Co je vůdcovství?

Před několika lety jsem si při mezipřistání v Los Angeles na letišti koupil jistý časopis. Moji pozornost upoutala zpráva o konferenci správců a manažerů amerických elitních institucí. Přesněji řečeno, jednalo se o významné dobročinné nadace, jejichž účelem je rozdávat peníze. Bylo zde zastoupeno více než 1000 těchto organizací. Hlavní téma třídenního sněmování znělo:

Poznat množství dimenzí, které má vedení.

Účastníci konference dospěli k burcujícím výsledkům. Panuje shodný názor, že Amerika prochází krizi vůdcovství. Země není řízena vůdci, ale manažery. Lidé jsou velmi silně ovlivňováni managementem a příliš málo vedeni! „Nadto“, píše se v tomto článku, „tato proroctví nebyla vyslovena nějakými pochmurnými zvěstovateli neštěstí, nýbrž důvěryhodnými úspěšnými státními občany. K nim patří majitel jednoho velkoměstského časopisu, známý vědec a ředitel jedné z celosvětově největších kapitálových společností.“

K tomu, abych na začátku své knihy uvedl výsledky této konference, mě vedly dva důvody. Zaprvé chci poukázat na jednu nepřístojnost dnešní doby: ve většině institucí naší společnosti - a tady není církev žádnou výjimkou jsou dobří vedoucí „nedostatkovým zbožím“. Konferenční zpráva chtěla mimo jiné důrazně poukázat na to, že panuje značná nejistota a zmatek v tom, co vlastně vedení zahrnuje, a jak má v praxi vypadat. Chceme se zabývat dvěma základními otázkami:

Co přesně rozumíme pod pojmem vůdcovství?

Jak vůdcovství vypadá v praxi?

Vedení a management

Ve většině knih a seminářů o vedení se vychází z toho, že čtenář nebo účastník semináře je obeznámen se základy tohoto tématu, a že v podstatných otázkách panuje souhlas. Většinou se proto jedná především o jemnosti, jako např. Jak muže byt styl vedení vylepšen s pomocí teorie organizace a managementu? Často vedoucí získají dojem, že jde v první řadě o to spravovat organizaci efektivně a správně používat metody managementu. Mnozí manažeři tedy nasadí jim známé nástroje a věří, že se díky tomu kvalifikují jako vedoucí.

Samozřejmě existuji vedoucí, kteří jsou také dobrými manažery a obráceně. Ale obě tyto funkce jsou uzpůsobeny velice rozdílně a nesmějí se zaměňovat. Management znamená především spravovat zdroje a prostředky a starat se, aby organizace fungovala efektivně a bez třecích ploch. Manažer se zabývá logistikou, informacemi, lidmi a systémem. Sestavuje týmy, provádí kontrolu rozpočtu, hodnotí výkony, dohlíží na pokroky a pokud je potřeba, zavádí opravná opatření. Úspěch podniku záleží rozhodující měrou na těchto vůdčích funkcích. S vedením to však má pramálo společného. Člověk může dbát na každou z těchto úloh, aniž by vedl. Jde mnohem více o to, jak reagovat na okamžitou situaci. Naproti tomu někdo může vnímat svou roli vedoucího jako úspěšnou, a přitom nesplňovat ani jednu z těchto manažerských úloh. Vůdcovství se tedy nesmí zaměňovat ani s managementem, ani se správcovstvím.

Vedení a služba

V křesťanských kruzích se často dělá jedna chyba, a sice ta, že se vedení a služba považují za totéž. Od vedoucího církve se očekává, že bude nejlepší kazatel, biblický učitel, pastýř, nejlepší prorok a nejlepší organizátor ve společenství. Mnohdy i on sám na sebe tato očekávání vztahuje. Cítí se ohrožen, když v církvi přicházejí dary, které zpochybňují jeho převahu, zejména pokud jde o věc, kterou má hodně na srdci. Obdarovaní lidé pak zůstanou nepovšimnuti, nebo je jim zabráněno své dary používat a rozvíjet. Vzrůstá v nich frustrace a nespokojenost. Nezávislé charaktery si mohou najít skupinu lidí, v níž se uplatní, a stanou se rebely a těmi, kteří rozdělují sbor.

Když jako vedoucí církve poznám, že některý člen káže nebo učí lépe než já, měl bych jej motivovat, aby svůj dar rozvíjel. Je-li dobrý v pastoraci, evangelizaci nebo organizaci, měl bych mít radost a dát mu příležitost k růstu. Žádné toto obdarování nemá nic společného s mojí úlohou vedoucího a nemusí jí být žádným způsobem na překážku. Nejlepším a nejschopnějším vedoucím je tento princip jasný. Např. hrabě Zinzendorf byl v 18. století představeným Herrnhutského bratrstva. Nejoblíbenějším kazatelem sboru byl ale jistý starý muž, který si po celý život vydělával na živobytí jako hrnčíř. Když kázal, měl kolem sebe více posluchačů nežli samotný Zinzendorf, ale nejsou známy žádné známky toho, že by kníže starému muži jeho pověst záviděl, nebo že by se jím cítil ohrožen.

O co tu jde

Co je tedy pro vůdcovství podstatné? Jiní se ptají: Čím se vyznačují vedoucí nějaké organizace ve srovnání s ostatními spolupracovníky? Čím se liší vedoucí úloha od ostatních rolí a funkcí? Mají všechny druhy vedení některé určité faktory společné?

Na tyto otázky musíme hledat jasné a jednoznačné odpovědi. Jinak se může stát, že školení vedoucích a rozvoj jejich schopností bude postaven na zcela pochybeném základě. Vedoucí budou například zavaleni metodami, které s jejich funkcí souvisejí velmi málo nebo vůbec, nebo se někdo může pokoušet zahrnout vůdcovskými modely lidi, kteří žádnými vedoucími nejsou a ani nebudou.

V následujícím oddílu knihy chceme jít přímo k základům této věci, abychom vypracovali schopnosti a vlastnosti, které jsou pro každého vedoucího rozhodující. Přitom je jedno, o jakou organizaci se jedná, nebo na jaké úrovni organizační struktury je funkce vykonávána.

KAPITOLA 1

Prozíravost - výhoda vedoucích

Cíle jako ukazatele do budoucnosti

Vedoucí se vyznačují především tím, že jejich život jde určitým jasným směrem Následují cíle, zaměřené do budoucnosti, a málo se zabývají věcmi minulými. Možnosti a příležitosti kdesi na horizontu je vzrušují více než to, čeho pravě dosahu Jsou stále na cestě kupředu, nespokojují se současným stavem věcí.

Jan píše o dobrém pastýři:

“Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všechny venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.“ J 10,3-4

Pastýř má před očima cíl a ukazuje ovcím cestu. Ovce potřebují jen následovat pastýře.

Když vedoucí nežijí cílevědomě, tj. když pouze reagují na bezprostřední situaci, znamená to, že se své vedoucí role vzdali. Místo aby se soustředili na budoucnost, mají na zřeteli hlavně minulost a přítomnost.

Ptal bych se ještě na jednu věc: Jaké cíle sledují vedoucí ve svém osobním životě a ve veřejném životě organizace? Když v prvotní církvi někdo připadal v úvahu jako vedoucí, byl jeho osobní život zkoumán pod lupou. Stala za tím tato úvaha: Když někdo není schopen spravovat vlastní rodinu a starat se o ni, jak je mu pak možno svěřit vedení členů sboru

(1. Tm 3,5)?

Prozíravost - jednání s budoucností

Orientace na budoucnost není sama o sobě pro vedoucí dostačující. Cíle jsou důležitým předpokladem pro vedení, ale musí být naplněna i další důležitá kritéria. I lidé bez vůdcovské úlohy potřebují cíle a životní perspektivy. Na vůdcovství je však zvláštní to, že pouhý zájem o budoucnost nestačí. Je třeba ovládat schopnost s budoucností zacházet, jednat s ní. Toto speciální obdarování je možno označit jako prozíravost. R. K. Greenleaf o ní píše:

“Poznávacím znamením vůdců, vlastností, která je do jejich vůdcovské úlohy staví, je schopnost ukazovat cestu jiným. Tato schopnost spočívá v tom, že se jim většinou nejlépe daří udávat směr. Skrze tuto prozřetelnost má vedoucí vždy určitý náskok Jestliže ji ztratí a nechá se určovat vnějšími okolnostmi, zůstává vedoucím jen podle jména.“

Ze všech vůdcovských vlastností stojí prozíravost nejvýše. Jak rozvíjet tuto schopnost účinně uchopovat budoucnost?

1. Prozíravost vyžaduje vizi - mít vizi znamená vidět vnitřníma očima, mít schopnost porozumět věcem zvláštní silou představivosti. Může, ale nemusí, se jednat o vizuální dojmy, což znamená, že dotyčný vidí svým vnitřním zrakem nějaké obrazy. Většinou jde spíše o nápady, myšlenky a návrhy, které lze označit za vize. Vedoucí také ví, jak je možné reagovat na budoucí události nebo situace, které mohou nastat. Všichni velcí vůdcové se vyznačují vizemi (Mojžíš, Jozue, Samuel, David, Nehemjáš, ...).

2. Prozíravost zahrnuje i cit pro neznámo, instinktivní cítění věcí, které ještě neexistuji a události, které se zatím nestaly. Toto cítění lze také popsat jako intuitivní předvídavost. Zde se do značné míry dotýkáme duchovních schopností. Kdo je má, je z křesťanského pohledu otevřený pro duchovní inspiraci a zjevení. (1. K 2,9-13)

Jako křesťané jsme orientováni na budoucnost: budoucnost lidstva spočívá v Boží ruce. Budoucnost nás poslouchá, když my posloucháme Boha. Vládci tohoto světa spějí k záhubě. (1. K 2,6) Mimoto byl na nás seslán Duch svatý. Máme konkrétní zaslíbení, že naši mladí muži budou mít vidění a starci sny.

Tělo Kristovo by proto mělo vydat velký počet mužů a žen, kteří zaujmou vedoucí místa ve všech velkých institucích naší společnosti, kde budou určovat správný směr. Dnes stojíme před otázkou, zda máme v našich církvích sílu k formování takových osobností, které zaplní současné vakuum v oblasti vedoucích. Podívejme se na tuto otázku z různých hledisek.

Jak lze prozíravost přesněji charakterizovat

Duchovní aspekty:

Prozíravost vykazuje jisté vztahy a paralely k daru proroctví. Například “vidoucí“ židovští proroci „viděli“, co v budoucnosti vzejde z přítomného odvrácení se lidí od Boha. Jindy v čase těžkostí “viděli“, že navrátí-li se lid k Bohu, on bude reagovat milostí. Na takovém vidění mohl národ postavit svou naději.

Prozíravost vyžaduje širší spektrum vědomí než běžné jednání. Roli tu hraje nejen obyčejné smyslové vnímání a pozorování skutečností, ale také pochopeni souvislostí a intuitivní vnímám. To pomůže přejít od vágních myšlenek a představ či pocitů k darům Ducha svatého, jako je slovo poznání slovo moudrosti nebo sny a vidění.

K prozíravosti patří schopnost dát různá vnuknutí a dojmy či postřehy do souvislostí a vytvořit celistvý obraz, z něhož lze předvídat budoucí události. Pak je možno připravit návrhy, jak na ně bude třeba reagovat. K vytvoření celkového obrazu může dojít také naprosto rozdílnými způsoby: Někdy za tím stojí dobře promyšlené úvahy, většinou je to ale založeno na jednom silném, téměř intuitivním postupu, který dokonce ani ta dotyčná osoba nemůže vždy zcela dovršit. Někdy se musíme spokojit s odpovědí, že někdo “prostě ví“, co by se mohlo stát nebo kde se otevírají nové možnosti.

Těmito schopnostmi disponuje hrstka špičkových sportovců v každém sportovním odvětví. Představte si třeba basketbalistu nebo fotbalistu, který je vždy ve správné chvíli na správném místě, aby zachytil neočekávaný útok, nebo využil nepostřehnutelnou příležitost vstřelit branku. Vypadá to všechno docela jednoduše, ale oni vám nejsou schopni říci, odkud vědí, ze právě v tomto okamžiku se sem museli postavit, nebo proč jim bylo jasné, ze se hra vyvine právě tak, a ne jinak.

Další, komplexnější příklad tohoto fenoménu nacházíme u mnohých proroků v Izraeli. Připravovali krále na aktuální politické situace a jejich účinky na budoucnost země. Vhled a prozíravost těchto proroků byly založeny na třech různých pramenech:

na jejich vlastní analýze politické situace, založené na informacích, včetně polohy sousedních zemí

na jejich znalosti Boží podstaty a jeho jednání především vůči lidu Izraele, jak je zakotveno v prorockých Písmech

na přímém slovu nebo soudu od Boha, které proroci dostávali a jako poselství od Boha předávali dál (Jr 23,22)

Tento prorocký model nám má mnoho co říci. Také vedoucí musí často přebírat tyto tři uvedené role: analytik, historik a prorok.

Jako od analytika se od vedoucího očekává, že rozebere obtížné situace a jejich součásti a dobře je zařadí.

Jako historik může porovnat a posoudit podobné zkušenosti a případy a ohodnotit jejich vliv jak na přítomný stav, tak také na budoucí rozhodnutí.

Jako proroci mají za úkol předvídat budoucí vývoj, na který ukazuje přítomnost, a být otevření pro tvůrčí vnuknutí, které vede k co nejlepšímu postupu.

Prozíravost vyžaduje určitý druh inteligence

Vedoucí by si měl navyknout směrovat své myšlenky na budoucnost, na hledání věcí, které je třeba odkrýt - měl by být stále připraven hledat a nalézat (Mt 7,7). Každé povolání a služba jsou spojeny se zvláštními požadavky, které se nedají obejít. Když k tomu řekneme “ano‘, musíme být připraveni podřídit svému povolání všechno a celý svůj život nazírat z této perspektivy.

Potenciál a možnosti jsou klíčová slova pro každého vedoucího. Po celý život před nimi stojí otázky tohoto typu:

Co se z toho dá udělat?

Jak z toho můžeme získat užitek?

Jak lze vylepšit praktické provedení?

Jaké nevyužité možnosti tu leží ladem?

Být vedoucím neznamená jen svědomitě shromažďovat informace, údaje, dojmy, myšlenky a znalosti. Patří k tomu dále:

instinktivní schopnost ohodnotit co je pravdivé a co lživé;

schopnost rozpoznat zákonitost, vztah, vzorec = schopnost vidět za prostá fakta;

v mnoha případech také schopnost vidět zvláštní, neobyčejné souvislosti mezi zdánlivě spolu nesouvisejícími faktory.

K tomu přistupuje schopnost myslet tvořivě, přinášet nové myšlenky a možnosti, ve kterých jsou dosavadní informace úplně nebo částečně využity. (O možnostech rozvíjet lidský tvořivý potenciál už bylo mnoho napsáno, například o technice “Brainstormingu“ nebo “laterálního myšlení“.) od všech těchto metod si můžeme vzít jenom něco, neboť jde o toto:

Vědomě odložit staré stereotypy myšlení. Někdy to důvěrně známé může stát v cestě novému - ne proto, že by to bylo špatné, nýbrž proto, že se to stalo zvykem. Proto nám Bůh říká:

„Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemýšlejte. Hle činím něco docela nového!“ Iz 43, 18

Když není jasné, jakou cestou jít k cíli, nabízí se možnost umístit cíl jako výchozí bod a postupovat opačným směrem, nebo začít někde uprostřed, a odtud jít oběma směry. Když se podaří najít z tohoto bodu uprostřed nějakou cestu k cíli, potřebujeme pak sledovat jenom cestu z této mezistanice k výchozímu bodu. Podobný postup vidíme v knize Exodus 3: Bůh dal Mojžíšovi úkol dovést lid z Egypta k hoře Sinaj, kde Ho měli uctívat. Odtud je Bůh měl vést dál do zaslíbené země. Možná by si byl Mojžíš v tu chvíli nedokázal představit cestu z Egypta do Kanaánu na jeden zátah.

Nové myšlenky povstávají často tehdy, když se člověk nechá inspirovat jinými obory, které s vlastním problémem nemají přímou souvislost. Potom lze stávající situaci vidět z jiných hledisek a v nových souvislostech. V Bibli máme mnohé příklady: podobenství ze sportu, války, anatomie, zemědělství nebo přírody, která zjevují duchovní pravdy.

Jakmile jsou údaje a informace pohromadě, měl by člověk vnitřně udělat krok nazpět a nechat prostor tvůrčí inspiraci Jedna se o určitou formu myšlenkové a volní disciplíny, kterou mistrovsky uplatňoval Ježíš. V Janově evangeliu je popsáno Ježíšovo setkání s cizoložnicí. Farizeové ho chtěli chytit do pasti. Ježíš se vnitřně udržel a psal na zem. Co v tu chvíli dělal? Všechny údaje měl k dispozici Mojžíšův zákon, svoji pověst a povolání učitele, svoji úlohu milosrdného proroka. Měl také pohromadě potenciální odpovědi a jejich možné důsledky. On ale vnitřně o krok ustoupil, aby obdržel vysvětlení. Kreativní inspirace se dostavila:

“Kdo je bez hříchu, první hod‘ na ni kámen.“ J8, 7

Na jiném místě popisuje Ježíš stejný proces:

“Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý.“ J 5, 30

Každý, kdo rozvíjí tvůrčí myšlení a koncepty, se vyznačuje tím, že:

vymýšlí možnosti, jak maximálně vyčerpat to, co je právě teď, a překonat dosavadní hranice produktivity a efektivnosti

stávající věci přizpůsobí nebo změní tak, aby bylo možno nastoupit novou cestu k upřesněnému cíli

vytyčeného cíle dosáhne jednoduchým, finančně příhodným nebo zisk přinášejícím způsobem

vynáší na světlo skrytý, nerozvinutý nebo nepostřehnutý potenciál ukrytý v lidech, organizacích, záležitostech, situacích, myšlenkách nebo v toku událostí

využívá otevřené dveře nebo možnosti k podnikání, které ostatní neobjevili

ukazuje možnosti rozluštění dosud nevyřešených problémů, ví, jak se lépe vypořádat s těžkostmi a překážkami

myslí novým, originálním způsobem, což mu umožňuje předkládat návrhy, se kterými dosud nikdo nepřišel.

Křesťanští vedoucí mají - odhlédneme-li od všech lidských schopností - navíc přístup k Boží moudrosti:

“Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ Jk 1,5

Boží moudrost doplňuje to, čeho lidská moudrost není schopna. Má celkový přehled o veškerých důležitých faktorech, konečných výsledcích a nejvyšších hodnotách. Rozhodnutí učiněná s Boží moudrostí vedou vždy k nejlepším výsledkům. Pavel nás upozorňuje na to, že Boží moudrost natolik převyšuje lidskou moudrost, že z naší omezené perspektivy nám připadá jako bláznovství (1. K 1,25). Skutečnost, že nám Bůh dává k dispozici svoji moudrost, neznamená, že zůstaneme pohodlně sedět. Máme dávat to nejlepší, co v nás je, a nasadit při tom veškeré pomocné prostředky, které nám dá Bůh. Bez toho předpokladu nebude Bůh ochoten nás obdařit vnuknutími, která přesahují lidskou moudrost a zdravý lidský rozum. Chce, abychom vykonali všechny domácí úkoly a na závěr mu je předložili ke korektuře.

Inspirace se může také projevit jako krize nebo proces. Může přijít jako bleskový vhled, nebo skrze úvahy, rozhovory, předběžné závěry a odpovídající změny.

Lze se předvídavému myšlení naučit?

Jako vedoucí - nebo budoucí vedoucí - jste se jistě v celé řadě uvedených bodů poznal. Předpokládejme, že v mnoha situacích jste instinktivně nebo intuitivně postupoval správně. Je třeba jít dál: co jsme dosud praktikovali bezděčně, to si osvojme vědomě, abychom hledali vylepšení a důsledně je praktikovali, dokud nám nepřejde do krve. Tento proces, který má platnost i pro jiná obdarování a schopnosti, se dá rozdělit do čtyř kroků:

Najít, kde jsou mé schopnosti a silné stránky.

Ujasnit si, zda tyto hřivny nejsou zanedbané nebo špatně či jen částečně využité.

Uvědomit si, jak mohu své schopnosti co nejlépe a co nejefektivněji zbudovat.

Všechno soustředit na to, abych více pracoval se svým obdarováním, zdokonaloval své schopnosti a neustále zlepšoval výsledky.

To, co bylo až dosud řečeno, neobsahuje žádné skryté poselství o tom, že vedoucí jsou považováni za zvláštní lidi. Mnohem více je třeba zdůraznit: pro vedoucího je rozhodující správně nasadit určité, z větší části vrozené schopnosti. Tyto schopnosti nečiní z vedoucích obdarovanější, inteligentnější, obdivuhodnější nebo hodnotnější lidi. Jejich role vyžaduje prostě specifické základní hřivny a obdarování, zatímco jiné role kladou jiné požadavky. Henry Ford to vyjádřil přesně: “Otázka, kdo má být udělán vedoucím, se podobá otázce, kdo má zpívat tenor v kvartetu.“ Přirozeně, že muž, mající tenor.

https://www.samuelcz.com/shop/_541010-uspesne-vudcovstvi.htm