Ekleziogenní neurózy
V psychopatologii mají nikoliv okrajový význam tzv.. ekleziogenní neurózy, duševní poruchy, které lze odvodit z přísné a nelaskavé náboženské výchovy, často spojené s dodatečným potlačováním sexuality, agresivity a autonomie. Pro lidi, kteří vyrostli v nábožensky restriktivním životním prostředí, spočívá terapeutická pomoc duchovní péče v osvobození od diktátu nemilosrdného super ega. Jenom tam, kde dojde k osvobození od přespříliš přísného panovačného svědomí, kde zvnitřnělá pseudonáboženská výhružná zvěst se promění v osvobozující zvěst radostnou, může růst zdravá víra a v ní zabudovaná mravnost určená subjektem. U výrazných ekleziogenních neuróz se doporučují psychoterapeutická opatření.
V souvislosti s ekleziogenními neurózami stojí za pozornost pozorování C.G.Junga, že katolíci trpí duševními poruchami méně než protestanti. Jung to vysvětluje silnější vazbou katolíků na systémy náboženských symbolů, které plní psychohygienickou funkci. I když novější výzkumy nedokázaly žádné rozdíly mezi oběma konfesemi v oblasti výskytu neuróz - zdá se totiž, že sekularizace a náboženská desymbolizace pokročily i u katolíků - přece naznačil C.G. Jung svou tezí o terapeutické funkci náboženských symbolů pozoruhodnou prespektivu.
Na rozdíl od ostatních hlubinně psychologických škol vidí logoterapie Viktora Frankla neurotický problém moderního člověka méně v nábožensky zesíleném potlačování pudů a hypertrofii superega, ale spíše v potlačení potřeby smyslu a vyšších, i náboženských snah. Frankl hovoří o"noogenní neuróze", o chorobném nedostatku smyslu, jímž moderní člověk zvláště trpí. Touto diagnózou se shoduje s C.G.Jungem, který jednou prohlásil: "Mezi všemi mými pacienty, kteří překročili střed života, tj. 35 let, nebyl ani jediný, jehož problém by nebyl nakonec náboženské povahy... A žádný z nich se doopravdy neuzdravil, dokud nenalezl svou náboženskou orientaci."
Teologové rádi vidí taková prohlášení psychoterapeutů jako vítané potvrzení své věci. Neměli by však při tom přehlížet, že něco takového říkají psychoterapeuti, kteří od duchovního očekávají vysloveně psychoterapeutickou, sice nábožensky motivovanou a naplněnou, ale přece jen léčebnou praxi. Viktor Frankl a C.G.Jung tím v žádném případě nechválí běžnou pastoraci jako řešení - naopak, právě zakladatel logoterapie je toho názoru, že obvyklá pastorace musí být rozšířena o"lékařskou duchovní péči".
https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/nabozenska-psychopatologie?fbclid=IwAR3IchvR7bJvuxp7pJGCWWDp0fx9S_AhcdrKwOUZ6D8GLLj_QJtxNON0w5Y