Směrem k církvi, která se modlí, je pokorná a naslouchá
Středa, 25.10.2023
Řím. Otec Agbonkhianmeghe Orobator SJ se nedávno stal děkanem jezuitské teologické školy na Santa Clara University v Kalifornii. Posledních šest let byl prezidentem Jezuitské konference Afriky a Madagaskaru (JCAM). Byl vybrán papežem Františkem za člena synody, protože s JCAM sehrál aktivní roli v přípravných fázích synody na africkém kontinentu. Nabízí nám své svědectví.
Jsem členem XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody o synodalitě. Tyto dny byly chvílemi hlubokých, modlitbou nesených rozhovorů v Duchu, když společně hledáme světlo, abychom viděli vůli Boží, a odvahu ji naplnit. Hovořit o synodě jako o okamžiku modlitby se může zdát překvapivé. Pro lidi, kteří jsou obeznámeni s fungováním synody, běžný přístup zahrnuje maraton projevů a zdlouhavá kola hlasování o předem určených textech, připravených předem nebo navržených během zasedání pouze biskupy. Tentokrát tomu tak není: účastníci vykonávají svou práci v malých smíšených skupinách: laici a laičky, řeholníci, kněží a biskupové. Naslouchají jeden druhému v několika kolech duchovního rozhovoru.
Rozložení členů u kulatých stolů vytváří atmosféru modlitebních kruhů. Díky tomu je atmosféra synody modlitební a vede k vnitřní pozornosti vůči působení Ducha Svatého. Projevy a zprávy jsou prokládány chvílemi ticha a vnitřního vybavování skutečností. Ranní liturgie vedené kamaldulskými mnichy jsou pilně připravovány, stejně jako úvahy duchovních poradců.
Téma této synody – „synodalita“, jak je koncipováno papežem Františkem, v sobě zahrnuje společný prostor naslouchání, dialogu a rozlišování nad záležitostmi, které jsou v církvi důležité. V této zkušenosti je něco hluboce ignaciánského, protože rozlišování a duchovní rozhovor předpokládají, že ti, kdo jsou zapojeni, si najdou čas na modlitbu, aby jejich vstupy a zásahy pocházely z prostoru kontemplativního rozjímání. Zjistil jsem, že tato zkušenost obohacuje mou osobní modlitbu. Když se podívám zpět na svou dosavadní zkušenost, tato synoda o synodalitě se stala cestou, jak praktikovat milost naslouchání, dialogu a rozlišování cestou modlitby. Je to nový způsob, jak být církví.
František znovu a znovu připomínal členům synody, že nejdůležitějším protagonistou v tomto cvičení rozlišování je Duch Svatý, stejně jako nejdůležitější dispozice je modlitební a uctivá otevřenost vůči tomu, co Duch říká církvi jako světovému společenství rozlišování.
I kdyby se po synodě nic jiného nezměnilo, integrace společné modlitby a rozlišování do rozhodovacích procesů bude důležitou součástí cíle stát se synodálnější církví. Doufám, že výsledkem synody bude církev, která bude ve svých způsobech jednání více rozlišující – jinými slovy, modlící se, pokorná a naslouchající církev.
Zdroj/Foto: jesuits.global.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.