Kléméns Alexandrijský
autor: Miroslav Zvelebil
Kléméns (kolem 150 - před 215) patří mezi nejvýznamnější myslitele své doby, a to nejen mezi křesťany. Navíc vyjádřil specifickou podobu křesťanství, která pak byla sice zdrojem řecké theologie, ale současně byla i záměrně retušována a opomíjena jako neshodná s pozdější církevní orthodoxií.
Kléméns pocházel z řecké nekřesťanské rodiny usazené nově v Athénách; studoval u různých filosofů, byl zasvěcen do několika mystérií, až potkal v Egyptě Pantaina a stal se jeho žákem. Pantainos původně patřil k sicilské novostoické škole, ale opustil ji a odešel na Východ „hledat moudrost“. Byl především kazatel a charismatický exegeta. Stal se učitelem církevní obce v Alexandrii, ale pro neshody s novým církevním vedením opustil město a odešel na dalekou misijní výpravu.
V Alexandrii Kléméns rychle přerostl svého učitele. Hledal vztah filosofie (v užším, tradičně řeckém smyslu slova), víry a gnóse. Filosofie a víra jsou pro něj dvěma přípravnými cestami ke gnósi. Filosofie přivádí k Božímu Logu Řeky, víra byla dána jako cesta nejprve Židům a pak i ostatním národům.
Kléméns je mimořádně erudován. Cituje asi 400 antických autorů (například Hérakleita známe nejvíce právě z něj). Z jeho mimořádně rozsáhlého díla se v úplnosti zachovala jen trilogie o působení Logu a několik drobných textů. Velká Klémentova trilogie začíná Pobídkou k Řekům. V krásném stylu vybízející řeči zve Řeky ke křesťanské víře tím, že ukazuje morální i filosofické hodnoty víry a její analogie s řeckými tradicemi. V tomto spise Logos zve a vybízí. Ve druhém díle trilogie Logos vychovává. Je to Vychovatel, první monografie křesťanské etiky. Klémentova umírněná askeze spojená s řeckou kalokagathií připomíná silně Plutarcha a takto uměřená je celá duchovní nálada Klémentova myšlení. Kléméns není moralista. V jeho etice má Logos vychovávat lidi k filosofii a gnósi. Člověk se má naučit sledovat stránky jednotlivých věcí, rozumně jich užívat a podílet se na jejich vytváření. Zakazuje pouze, co od toho odvádí, např. závody v pití. Výrazem jeho téměř klasicky uměřeného postoje je např. i to, že nedoporučuje celibát. Spis končí básní, která je nádhernou ukázkou moderně působící hellénistické poezie.
Vrcholem působení Logu na člověka je poznání pravdy, odkrytí bytí, filosofický vstup do gnóse. O tom však nelze napsat monografii ve stylu učebnice, neboť “Logos se skrývá“, přebývá pod povrchem všech věcí a pojmů. Výrazovým prostředkem je zde pro Klémenta literární styl strómateis čili pestré tkanivo („text“) příběhů, citátů, poznámek, příprav k přednáškám, volných úvah, mysterijních náznaků a mystických metafor. Skrze toto vše promlouvá Logos v pestré škále výrazu od logicky precizovaných rozprav po metaforické příběhy. V tom všem má člověk „jako lovec stopovat zrnka gnóse“, neboť „pravdu nelze prostě napsat“.
Právě ve Stromateis je filosofie pochopena jako „vyvolení Řeků“ (analogicky k „vyvolení Židů“, Strom. I,28). Filosofie i víra uschopňují ke „křesťanské gnósi“. Ta skrze lásku uskutečňuje spásu už nyní a staví člověka „mezi syny boží“ (Strom. VII).
Kléméns přináší i mnoho gnostických motivů a je přesvědčen, že spojením víry, filosofie a gnóse otevřel cestu k nejlepšímu pochopení křesťanství, cestu, která není ztotožnitelná s žádnou naukou. Je přítelem biskupů Melitona ze Sard a Narkise i Alexandra z Jerusaléma a současně si váží starých mystérií i filosofů, zvlášť Hérakleita, Platóna, Attika a Númenia. Roku 203, který je výrazným předělem jak pro tvrdé mocenské zásahy Říma, tak pro zkostnatění církevní instituční struktury, odchází Kléméns z Alexandrie, kde 20 let vedl jak školu křesťanské obce, tak soukromou filosofickou školu. Klémentova alexandrijská theologie ovlivní mnoho křesťanů, zvláště prostřednictvím jeho žáka Órigena. Jeho filosofie upadne v zapomenutí, ale ozve se u řeckých křesťanů (Řehoř z Nyssy, Eusébios z Kaisareie, Maximos Vyznavač) a pak na počátku západní renesance (M. Ficino). V moderní době se k ní přihlásí Carl Gustav Jung.
A nakonec cituji první třetinu hymnu Kristus Spasitel ze závěru III. knihy Vychovatele v překladu Zdeňka Kratochvíla: „Stopy Kristovy cesta nebeská slovo trvalé, co nevysychá Světlosti věčná soucitu zřídlo jsi pastýř síly vznešenost žití – těm, kdo Boha chválí hymny. Ježíši Kriste! Nebeské mléko, co z ňader sladkých snoubenky darů moudrosti Tvojí prýští pro všechny my Tvoje děti svěžími ústy pijeme Slovo rosou ducha syceni.“
Vybráno ze skript Zdeňka Kratochvíla Mýtus, filosofie, věda
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.