Rozhovor: Přehodnocování víry je nutný proces
Zdroj: Se souhlasem Lukáše Targosze
“Myslím si, že by církve měly vytvářet bezpečné prostředí pro hledání, přehodnocování a znovuobjevování víry v současném jazyce,” zmiňuje pastor, motivační řečník a spisovatel Lukáš Targosz. V rozhovoru se zamýšlí nad vzděláváním vedoucích a relevancí současné církve.
Jste hlavním organizátorem oblíbené křesťanské konference pro vedoucí Global Leadership Summit. Co bylo počáteční myšlenkou za realizací tohoto setkávání?
Zájem o vzdělávání vedoucích, zejména v církvi, jsem měl už dlouhou dobu před tím, než jsme začali GLS. Zhruba deset let jsem vydával časopis pro vedoucí Překročit hranice, organizoval různé tréninkové akce pro pastory a church plantery, konference v Česku a na Slovensku s organizací Johna Maxwella EQUIP. I na základě toho všeho mě organizátoři GLS požádali, zda bychom nechtěli zkusit hostit českou mutaci této konference, která se jen pár roků předtím digitalizovala a rozšířila do celého světa. Pro mě osobně to tedy bylo prodloužení jedné z klíčových činností mé služby – pomáhat křesťanským vedoucím v jejich práci.
Řečníci GLS se rekrutují z různých oborů a profesí. Příkladem může být oscarový režisér Ron Howard. Je tato forma vzdělávání bonusem i pro posluchače mimo církev?
Podle mě ano. Mnoho témat je s přesahem – například vedení týmů, práce s lidmi, tvořivost. Nicméně, přestože se GLS účastní asi 10-20 % nekřesťanů, akce samotná je křesťanská. Nestydíme se za to. Je samozřejmě navštěvována mnohými křesťany působícími v různých profesích, ve kterých mohou témata konference dobře využít. Letošní konferenci GLS pořádáme opět v Hradci Králové a Brně a máme doslova poslední volná místa. Informace jsou vždy na stránkách globalleadership.cz. Konference se účastní celkem asi 800 lidí a věřím, že jsou skutečně motivovaní, protože jim záleží na budoucnosti. Letošní téma je „Voice your vision”, což bychom mohli přeložit jako „Dej své vizi hlas, vyslov ji”. Všechny přednášky budou mít toto zaměření, ať už se budou týkat práce s lidmi, pokušení promýšlet všechno přespříliš nebo schopnosti najít TO, na čem nejvíce záleží. Na letošním GLS uslyšíme pastory Andyho Stanleye, Craiga Groeschela, Careyho Nieuwhofa a Danielle Strickland. Dále oscarového režiséra Rona Howarda, bývalého ředitele Disneyho Boba Igera, podnikatelky Sahar Hasemi a Stephanie Chung, a sociology Jona Acuffa a Vanessu Van Edwards. Obě konference se odehrají v listopadu.
Leadership patří mezi dlouhodobě sledovanou problematiku teorie organizace a její řízení, jíž se v posledních letech věnuje stále více pozornosti. Dá se však vůdcovství naučit?
Částečně. Je řada prvků, které se naučit dají, ale jsou také prvky vůdcovství, které se projevují jako jedinečný mix darů a talentů daného člověka. Nepatřím k těm, kteří tvrdí, že všichni lidé jsou přirození lídři. Na druhou stranu zrovna v Česku máme řadu lidí, kteří jsou skvělými vedoucími, jen by si tak sami nikdy neříkali. Takže naučit se principy, hodnoty a techniky lze, ale nenahradí to charakter, povolání nebo obdarování. Nejlépe to samozřejmě funguje dohromady.
Jak to, že jsou někteří lidé označováni za přirozené vůdčí typy a jiní přes veškerou svou snahu podobné vůdčí úspěchy nemají?
Jsem přesvědčený, že každý člověk může dorůst do základní úrovně vůdcovství a pozitivně tak ovlivňovat své okolí. Ale pro vedení na vyšších úrovních je už potřeba také obdarování a povolání. Každý křesťan například může dorůst do vedení malé skupiny, ale ne každý doroste do hlavního týmu vedoucích celé místní církve. Byl to ostatně apoštol Pavel, který nás vede k tomu, abychom o sobě smýšleli střízlivě. Ne každý má stejné obdarování, ne každý dokáže pracovat s komplexitou, ne každý má stejnou kapacitu. I to je ovšem jedna z úloh moudrých vedoucích – rozpoznávat jiné obdarované lidi a pomoci jim růst k maximu jejich kapacity.
Působíte v Hradci Králové jako pastor moderní církve Element. Jak se podle Vás může církev přiblížit současnému člověku?
Každá místní církev je relevantní, otázkou je pouze pro koho. Mnoho církví ustrnulo ve svém vývoji a způsobech komunikace u předchozích generací. Takže mám za to, že církev se hlavně musí naučit mluvit současným jazykem a komunikovat srozumitelně to, co je pro dnešní generaci lidí důležité. Srozumitelnost je klíčovou hodnotou Elementu. Nepožadujeme souhlas, jsme si vědomi toho, že lidé jsou na své vlastní cestě víry. Současně však chceme, aby rozuměli, co jim chceme říct, a aby jim to na jejich cestě pomohlo.
Publikoval jste nedávno knihu Křesťanství v pěti slovech: malá kniha o velké naději, ve které reagujete na zakořeněné mýty vůči křesťanské víře. Dá se poselství křesťanství shrnout do pouhých pěti slov?
Ano! Není to jednoduché, protože máme pocit, že spoustu věcí musíme „obkecat“, ale je to užitečné cvičení, zkusit vydestilovat své hlavní poselství do pouhých pěti jednoduchých slov. Celou knihu jsem napsal především pro dvě skupiny lidí. Pro hledající i pro nové křesťany, kteří si nejsou jisti, čemu křesťané vlastně věří, co je jejich poselstvím a zda se takovému Bohu dá věřit. Stejně jako pro ostatní, kteří se bojí, že křesťanská víra musí být velmi propracovaný a složitý komplex myšlenek. Samozřejmě také doufám, že kniha pomůže dlouholetým křesťanům najít srozumitelný jazyk pro sdílení své víry.
V křesťanství se ve vztahu k aktuálnímu relativismu daří fenoménu dekonstrukce víry, kdy křesťané začínají přehodnocovat svou víru někdy až do bodu, kdy se již neidentifikují jako křesťané. Je podle Vás tohle přehodnocování "zdravým" přístupem, nebo má také svá úskalí?
Přehodnocování víry je nutný proces. Nikoli však dekonstrukce. Při přehodnocování můžeme svou víru nově a zdravě rekonstruovat, není ale nutné ji zcela zavrhovat. Problém v tomto procesu představuje okolí. Jakmile nějakou otázku přehodnocujeme, řada křesťanů se mylně domnívá, že právě tato přehodnocovaná otázka je základem víry, a proto nutně ztrácíme víru. Dostaneme se tak do vzájemného konfliktu, až nakonec víru opravdu ztratíme. Myslím si, že by církve měly vytvářet bezpečné prostředí pro hledání, přehodnocování a znovuobjevování víry v současném jazyce. Křesťanství stojí a padá na Kristu, lépe řečeno, na Ježíšově zmrtvýchvstání. To jako základ zcela stačí, ostatní věci podléhají promýšlení. Koneckonců, celá teologie je pouze náš pokus o hledání cesty a vytvoření konzistentního rámce pro naši víru. Osobně se přehodnocování a znovuobjevování nebojím, v mnohých oblastech jsem svou víru již zásadním způsobem rekonstruoval.
Dá se podstata poselství Bible sdílet relevantněji a smysluplněji, než jak ji často slýcháváme z kazatelen našich kostelů?
Nejen dá, ale doslova musí! Pokud se církev nenaučí oslovovat své okolí srozumitelně a nepodpoří upřímně hledající – třeba tím, že dává příliš definitivní odpovědi a nedovoluje pochybnosti –, pak riskují, že církev bude jen mauzoleum dávné víry. Mimochodem, evangelisté popisují, že při Ježíšově nanebevstoupení ho sice obklopili klanějící se učedníci, ale někteří z nich také pochybovali. Fascinuje mě, že Ježíš své Velké poslání dává uctívajícím i pochybujícím. V církvi potřebujeme vytvořit prostor pro uctívající pochybovače i pochybující uctívače. Zkrátka pro všechny na cestě.
Jak se podle Vás může církev přiblížit současnému člověku?
Srozumitelností na prvním místě. A pak také vztahy. Zároveň nesmíme zapomenout, že církev není klub kamarádů. Když tedy říkám vztahy, nemyslím tím, že by všichni v církvi měli být přátelé. Myslím tím, že by se tam měli cítit bezpečně a vítaně lidé ze všech segmentů, ras, pohlaví a tak dále. Je postavena na Kristu, ne na stejných názorech. Takové vztahy jsou větší výzvou, ale slibují něco mnohem hlubšího, než co nabízí tento svět.
Na svém blogu pravidelně uvádíte seznam knih, které stojí za to si přečíst. Je možné četbou knih provést restart svého myšlení, které je dennodenně bombardováno instantním duchem doby?
Díky za tuto otázku. Ano, jsem čtenář a všechny vedoucí a lidi ve své okolí vedu ke čtení knih. Knihy formují naše myšlení zcela jinak než četba článků na internetu, o sociálních sítích ani nemluvě. Nestačí dokonce ani audioknihy nebo podcasty. Nejsem proti nim, to vůbec, ale čtení zkrátka formuje mozek, myšlení a následně i hodnoty a chování. To je také důvod, proč dělám každoročně seznam svých Top 10 knih roku. Přečtu obvykle 70-100 knih, z nichž vybírám ty, které jsem v tom roce považoval za nejlepší. Mám radost, když to někoho inspiruje k četbě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.