Jsou v dnešní církvi zapotřebí laici lídři?
Mělo by se v církvi mluvit o vedení a vlivu, který mají laici na její společenství? Je pro to prostor vzhledem k roli, kterou hraje hierarchie - jáhni, presbyteři a biskupové? Autor na obě otázky odpovídá kladně. Do centra svých úvah staví teoreticky zřejmou tezi, že laici jsou církev a mají v ní hrát důležitou roli. Ukazuje, že jejich úkolem není jen přijímat obsah - mohou se ujmout aktivní služby a dokonce koordinovat činnost ostatních, stát se vedoucími menších společenství a svou apoštolskou činností ovlivňovat budoucnost církve.
Kniha vyšla jako čtvrtý titul řady Pšenice a koukol, která vzniká ve spolupráci nakladatelství W drodze a Dominikánského informačního centra o nových náboženských hnutích a sektách. Řada vychází z praxe a znalostí zkušených teologů a zároveň reaguje na konkrétní problémy.
"Je potřeba autentických, informovaných laických vedoucích, kteří v moudré, zralé a kompetentní spolupráci s církevní hierarchií budou sloužit církevnímu společenství. Pokud si tedy můžeme být něčím jisti, pak tím, že čas církevní hierarchie rozhodně nepominul. Církev je Kristus a ti, které ustanovil za pastýře. Ti jsou především vedoucími, nebo by jimi alespoň měli být. Církev jsou však také laici, kteří tím, že nejsou vysvěceni, nejsou v církvi méněcenní a jejich role není v žádném případě okrajová. Právě proto je třeba jim pomáhat, aby se projevil jejich potenciál. Ve skutečnosti nastal čas probudit ty spící - čas formovat laické vedoucí v církvi," píše Aleksander Bańka ve své knize Laici lídry v církvi.
A dodává: "No a dnes je to nejen potřeba, ale i nutnost. Navíc stojí za to již na začátku předložit možná poněkud kontroverzní tezi. Totiž, zdrojem mnoha krizí, které postihují církevní společenství, důvodem neúspěchu velkého množství evangelizačních a formačních iniciativ a příčinou stále se opakujících stížností na 'syndrom spícího obra', tedy tendence celé řady laiků rezignovat na svou odpovědnost za církev, je právě skutečnost, že se mnozí z nich dosud neprobudili k autentickému vedení. Neobjevili jsme, že můžeme být v církvi nástrojem dobrého Božího díla. Navíc, i když už to určitá část pochopila, mnozí stále nevědí, jak mohou toto vedení realizovat v souladu s církevními strukturami. Není divu, že značná část autentických laických vedoucích se v církvi setkává s nepochopením nebo funguje někde na okraji církve. Existuje šance to změnit? Potřebuje dnes církev laické vedoucí? Není pochyb o tom, že bez nich se církev nebude správně rozvíjet a růst."
Autor také zdůrazňuje, že katolický laik, ma-li skutečně spoluvytvářet církev a převzít za ni odpovědnost, musí mít pocit, že mohou být v této církvi vedoucími. Že v ní má skutečný vliv na plnění poslání a že tento vliv je církevní autoritou na všech úrovních hierarchie přijímán a podporován. 
Kniha se skládá ze tří kapitol: Laici jsou církev, Dar a úkol, Světlé a temné stránky, Úvod - Probuzení spících a Závěr - Církev v době diaspory. Obsahuje také užitečný seznam doporučené literatury.
O autorovi: V knize se dočtete, že v roce 2015 se v rámci projektu "Dějiny církve" uskutečnil první ročník konference "Dějiny církve", která se konala v roce 2015 v Praze: 
Aleksander Bańka - doktor filozofie, profesor Slezské univerzity (působí na Filozofickém ústavu Slezské univerzity v Katovicích), politolog, vedoucí Centra spirituality Hnutí Světlo-Život katovické arcidiecéze. Je spojen s charismatickým hnutím, již léta slouží modlitbou a hlásá evangelium mnoha způsoby. Předseda Rodiny svatého Šarbela v Polsku, odborník na Libanon. Autor knih o křesťanské filozofii a spiritualitě, spolupracovník Radia eM a "Gościa Niedzielny", člen Rady polské biskupské komise pro apoštolát laiků. V soukromí manžel a otec.
https://opoka.org.pl/doc/192082.Czy-swieccy-liderzy-sa-dzis-potrzebni-Kosciolowi