Rozvoj talentů
Sestry a bratři v Kristu,
Když slyšíme a modlíme se s evangeliem z Matoušova evangelia 25, 14-30 o "hřivnách", naši pozornost mohou obvykle upoutat služebníci, kterým pán v podobenství svěřuje své peníze, a odlišné způsoby, jak tyto hřivny moudře využívají nebo nevyužívají. Ale jako lidé, kteří jsou zodpovědní za službu našim organizacím a komunitám jako vedoucí, bychom se místo toho mohli zaměřit na "pána" a na to, jaké ponaučení bychom si z Ježíšova příběhu mohli vzít o způsobech, jakými investujeme svůj majetek a zdroje do druhých. 


Kdysi jsem pracoval pro neuvěřitelně talentovaného a schopného člověka. Miloval poslání organizace a hluboce rozuměl všem rozměrům jejího fungování. Kolegové i zaměstnanci si ho velmi vážili pro jeho bezúhonnost, pracovní morálku a vždy jste věděli, na čem s ním jste. Nikdy nebylo pochyb o tom, kdo je "šéf", ale ne panovačným způsobem. 
Jediné, co bych mu však vytkl, bylo to, že pokud šlo o delegování pravomocí, přidělování rolí a úkolů a svěřování projektů lidem, těžko věřil, že ostatní dokážou dělat věci stejně dobře jako on nebo že jiné přístupy než jeho vlastní osvědčený způsob realizace projektu mohou být někdy úspěšné. Obecně se vyhýbal konzultacím s lidmi nebo zapojování skupin do řešení problémů či tvůrčích projektů, protože podle jeho názoru, i kdyby přišli s dobrým řešením, trvalo by jim to déle, než kdyby pracoval sám. V mnoha ohledech byl jedním z nejlepších manažerů, jaké jsem kdy poznal, ale nebyl to "budovatel schopností" ostatních.
Když Ježíš v podobenství popisuje pána, sděluje podrobnosti o tom, že pán odchází a svůj značný majetek svěřuje svým služebníkům. Nejedná se všemi stejně, ale naopak každého hodnotí podle svého úsudku o jeho schopnostech a podle toho s nimi investuje své prostředky. Zdá se, že pán postupoval moudře, neboť dva služebníci, do nichž investoval více, se každý z nich projevil jako schopný a zodpovědný tím, že mu přinesl větší zisk. Třetí služebník je však jaksi výjimkou. Co se stalo? 
Možná byl třetí služebník méně schopný, nebo, jak jsme slyšeli, se obával pánovy nelibosti, kdyby se mu nepodařilo pánovy peníze výhodně využít. V prvním případě možná dělal, co mohl, aby s investicí naložil zodpovědně, ale bez rizika. V druhém případě víme, že pracovní klima, které vzbuzuje strach, obecně nepřináší nejlepší výkony a rozhodně nepodněcuje k riskování. A pak je tu ještě třetí dynamika, která mohla být ve hře.
Pokud někdo s autoritou vloží do člověka oprávněnou důvěru a odpovědnost, výzkumy lidského chování a výkonnosti naznačují, že člověk bude obecně reagovat pozitivně, vynaloží úsilí a bude riskovat úměrně očekávání odměny, ale také jako způsob, jak splnit očekávání. Je to proto, že lidská motivace není jen o vlastním zájmu, ale do značné míry také o vztazích. Jsme-li přiměřeně emočně a sociálně inteligentní, pokud nám někdo svěří cíl, roli nebo úkol, který je náročný, a tato osoba nám dá najevo důvěru v naše schopnosti, obvykle nás to motivuje ke splnění tohoto očekávání. Naopak pokud v nás někdo z autority vzbuzuje úzkost nebo strach nebo nám nevyjadřuje důvěru a důvěru v naše schopnosti prostřednictvím smysluplných a autentických gest, například když nám zadá náročný problém nebo projekt, má tato nedostatečná investice opačný účinek.
Vrátíme-li se k evangeliu, víme, že Ježíš se při výchově učedníků jen zřídkakdy uchyloval k použití tvrdých metod, ale naopak každému z nich projevoval mimořádnou důvěru a důvěřoval, a dokonce je pověřoval, aby při hlásání Království konali stejné zázraky. Více než několikrát se stalo, že si nevedli zcela podle jeho očekávání, ale on do nich i nadále investoval čas, energii, lásku a poučení, aby se mohli dále učit a zrát. A časem většina z nich vyrostla tak, že napodobovala Ježíše způsobem, který udivoval ty, kdo je znali před jejich pobytem u Mistra. Ježíš do nich vložil svou důvěru, a tak rostly jejich schopnosti. Talent, který v jeho péči rozvíjeli, spočíval v tom, že se plně stávali tím, kým je Bůh stvořil a povolal, a tento dar dávali do služby Království.
Když uvažujeme o schopnostech a kompetencích lidí v našich organizacích, do jaké míry považujeme za svou odpovědnost pomáhat jim rozvíjet se, učit se a růst? A do jaké míry riskujeme, že do nich budeme investovat nejen zdroje, ale i důvěru a jistotu, kterou potřebují k tomu, aby sami riskovali při učení a vedení? Nakonec jsme v práci vedoucího společně a společně se nám daří v kulturách skutečné vzájemné důvěry a vysokých očekávání.
Na společné cestě,
David a tým Rozlišující vedení

https://us18.campaign-archive.com/?u=c036a4bd9f4ba7b4161c0d982&id=c598326735