Jak se vypořádat s nemocemi duše?
23. listopadu 2023 | Doporučené, Stanislaw Biel SJ - blog
Duchovní neútěcha je nepříjemná a těžká zkušenost, někdy prožívaná velmi bolestně. Vyvstává tedy otázka, zda existují prostředky a způsoby, jak ji plodně prožít. Odpověď hledejme u mistra duchovního rozlišování - svatého Ignáce Loyoly.
Do Duchovních cvičení španělský mystik zahrnul pravidla pro rozlišování duchů. Dává v nich také odpovědi na to, jak prožívat období neútěch (Cd, čísla 318-321). První a základní pravidlo, které je třeba mít na paměti, se týká předsevzetí. V době neútěchy by člověk neměl činit žádná rozhodnutí ani změny. V té době totiž vznikají silná pokušení tak učinit. Čím větší je trápení a vnitřní nepohoda, tím silnější jsou pokušení. Týkají se zejména vzdávání se dříve učiněných rozhodnutí. Někdo se například rozhodl, že si každý den před spaním přečte několik veršů z Písma nebo že se zapojí do humanitární a apoštolské práce v hospici či charitativní organizaci. V době neútěchy bude v pokušení od tohoto rozhodnutí upustit. Pokušitel bude předkládat řadu "rozumných" zdůvodnění, která mají motivovat k rozhodnutí něco změnit. Navíc bude naznačovat, aby bylo učiněno co nejdříve. "Zlo cítí potřebu být vykonané "okamžitě", protože když si to myslíte, už to neuděláte. Zlo se stravuje ve spěchu, zatímco dobro roste v trpělivosti". Rozhodnutí učiněná v tísni se obvykle ukáží jako špatná, a dokonce hříšná. V takovém stavu neexistují správné podmínky ani příležitosti k rozumnému rozhodování a volbě. Pochybnosti, vnitřní neklid, obavy z budoucnosti a neznáma, zmatek nepřispívají k objektivitě. A spěch je obvykle špatným rádcem.
V dobách neútěchy je třeba se obrnit trpělivostí, být stálý a věrný sám sobě, svému svědomí a předchozím rozhodnutím. Kromě toho je dobré využít podpory druhých. Duchovní vůdce, mentor, přítel, dobrý terapeut nebo podpůrné skupiny mohou pomoci objektivizovat situaci.
Ve chvílích neútěchy je třeba být pevný. Existuje totiž tendence se s nimi "mazlit" a dělat ze sebe oběť. To se projevuje například tím, že se člověk izoluje a hýčká si ty nejčernější myšlenky. Všichni a všechno se pak rozčiluje a nejsnáze se propadá do smutku a utrpení. Poddat se trápení a jeho důsledkům. David Fleming SJ přirovnává takové chování k reakci rozmazleného dítěte: "Pokud je člověk k dětem pevný, vzdávají se svého rozmarného chování. Pokud však člověk projeví jakoukoli shovívavost nebo slabost, děti se stávají nesmiřitelnými a snaží se získat to, co chtějí, dupáním nebo intrikami, aby si získaly něčí přízeň. Naše taktika musí být založena na pevnosti při jednání se zlým duchem v našem životě." V dobách neútěchy nesmíme podléhat černým myšlenkám a vydírání zlem, ale musíme proti nim reagovat pozitivně a rozhodně.
Autor Duchovních cvičení uvádí mezi duchovními prostředky, které pomáhají přežít tísnivý stav neútěchy modlitbu, zpytování svědomí a kající praktiky. Slouží k prohloubení vztahu s Ježíšem a k plné důvěře v něj.
Hlavním způsobem, jak se vypořádat s neútěchy, je modlitba. Naneštěstí není snadné modlit se ve stavu neútěchy. Někdy je dokonce nutné začít se modlit a bojovat s ochromujícím strachem se o modlitbu vůbec pokusit. Modlitba se pak odkládá, protože se objevují tisíce důležitých záležitostí, které je třeba vyřešit dříve. Samotné zahájení modlitby také nezaručuje plodnost. Například se objeví duchovní myšlenka a hned přijde rozptýlení, člověk čte slova z Bible, která mu nepřinášejí žádnou radost a nic neříkají, mechanicky opakuje modlitbu bez porozumění. Je to nepříjemný stav, v němž nic nepřináší ovoce. Člověk se cítí zahlcen úzkostí do té míry, že by byl ochoten popřít i existenci Boha.
Tento druh obtíží, které Bůh připouští, má člověka přimět k tomu, aby si uvědomil, že modlitba je dar od Boha, a prohloubit ducha pokory a vděčnosti vůči němu. Jak se zdá, správným lékem na tyto obtíže je snášet tyto nepříjemné stavy. Svatý Ignác dokonce navrhuje mírné prodloužení modlitby (srov. Exercicie 13). Je však chybou "zdvojnásobit dobu modlitby. Radikální prodloužení doby modlitby může vést jen k duchovnímu vyhoření a ještě většímu zármutku".
Modlitba ve stavu neútěchyby měla být jednodušší. Někdy by se měly používat známé modlitební formule, například růženec, litanie, vzletné úkony a další jednoduché modlitební formule. Nejdůležitější je samozřejmě eucharistie. V dobách neútěchy vzniká pokušení vzdát se jí pod banálními záminkami, přijít na mši pozdě nebo ji zkrátit. V takové situaci se vyplatí uplatnit zásadu agere contra, být věrný nedělní eucharistii a třeba i častěji chodit do kostela.
Kardinál Carlo M. Martini poukazuje na to, jak je důležité obracet se v těžkých chvílích k Božímu slovu. To nám totiž umožňuje neustále hledat "motivaci k vytrvalosti", nevzdávat se a mít navzdory všemu naději. Pomáhá obnovit ztracenou energii, obnovit opotřebované síly, oživit náš každodenní život ... překonat chvíle nudy, temnoty, netrpělivosti, znechucení a hořkosti".
Pouštní otcové navrhují jednoduchou metodu, jak se vypořádat s trápením pomocí Bible. Spočívá v tom, že proti negativním, neuspořádaným myšlenkám, pokušením, pocitům - stavíme pozitivní myšlenky, slova, věty převzaté z Písma svatého. Mniši se takové texty učili nazpaměť, aby je měli neustále v pohotovosti, když nastane čas trápení. Když si nemohli na nic vzpomenout, vzývali pak jednoduše Ježíšovo jméno, o kterém věřili, že zažene démony. Podobně jednal i Ježíš. Například v době svého trápení během pokušení na poušti čelil pokušením slovy Písma (viz Lk 4,1nn).
Další pomůckou v utrpení je každodenní zpytování svědomí. Jedná se o strukturovanější modlitbu spojenou s předmětem práce na sobě. V době trápení hrozí nebezpečí sebelítosti, je obtížnější ovládat své emoce. Proto je třeba trpělivě analyzovat své pocity, vjemy, touhy a snažit se najít jejich zdroj. Zkoumání svědomí umožňuje dostat se ke zdrojům, příčinám trápení a (pokud pramení z frigidity, duchovní lenosti) pustit se do systematické práce. Čím větší je trápení, tím větší je potřeba usilovného přemýšlení a zpytování svědomí. Kromě toho je dobré pravidelně využívat svátost smíření a duchovní vedení, a dokonce je zintenzivnit (pokud tak rozhodne duchovní vůdce).
Pokud je neútěcha obzvlášť silná a neodbytná a existuje pokušení utéct ke skutečným nebo virtuálním požitkům, jsou nutné další formy askeze, jako je půst a různé formy umrtvování. Je však třeba mít na paměti, že důležitější než vnější pokání (omezení jídla, spánku a další tělesná umrtvování) je vnitřní askeze, tj. systematická práce na sobě, umrtvování vlastní vůle, citů, impulzivity, aby člověk vždy hledal Boží vůli (srov. Cd 82-87). "Každý malý skutek odporu vytváří odvahu pro budoucnost ... a tak - krok za krokem - překonáváme trápení".
Doba duchovní neútěchy je zkouškou. Dobou zkoušky, pouště, Bůh "zkouší" opravdovost lidské důvěry a také motivy lásky. Zkouška ukazuje, zda jde o lásku sobeckou, nebo nesobeckou. Navíc očišťuje od sobectví. Umožňuje člověku přejít od lásky k Božím darům k lásce k Bohu samotnému. Na počátku duchovního života dává Bůh duchovní "bonbónky", aby vyvážil přitažlivost a potěšení ze zla. Když však přestane být přitažlivý, útěcha končí, přichází čas vyprahlosti a skrze něj čas nesobecké lásky. Proto je trápení "nejdůležitější lekcí vnitřního života, učí nás naději a vede nás k duchovní zralosti způsobem, který by nám samotná duchovní útěcha nemohla poskytnout".
...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.