"Svatost nebo seberealizace? Rozdíly (ne) slučitelné" - Spiritualita pro Varšavu
23. listopadu 2023
"Svatost nebo seberealizace? Rozdíly (ne) slučitelné" byl název další přednášky z cyklu "Spiritualita pro Varšavu", kterou pořádala Katolická akademie ve Varšavě. Přednášku přednesla 22. listopadu v aule Národního institutu kultury a dědictví venkova s. Władysława Krasiczyńska CSSJ, psycholožka a psychoterapeutka.
"Člověk má v sobě prapůvodní orientaci na smysl a hodnoty. Lidská existence vždy směřuje k něčemu, co ji přesahuje". S odvoláním na postřehy Viktora Frankla přednášející poukázal na souvislost mezi seberealizací a svatostí. Než se to však stane zřejmým, je třeba se vypořádat se třemi mýty o seberealizaci. Zaprvé, seberealizace není něco vnuceného zvenčí, neboť se jedná o přirozenou tendenci k rozvoji, která je přítomna v každém živém organismu. Za druhé, nelze předpokládat, že vývoj správným směrem proběhne automaticky. Tento vývoj je třeba podporovat. Za třetí, rozvoj člověka neznamená nevybíravé uspokojování jeho sobeckých potřeb, neboť k seberealizaci dochází tím, že člověk vychází vstříc druhým.
Nepochopení seberealizace mohlo mít své zakotvení i v psychologii. Známá a oblíbená teorie pyramidy potřeb, kterou vypracoval Abraham Maslow, předpokládala možnost seberealizace pouze tehdy, když jsou uspokojeny všechny základní potřeby člověka. Pak by byl schopen usilovat o rozvoj, objevit své schopnosti a uvědomit si cíle, kterých chce dosáhnout. Maslowova teorie však byla konfrontována s výzkumy a životními zkušenostmi Viktora Frankla. Tento rakouský psychiatr vytvořil svou teorii hledání smyslu na základě vlastní zkušenosti z pobytu v koncentračním táboře. Došel k poznání, že lidská existence směřuje mimo sebe samu, odkazuje k Absolutnu, vůči němuž se vše ostatní stává relativním. I utrpení se tak může stát pro člověka příležitostí k růstu, k tomu, aby se nabídl v plnosti svého lidství. Tím, že se člověk stává sám sebou, dosahuje sebetranscendence, překračuje sám sebe, aby dosáhl cíle, který ho přesahuje a kterým je nakonec osobní Bůh.
Po válce se Frankl podělil o své myšlenky s Maslowem a odkázal na hrdinský postoj otce Maxmiliána Kolbeho, který položil svůj život v situaci drastického nedostatku naplnění nejzákladnějších lidských potřeb. Tato konfrontace vedla Maslowa k revizi jeho teorie. Upozornil na potřebu zahrnout do ní sebetranscendenci - překonání sebe sama pro druhého, jako vrchol seberealizace.
Proto lze svatost chápat jako plnost seberealizace člověka, který se stává sám sebou jako dar pro druhé. "A štěstí, poznamenala sestra Wladyslawa, přichází cestou. Člověk může dokonce trpět a být šťastný, když prožívá hluboký smysl a naplnění své osoby v lásce". Po přednášce přednášející odpovídala na dotazy posluchačů. Další přednáška z cyklu "Spiritualita pro Varšavu" se uskuteční 14. prosince.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.