Rick Warren: Snažte se porozumět nevěřícím

Napsal(a): Markéta Michlíčková, překlad z The Christian Post

Čím déle jste věřící, tím méně myslíte jako nevěřící. Potom co poznáte Krista, všechny vaše zájmy a hodnoty se změní.
Protože jsem byl křesťanem téměř celý svůj život, myslím jako křesťan. A co je ještě horší, mám sklony myslet jako pastor a to je ještě mnohem vzdálenější mentalitě nevěřících. To znamená, že musím záměrně měnit svůj úhel pohledu, když se snažím navázat vztah s lidmi, kteří nejsou křesťany.
Když se podíváte na propagaci většiny sborů, je zřejmé, že byla vytvořena z perspektivy věřícího člověka. Když vidíte, jak církev propaguje sama sebe slogany tipu: ”Kázání neomylného Božího slova.“ Koho si myslíte, že to osloví? Určitě ne nevěřícího.
Osobně samozřejmě považuji neomylnost Písma za nezpochybnitelnou pravdu. Ti, kteří nechodí do církve, tomuto termínu však vůbec nerozumí. Pokud se chystáte propagovat svou církev, musíte se naučit myslet a mluvit jako nevěřící. Duchovní terminologie, která je křesťanům důvěrně známá, je pro lidi "ze světa" nesrozumitelná.
Často jsem slyšel, jak si pastoři stěžují, že jsou dnes nevěřící více rezistentní vůči evangeliu než tomu bylo v minulosti. Nemyslím si, že to je pravda. Více než odpor, je to otázka nedostatečné komunikace.
Problém je, že se slovo nedostane až k nim. Církve musí přestat tvrdit, že jsou lidé uzavření evangeliu a začít komunikovat v jejich vlnové délce. Když vysíláme na jiném kanálu než, který jsou lidé schopni zachytit, nebude to k ničemu dobré. Nezáleží na tom, jak hluboká naše slova mohou být. 
Jak se naučíte myslet jako nevěřící? Mluvte s nimi. Jedna z největších bariér v evangelizaci je, že většina věřících tráví svůj čas výhradně s jinými křesťany. Nemají žádné přátele mezi nevěřícími. Pokud nebudete trávit čas s nevěřícími, nebudete rozumět tomu, co si myslí.
Začal jsem saddlebacký sbor tím, že jsem 12 týdnů chodil ode dveří ke dveřím a dělal jsem průzkum mezi lidmi, kteří nenavštěvuji žádnou církev. Napsal jsem si do sešitu pět otázek, s kterými jsem začal saddlebacký sbor.
1. Jaká je podle vás největší potřeba této oblasti? Touto otázkou se mně lidé otevřeli a začali povídat.
2. Chodíte aktivně do nějaké církve? Pokud odpověděli ano, poděkoval jsem a přesunul jsem se k dalším dveřím. Nezatěžoval jsem je dalšími třemi otázkami, protože jsem nechtěl dělat průzkum mezi věřícími. Všimli jste si, že jsem nepoložil otázku, “jsi člen?” Mnoho lidí, kteří nevstoupili do sboru 20 let, stale tvrdí, že jsou členem církve.
3. Proč si myslíte, že lidé nechodí do církve? Toto působí méně útočně než otázka “Proč nechodíš do církve?” Dnes by většina lidí odpověděla slovy: “Do toho ti nic není, proč já nechodím.“ Ale když jsem se zeptat, co si myslíš, proč lidé nechodí do církve, většinou mně stejně uvedli své osobní důvody.
4. Kdyby jste hledali církev, do níž by jste chtěl začít chodit, které věci by jste v ní hledali? Tato jedna otázka mně velmi pomohla porozumět myšlení nevěřících. Uvědomil jsem si, že většina církví nabízí programy, které nejsou atraktivní pro lidi, kteří nechodí do církví.

pokračování > 1 | 2

5. Co proto já mohu udělat? Jakou radu by jsi dal člověku ve službě v církvi, který chce být opravdu pomocný lidem? Toto je nejzákladnější otázka, kterou se musí církev ptát společnosti. Když studujeme evangelia, můžeme si všimnout, jak často se Ježíš někoho ptal. “Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Začínal s osobními potřebami.
Tento průzkum byl publikovaný v tuctech knihách a článcích. Několik tisíců sborů používá těchto pět otázek při výzkumech ve svých vlastních komunitách. Jedna denominace, které jsem radil, použila tyto otázky k tomu, aby založila 102 sborů během jednoho dne. Pokud jste ve své oblasti ještě nikdy nedělali průzkum mezi lidmi, kteří nechodí do církví vřele vám tyto otázky doporučuji.