2. Omezení pojmu laik na věřící bez úřadu

z knihy Laici v církvi

III. Omezení pojmu laik na věřící bez úřadu
1. Již v I. století dochází ke změnám dík neznatelným posunům důrazu. Roku 96 píše Klement, třetí nástupce Petrův, k řádu bohoslužby: "Hlavnímu knězi přísluší vlastní liturgické úkoly, také kněžím patří vlastní místo, levité mají vykonávat jim náležející služby. Laik je vázán předpisy pro laiky" (1Kor40,5). Zde se vyskytuje poprvé výraz laik - laikos anthropos. Základní slovo laos ponenáhlu ustupuje. Laik už neznamená "příslušný lidu (laos)", nýbrž "příslušný k části lidu", totiž k těm, kteří nemají žádný úřad. V tomto významu se prosazuje pojem laika od 3. století u Klementa Alex., Tertuliána, Cypriána a Origena (x x II,3). Současně se vytváří církevní úřad a je hierarchicky strukturován ( k podobě božského řádu).
2. Po konstantinovském obratu se původní napětí církev - svět přesouvá do nitra církve.
a/ Na veřejnopolitické rovině vstoupili nositelé církevních úřadů do symbiózy se státní vrchností. Biskupové a kněží dostali analogické postavení, králové a císař přijímali církevní posvěcení. Věřící lid se stal masou bez kompetence.
b/ Na rovině kultury a vzdělání získali příslušníci hierarchie monopol. Kdo k ní nepatřil, nebyl vzdělaný, byl ne-odborník. Laik už nerozumí latině, řeči vzdělanců, a proto od 8. století už nemůže sledovat liturgii. Stává se mlčícím posluchačem a nemůže mši spoluslavit, ale jen "slyšet".
c/ Na duchovní rovině rovněž vznikl dualismus. Původně se nazývali "duchovními" mniši. Od Řehoře VII. (11.st.) se nazývali duchovními všichni klerici (příslušníci kléru). Laici byli "tělesní". Duchovním těžištěm už nebylo členství v církvi a společné svědectví před světem, nýbrž odloučení od světa, od světského vlastnictví a od manželství. Laik byl tedy ne-duchovní, ne-celibátní, nenáležející ke stavu dokonalosti.
d/ Na sociální a církevní rovině se distancují duchovní od tělesných a od běžného života a vytvářejí vlastní stav. Získávají imunitu, privilegia a vlastní oděv. Celibát, který se prosadil už v6. století unositelů úřadů, ustavil i vlastní životní styl. Tak právní sbírka Decretum Gratiani (1142) rozlišuje dvě třídy v církvi: kněze a mnichy a jako druhou třídu laiky.
e/ Druhé vatikánum používá pojmu laik ne v návaznosti na základní slovo laos, ale na vývoj významu v dějinách: "Slovem laik se zde označují všichni věřící křesťané mimo členy stavu duchovenského a stavu řeholního, právně uznaného v církvi (LG 31). Důsledně je zde obsažena negace trvající téměř 2000 roků: Laik je ne-posvěcený, ne-řeholník, i když se potom říká, že věřící jsou "křtem přivtěleni ke Kristu a učiněni Božím lidem a tak se stali svým způsobem účastnými Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského" (tamtéž).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

https://www.pastorace.cz/Knihovna/2-Omezeni-pojmu-laik-na-verici-bez-uradu.html