oberoesterreich-kirchenzeitung/c-kirche-hier-und-anderswo/christ-zu-werden-ist-schwer_a31857