EVROPSKÉ HNUTÍ PASTORAČNÍ PÉČE A PORADENSTVÍ
Historie vzniku hnutí
Během posledních dvaceti let došlo v několika zemích Evropy a Severní Ameriky k pozoruhodné obnově pastorační péče a k obrovskému rozvoji pastoračního poradenství. Důsledky tohoto vývoje překročily nejen hranice denominací a profesí, ale také států a národů. Nizozemští nemocniční kaplani si osvojili americké klinické pastorační vzdělávání, britští poradci se učili z amerického pastoračního poradenství, skandinávští faráři přijali poznatky z německé pastorální psychologie, němečtí pastýři se začali zajímat o přínos britské psychologie. Již těchto několik vybraných příkladů ukazuje mezinárodní charakter současného pastoračního a poradenského hnutí (1). 
Takto popsal počátky hnutí Werner Becher, první předseda Evropského výboru pro pastorační péči a poradenství.
Geneze těchto aktivit se datuje do let po druhé světové válce. Ve Velké Británii spolupracovali psychoterapeuti a duchovní a vůdčími osobnostmi byli metodista Leslie Weatherhead a anglikánský psychiatr Frank Lake, který založil klinickou teologii (2). V roce 1944 založil Göte Bergsten ve Švédsku Institut duchovního poradenství a psychologické léčby sv.
V šedesátých letech 20. století rostly vazby mezi pastory v Holandsku, Německu a Norsku a hnutím CPE v Americe. To vedlo k uspořádání první konference o KP&K v Evropě v Arnoldshainu (3) v Německu, která nesla název Klinické pastorační vzdělávání v Evropě.
Werner Becher zde shromáždil zástupce skupin PC&C z Holandska, Německa, Norska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie. Zástupci americké CPE představili svůj model, který se setkal s živou reakcí pro i proti. Evropa se rozhodně chystala mít své vlastní modely PC&C, které by zahrnovaly CPE spolu s dalšími systémy. Heije Faber, jeden z vedoucích představitelů v Holandsku, píše o vztahu Evropy a Ameriky takto. Evropa po válce procházela obdobím idealismu a naděje na jedné straně a hlubokého zklamání a pesimismu na straně druhé.
...Jednou z věcí, které jsme v těch letech museli udělat, bylo rozhodnout se, zda skutečně věříme v budoucnost křesťanské služby, nebo ne. A první "průkopníci" CPE v Evropě byli lidé, kteří - často vědomě a otevřeně - řekli "ano". A většinou tváří v tvář "Kirchenaustrite" (odchodu z církve), klesající návštěvnosti kostelů a rostoucí nevíře mezi mladými dospělými... se chtěli od Ameriky také a co nejvíce naučit, aby mohli v Evropě lépe fungovat. Nebyli závislí na Americe nebo Američanech. Cítili, že jsou to kolegové na stejném poli, kteří se od nich v těch letech učili a - později by snad byli schopni je učit (4).

Tyto aktivity vedly k založení Mezinárodního hnutí PC&C ve švýcarském Rhuschlikonu v roce 1975 a k prvnímu mezinárodnímu kongresu, na který se v roce 1979 do Edinburghu sjelo více než 400 delegátů ze všech kontinentů světa (2).
Louis Marteau, rodák z Belgie, ale kněz ve Velké Británii, píše dojemně o plánovacím setkání pro Rhushlikon (formace pro službu) v domě Heije Fabera v Holandsku, kde všechny ubytoval na vlastní náklady. Počasí bylo teplé a suché. Všechna setkání jsme mohli vést na zahradě a podnikat dlouhé procházky po nedalekých lesích. Vzpomínám na ty lesy jako na další příklad pastorační péče. Lesem vedlo zábradlí, aby se nevidomí mohli procházet a vnímat krásu lesa beze strachu. Svým způsobem jako by symbolizovalo celý proces, o který nám šlo - vstup nevidomých do nového lesa (5).
Mezitím se v roce 1977 konala první velká evropská konference ve východním Německu v Eisenachu. Jejím tématem bylo společné učení pro pastoraci. Delegáti z mnoha evropských zemí se zúčastnili nezapomenutelné konference, která zahrnovala Východ i Západ a přinesla pastorům na Východě velkou útěchu a podporu. Byl vytvořen výbor, který plánoval čtyři každoroční konference v Evropě a mezi těmito setkáními udržoval kontakt pomocí zpravodaje. Konference měly obvykle kolem 120 delegátů, aby se udržoval úzký osobní kontakt, a ústředním rysem konferencí byla vždy práce v malých skupinkách. Dalším cílem bylo pomáhat podporovat a udržovat místní hnutí a sdružení PC&C v zemích konání konferencí.
Další konference v Lublinu v Polsku v roce 1981 měla za téma Duchovní rozměr v pastorační péči a poradenství (3,6). Opět jsme překročili železnou oponu a tentokrát se nově zapojily jak katolické, tak židovské komunity. Konference se konala na katolické univerzitě a Danny Smith, židovský rabín z Velké Británie, vedl konferenci a malou židovskou komunitu v Lublinu při sederu. Všichni delegáti se vydali na nezapomenutelnou a velmi smutnou návštěvu koncentračního tábora v Majdanku Počátky evropského hnutí byly velmi vzrušující a podporovaly vznikající sdružení ve většině zemí. Setkání byla dojemná i náročná, protože jednotlivci i skupiny se navzájem seznamovali s přesvědčením a prioritami v oblasti PC&C. Irene Bloomfieldová , židovská psychoterapeutka z Velké Británie, shrnula tehdejší dobu takto. Setkání jsou krátká - jen několik dní jednou za dva nebo snad čtyři roky - ale jsou velmi blízká a intenzivní; je možné se setkat na úrovni, které v jiných situacích není snadné dosáhnout. Vazby, které vznikají s lidmi z tak odlišných kultur a náboženských prostředí, jsou jedinečné a vzácné. Sdílení vlastního já v dialogu a při práci, stejně jako sdílení vlastní víry při bohoslužbě s ostatními, nabývá mnohem hlubšího a sjednocujícího významu než před deseti lety. Mnohé jsme se naučili, ale možná jedním z největších rozměrů je ocenění a respektování našich rozdílů a zároveň uvědomění si sdílených hodnot a poznatků, které tyto rozdíly překračují (3).

References

  1. Becher, W. ‘International Conferences on Pastoral Care and Counselling’, In Contact: European Issue*. No 75: 3-6 (1882)
  2. Hollifield, E.B. ‘Pastoral Care Movement’ in Hunter, R. Dictionary of Pastoral Care and Counselling, Nashville: Abingdon. (1990:849)
  3. Bloomfield, I. & Parker, K. ‘the European Movement for Pastoral Care and Counselling: An Interpretive History’. UKAPCC Newsletter, No 13: (1986). BACP 1 Regent Place Rugby CV21 2PJ UK.
  4. Faber, H. ‘Reflections on the Development of a Movement’ UKAPCC Newsletter, No. 13 (1986).
  5. Marteau, L. ‘The European Committee’, UKAPCC Newsletter No.13 (1986)
  6. Foskett, J. ‘A Pilgrimage to Poland’. Contact: European Issue* No 75::7-10 (1982) *

Contact

J.Norman, [email protected] John Foskett, [email protected]

https://www.ecpcc.info/history/

Links to related organisations

  • AAPC American Association of Pastoral Counselors
  • Blue Carpet Northeuropean Conference for Counselling, Therapy and Theology
  • CPSP College of Pastoral Supervision and Psychotherapy
  • DGfP Deutsche Gesellschaft für Pastoralpsychologie
  • ENHCC European Network of Health Care Chaplainy
  • ERICH European Research Institute for Chaplains in Healthcare
  • ICPCC International Council for Pastoral Care and Counselling
  • IPCNSR International Pastoral Counselors’ Network for Social Responsibility
  • PCI Pastoral Counselling Institute
  • PlainViews An e-newsletter connecting chaplains and other spiritual care providers
  • SIPCC Society for Intercultural Pastoral Care and Counselling