Na společné cestě
Zahájení synody: Milost změny
Sestry a bratři v Kristu,
Vždycky jsem měl blízko k prvnímu synovi z Ježíšova podobenství o dvou synech v Matoušově evangeliu 21. Pravděpodobně to začalo, když mi bylo sedm nebo osm let a maminka mě požádala, abych si uklidil pokoj. Možná mi můj pokoj připadal dokonale čistý už tehdy, nebo jsem byl předčasně vyspělý v počátcích své předpuberťácké vzpoury, ale bezpochyby si vzpomínám, jak jsem poprvé řekl: "Ne, nebudu." V té době jsem byl na svém místě. 
A pak si vzpomínám na lítost, která následovala, na pocit v mém nitru, že jsem se mýlil. Nešlo jen o to, že jsem se mýlil ve stavu svého pokoje. Vnitřně jsem věděl, že jsem mámě "ukřivdil". Je prostě tolik způsobů, jak se můžeme mýlit, tolik způsobů, jak mohou být naše názory na věci nebo naše představy, nebo dokonce naše přesvědčení neúplné. A někdy mohou být naše úvahy o druhých nebo pro druhé tak neúplné a sebereferenční.
Aniž bych cokoli řekl, ustlal jsem si postel, posbíral z podlahy špinavé oblečení a uklidil hračky. A vzpomínám si, že jsem maminku objal, i když nevím, jestli jsem měl dost rozumu na to, abych řekl: "Promiň." To mě mrzí. Zdálo se, že pochopila význam mého gesta a nechtěla umocnit můj už tak dostatečný pocit viny.
Nebylo by to naposledy a neznamená to, že bych občas necítil, jak se ve mně ozývá "ne, nechci", i když vím, že to, co se po mně chce, by mohlo být dobré pro mě nebo pro ostatní. Je to prvotní, ten odpor, to lpění na tom, jak věci jsou, ta touha bránit to, co máme teď, a strach, že o to přijdeme. Přesto nás život a láska volají vpřed. 

“Come Unto Me” by Wayne Pascall
Když katolická církev vstupuje do této další fáze synodální cesty, do tohoto globálního zkoumání toho, jak společně putujeme, můžeme do tohoto procesu vstupovat s prvotním impulsem k odporu, k udržení nebo převzetí kontroly. Nebo možná do tohoto procesu vstupujeme s touhou změnit ostatní, aby odpovídali našim preferencím, řídit a přizpůsobovat církev k obrazu svému. V obou případech je však pozvánkou synody otevřít se a naslouchat tomu, k jaké změně nás Bůh vyzývá. Můžeme být požádáni, abychom změnili své smýšlení nebo otevřeli svá srdce, nebo možná dokonce dovolili, aby se proměnilo naše samotné vnímání reality. A stejně jako u prvního syna je pozvání stejné: přijmout to, k čemu nás Bůh volá, a ne jít svou vlastní cestou.
Připojte se k nám v modlitbě, když doprovázíme členy synody a zároveň se otevíráme změnám, které Bůh pro naši církev požaduje.
Se sourozeneckou láskou,
David a tým Rozlišujícího vedení
https://us18.campaign-archive.com/?u=c036a4bd9f4ba7b4161c0d982&id=671827459b