My křesťané bychom neměli společnosti nic vnucovat
14.09.2023 Reflex - CTIRAD VÁCLAV POSPÍŠIL
strana: 23 rubrika: Reflexe, 89%
Někdo by mohl nabýt dojmu, že katolický kněz bude zarputilým nepřítelem lidí s odlišnou než heterosexuální orientací. Je to pochopitelně předsudek, který může zapříčinit mnohá nedorozumění. Dovolím si ještě upozornit, že si rozhodně neosobuji právo hovořit za církev, protože tak mohu činit pouze sám za sebe, a to na základě své životní zkušenosti a hlasu svědomí.
Budu zcela upřímný. Dlouho jsem měl z obdobně zaměřených řeholních bratří a kněží nefalšovaný strach. V církvi tvoří opravdu velmi mocnou skupinu, s níž není radno se dostat do křížku. V Římě jsem se jednomu takovému spolubratru františkánovi musel bránit po husitsku pěstmi přímo na pomyslnou obrazovku. Zpovědník mi zakázal o tom mluvit, protože tato skupina je prý velmi mocná a nebezpečná. Nikdo z takovýchto bratří v Kristu ale nemůže říci, že bych mu jakkoli ublížil. Na nabídky podobného rázu jsem pak reagoval proklamací své heterosexuality a ujištěním, že si dotyčného dál budu vážit. V takových případech vše navenek skončilo pokojně a život šel dál. Je ale pravda, že pro mne nebylo snadné to jen tak vypustit z hlavy.
Poznal jsem ale následně také obdobně orientované osoby, které byly vzdělané, pracovité a velmi korektní. Tam jsem nikdy neměl problém.
Pozoroval jsem však, že druhá strana se na mne, katolického duchovního, dívá s velkou podezřívavostí. Zakusil jsem rovněž bolest příbuzných, kteří hořce nesli, když jejich blízký kvůli své orientaci zakoušel ústrky, ponižování, ba dokonce fyzická napadení. To ve mně vyvolávalo soucit až k slzám.
DUCHOVNÍ FÜHREROVÉ
Spolu se svou rodnou sestrou Ludmilou jsme si v jednom rozhovoru uvědomili, že tam, kde jsou jinak orientovaní lidé
pronásledováni, kriminalizováni, vyčleňováni ze společnosti, se ani ostatním moc dobře nedýchá. Ano, Putin se s těmito lidmi
rozhodně nemazlí. Jenomže tato totalitní nesvoboda a neúcta k člověku obecně se pak projevují šílenou brutalitou a bezohledným vražděním civilistů a dětí na válkou soužené Ukrajině. Ještě mnohem složitější to mají jinak orientovaní v Íránu. Tato rozvaha jasně dokladuje, že svoboda toho druhého je i mou svobodou.
Chci-li sám být svobodný, musím svobodu druhým popřávat. Svoboda je totiž jen jedna a nedělitelná. Na to by zejména naši militantní katolíci neměli zapomínat. 
Zděsil jsem se také nad snad již opuštěnou praxí, kdy se z lidí s touto orientací vyháněl zlý duch a kdy jim bylo jako "lék" vnucováno heterosexuální manželství. Opravdu tragické konce takových případů jasně dokladují, že obdobný postup je nejen nesprávný, ale v posledním důsledku také nemravný. Dotyční "duchovní Führerové" by za svou nevzdělanost a nelidskost měli odpovídat před soudem Nejvyššího. Tudy cesta opravdu nevede, a když nějaká, tak jedině do propadliště dějin a mravnosti.
Křesťané nemají právo společnosti nic diktovat.
My sami bychom měli žít podle určitých zásad, z nichž ta nejvyšší je láska k Bohu a k člověku. Bůh dal lidem právo hledat, ba dokonce chybovat. Církve toto právo nesmějí nikomu upírat. Musí hlásat, ale nesměji nikoho k ničemu donucovat. Mají předkládat své ideály, pokorně je nabízet jako cestu. Křesťanský svět není moralizantní koncentrák, nýbrž prostor svobody, porozumění, služby, lidskost v nejvyšším slova smyslu, prostor ustavičného hledání a proměňování vlastní mysli i v souvislosti s nasloucháním hlasu svědomí, vědy a světa. O to jsem vždy poctivě usiloval. Koneckonců moje knihy o tomto zápolení vydávají jasné svědectví.
TAJEMNO LIDSKÉ SEXUALITY
Oblast lidské sexuality je tajemná a vpravdě posvátná. Učím, že katolická spiritualita neříká nesouložit, nýbrž přesně naopak – souložit opravdu dobře a jako celí lidé. To však vyžaduje zralost, které se nám bohužel dostává zpravidla až v pokročilejším věku.
Radil bych také, aby církve kladly větší důraz na pravdivost a lidskost a urputně bojovaly proti pýše, pokrytectví, klerikálnímu kariérismu, ideologickým formám nenávisti, v neposlední řadě proti moru pomlouvání. To všechno jako by nebyla těžká selhání. Ve skutečnosti je to úplně jinak. Jak laskavě jednal Kristus se ženou přistiženou při cizoložství. A jak byl nesmlouvavě tvrdý vůči
zákoníkům a farizejům. Méně starostí o to, co dělají lidé pod peřinou, a více pozornosti vůči vlastnímu srdci, kde se tak snadno zahnízdí výše zmíněné těžké nemravnosti. Hřích je tak závažný, nakolik pošlapává lidskost.
Jestliže našim bratřím a sestrám pomůže, když jejich láskyplné soužití stát bude nahlížet jako určitou pozitivní hodnotu a právně jim umožní řadu věcí, které se vztahují na heterosexuální manželství, opravdu proti tomu nic nemám.
Pomůže-li jim to žít v pokoji, budu z toho mít upřímnou radost. Takovým bratřím a sestrám rozhodně nesmí být bráněno v jejich duchovním životě. I oni jsou synové a dcery Boží.
Žehnat takovým svazkům ale církev nemůže, protože jí k tomu nedává prostor ani Písmo, ani dvoutisíciletá tradice. Nikde tam ale nenalezneme ani slovo o nenávisti vůči dotyčným osobám!
Je pochopitelné, že společnost je citlivá na projevy určité netolerance ze strany některých křesťanů, kteří by si měli uvědomit, že náš Pán nepřišel proto, aby soudil, nýbrž proto, aby zachraňoval. Měli by rovněž zvážit to, že naše náboženská svoboda stojí a padá se svobodou těch ostatních. Totéž by si možná měli vzít k srdci i naši bratři a sestry s jinou orientací.
Cílem je soužití ve vzájemném respektu, které bude v každém z nás posilovat vědomí vlastní lidské a snad i křesťanské důstojnosti.
CTIRAD VÁCLAV POSPÍŠIL
MÉNĚ STAROSTÍ O TO, CO DĚLAJÍ LIDÉ POD PEŘINOU, A VÍCE POZORNOSTI VŮČI VLASTNÍMU SRDCI, KDE SE TAK SNADNO ZAHNÍZDÍ PÝCHA A POKRYTECTVÍ.