Osobnostní integrace kněze

 Zralost (3. 4. 1.)

Pro vykonávání tak náročné profese, jako je kněžství, je třeba dospělých a zralých lidí.Košč (in Rašlová 1993) v návaznosti na teorie G. Allporta vymezuje sedm základních charakteristik zralé osobnosti:

1. Rozšíření sebecitu na oblasti mimo nás, na práci, studium…

2. Upřímné, vřelé vztahy k druhým v intimním kontaktu i při určitém odstupu (soucit).

3. Sebeakceptování a emocionální jistota, ovládání citových projevů s ohledem na ostatní, frustrační tolerance.

4. Realistická percepce a určitá úroveň inteligence. Emocionální zralost.

5. Sebepoznání, vhled a humor.

6. Jednotící filozofie života. Smysl života, životní cíle a hodnoty

7. Potencionalita brát na sebe zodpovědnost za své jednání, schopnost rozhodovat se a akceptovat riziko, emoční toleranci vůči (neanticipovaným) důsledkům rozhodnutí a jednání.

Ke zralosti patří také schopnost vytrvalé práce, i když ne příjemné, a vnitřní disciplína.

Cozzens (2003) připomíná, že cesta ke zralosti je pro kněze leckdy obtížnější než pro lidi jiných profesí. Nezakusí starosti o rodinu a bydlení, zkušenost s partnerským životem,

které vedou k vystřízlivění a vedou ke zralosti. V návaznosti na jungiánskou teorii archetypů předkládá archetyp nezralého kněze – „puer aeternus“ – věčného chlapce. Takovýto kněz se vyznačuje mladickým entuziasmem, jakousi panenskou nevinností, tíhnutí k rituálu, podmanivým šarmem. Bývá komunikativní, přístupný, budí dobrý dojem. Patří k němu také jakási adolescentní nezralost, neschopnost navázat hluboké blízké vztahy, netrpělivost, sebestřednost, častá závislost na matce a nezdravě poslušný vztah k biskupovi. Tato nezralost se často rozpouští na prvním přiděleném místě; nestane-li se tak, musí kněz sám začít pracovat na své zralosti.

Některé psychologické charakteristiky kandidátů katolického kněžství Petra Hálková

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/8261