Na společné cestě
Co je nejdůležitější?
Sestry a bratři v Kristu,
Na synodě o synodalitě je jedním z klíčových napětí, která se objevovala v průběhu posledních dvou let, rozdíl mezi věrností pravdě církevního učení, zakořeněné v evangeliu a v tradici, která se historicky vyvíjela, a láskou, zejména láskou vyjadřovanou pastorační péčí o lidi v jejich konkrétních skutečnostech. V tomto napětí můžeme vnímat polaritu, která je ve hře v úryvku evangelia této neděle z Mt 22,34-40, kde se saduceové snaží vyzkoušet Ježíšovu ortodoxii a věrnost židovskému Zákonu, přičemž jsou zpochybňováni jeho zjevnou laxností a láskou k lidem z periferie. 
Pro saduceje byla jejich věrnost Zákonu zdrojem existenční jistoty a vyššího společenského a náboženského postavení. Jejich přísné dodržování předpisů a víra, že neexistuje posmrtný život, pro ně legitimizovaly poměrně rozmařilý životní styl a pocit nadřazenosti nad ostatními. Není těžké pochopit, proč k nim byl Ježíš kritický a proč se jím cítili být napadáni, zejména pro své špatné zacházení s těmi, které považovali za méněcenné, méně hodné nebo nečisté. Jejich religiozita byla světská a materiální, zcela vzdálená Ježíšovu hlásání Božího království.
Pokušení morální nebo společenské nadřazenosti a vyloučení ostatních je pro věřící lidi bezpochyby zcela reálné. To platí zejména tehdy, když člověk odvozuje tento pocit nadřazenosti z jistoty v pravdě nebo sebeospravedlnění, z jakéhosi legalistického dodržování náboženské praxe, která je prázdná od Ducha a bez soucitu. Ježíš naopak modeluje pokorný způsob držení a praktikování víry, přijímání víry jako daru, který je třeba opatrovat a velkoryse sdílet, což se nejlépe projevuje nikoliv rigiditou a odsuzováním, ale láskyplnou službou bližnímu. 
Když se první zasedání synody chýlilo ke konci, zúčastnili jsme se mše svaté u svatého Petra, kde bylo toto evangelium hlásáno, a papež František nám připomněl tuto výzvu, abychom svou lásku k Bohu projevovali konkrétní, láskyplnou službou druhým. Tento důraz na lásku nezmenšuje, ale naopak naplňuje ducha Zákona a proroků a koriguje tendence k moralizování a vylučování tím, že podporuje správný vztah k bližnímu i cizinci.
Při našem vedení v rámci synodální církve se snažíme udržet jak pravdu, tak lásku, morální učení a pastorační soucit, ale je naší odpovědností, abychom tak činili jako věrní správci toho, co jsme dostali jako dar. A stejně jako Ježíš jsme povoláni vždy chybovat na straně lásky.
Se sourozeneckou náklonností,
David a tým rozlišujícího vedení
https://us18.campaign-archive.com/?u=c036a4bd9f4ba7b4161c0d982&id=54f191257b