"Modul A" synody o synodalitě
Účastníci generálního shromáždění synody tento týden ve vatikánské aule Pavla VI. zkoumají a diskutují o "Modulu A", jehož plné znění nabízíme níže.
Pro synodální církev. Integrální zkušenost
Charakteristické znaky synodální církve a rozhovor v Duchu svatém
Během dvou let od zahájení synodálního procesu 2021-2024 (10. října 2021) byla Božímu lidu na celém světě předložena základní, vůdčí otázka: "Jak toto 'společné putování', které se dnes odehrává na různých úrovních (od místní až po univerzální), umožňuje církvi hlásat evangelium v souladu s posláním, které jí bylo svěřeno, a k jakým krokům nás Duch vyzývá, abychom rostli jako synodální církev?" (Přípravný dokument, č. 2). Boží lid toto "společné putování" zažil a z opětovného čtení této zkušenosti vyplynula řada charakteristických znaků synodální církve, které byly shromážděny v části A Instrumentum laboris (IL).
a) Radost je duchovní pocit, který doprovází zkušenost "společného putování": "Zakusili jsme radost, která se projevuje v upřímném a uctivém setkání mezi bratry a sestrami ve víře: setkat se navzájem znamená setkat se s Pánem, který je uprostřed nás!". (IL, č. 6).
b) V této radostné atmosféře se synodální proces stal "místem", kde se projevila mimořádná rozmanitost charismat, služeb a církevních povolání, stejně jako různých jazyků, kultur, liturgických a teologických tradic, jejichž je církev nositelkou.
c) Skutečnost, kterou mají všichni členové Božího lidu společnou, je opěrným bodem, kolem něhož rozdíly nacházejí svůj princip jednoty: důstojnost, která pochází ze křtu, jenž z těch, kdo jej přijali, činí Boží děti, bratry a sestry v Kristu. Na základě křtu je každý člen Božího lidu plnohodnotným subjektem společného poslání hlásat evangelium. Ve zvláštnosti svého povolání je každý z nich oprávněn nabídnout svůj nezastupitelný příspěvek a projevovat charismata, která obdržel, prostřednictvím služby, kterou vykonává. Tímto způsobem se Boží lid opět stává plnohodnotným subjektem církevního života, nakolik se všichni pokřtění podílejí na Kristově kněžské, prorocké a královské funkci (srov. LG, č. 10).
d) Zkušenost synodálních setkání vedla k ocenění naslouchání jako principu synodální církve a ochota naslouchat byla uznána jako nezbytný postoj pro naše dozrávání v synodálním stylu a formě církve. S nadšením byla vyjádřena touha po setkání a dialogu s těmi, s nimiž sdílíme stejný křest.
e) Synodální cesta umožnila církvi na vlastní kůži poznat, jak mohou být rozdíly vnímány jako zdroj rozdělení a polarizace. Mnohotvárnost motivací a napětí, které prostupují církevním tělem, může, je-li přijímána s respektem k druhým, představovat konstruktivní výzvu k obnově společenství a způsob, jak společně naplňovat poslání církve, aniž by se upadalo do sterilních protikladů. Proto je synodální církev církví rozlišování.
f) Synodální cesta nás také uvedla do kontaktu se "zdravým neklidem neúplnosti", který může být darem a neměl by být nutně vnímán jako problém (IL, č. 29). Synodální církev si je vědoma, že stojí tváří v tvář nevyčerpatelnému a svatému Božímu tajemství.
g) Ve stejném duchu mnohé místní církve zdůrazňují plodnost rozhovoru v Duchu jako metody a nástroje, který, vycházeje z naslouchání Božímu slovu, umožňuje setkání mezi bratry a sestrami. Pozornost věnovaná slovu každého člověka a vyjádření ohlasů, které vyvolává, otevírá vzájemné přijetí naslouchání hlasu Ducha. To nám umožňuje pochopit kroky, které je třeba učinit, abychom mohli pokračovat ve "společném putování".
h) Liturgie, zejména eucharistie, je pro synodální církev živnou půdou a inspirací. Je to prostor, v němž prožíváme setkání bratří a sester svolaných Otcem, Synem a Duchem kolem jednoho stolu, v chórovém dění, v němž rozmanitost povolání, charismat a služeb nachází harmonii, která není uniformitou. Liturgie vrhá církev k eschatologickému horizontu definitivně dovršeného společenství, které je cílem, k němuž společně kráčíme.
Otázka k rozlišování
Vycházíme-li z cesty místních církví, k nimž každý z nás patří, a z obsahu Instrumentum laboris, které charakteristické znaky synodální církve se vynořují s větší jasností a které si zaslouží větší uznání nebo by měly být zvláště zdůrazněny či prohloubeny?
Náměty k modlitbě a přípravné reflexi
1. Když se zamyslím nad tím, jak se průběh synody odvíjel v církvi, odkud pocházím, jaký převládající duchovní tón ji charakterizuje? Jaké emoce a pocity vzbudil v těch, kteří se ho zúčastnili? Jaké touhy vzbudil v křesťanském společenství? Jaké obavy se objevily?
2) Jak můžeme růst v synodálním stylu liturgického slavení, který vyzdvihuje osobitý přínos všech účastníků, vycházeje z rozmanitosti povolání, charismat a služeb, které nesou?
3) Jak jsme v mé místní církvi použili a přizpůsobili metodu rozhovoru v Duchu? Jaké hlavní plody nám umožnila sklízet? Jak nám může i nadále pomáhat růst jako misijní synodální církev?
4) Co jsme se naučili o naslouchání jako charakteristice synodální církve? Jaké zdroje jsme zjistili, že v tomto ohledu máme? Kde vnímáme nedostatky? Co potřebujeme k jejich odstranění? Jak se může schopnost naslouchat stát stále více uznávaným a rozpoznatelným rysem našich společenství?
5) "Synodální církev podporuje přechod od 'já' k 'my'" (IL, č. 25). Jak synodální proces podpořil soudržnost místní církve v místě, odkud pocházím? Jak nám pomohl zakusit "duchovní chuť být lidem" (srov. Evangelii gaudium, č. 268-274)? Jak cítíme, že můžeme v tomto rozměru růst?
6. Setkali jsme se během synodní cesty s členy jiných církví nebo církevních společenství? Setkali jsme se s věřícími z jiných náboženství? Jaký byl duchovní tón těchto setkání? Co jsme se dozvěděli, abychom rostli v touze a schopnosti jít s nimi společně?
7) Která napětí se v mé místní církvi projevila nejsilněji? Jak jsme se je snažili zvládat, aby se nestala výbušnými? Jak tuto zkušenost hodnotíme? Co jsme se z toho naučili, aby nám to pomohlo růst ve schopnosti zvládat napětí, aniž bychom se jimi nechali rozdrtit, což je vlastní synodální církvi?
8) Jaké společné zkušenosti s rozlišováním máme v kontextu mé místní církve? Co nám umožnily objevit? V jakém směru potřebujeme dále růst?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.