Úřad v církvi
z knihy Laici v církvi
V. Úřad v církvi
V důsledku vývoje pojmu nelze pojednat o laicích bez ohledu na úřad v církvi, zvláště kněžský.
1. V Novém zákoně vystupuje Ježíš Kristus jako jediný kněz ve smyslu prostředníka mezi Bohem a lidmi. Proto Petr nazývá celou obec "královským kněžstvem" (1Petr2,9), ne představené obce, ač je o nich v témže listu také řeč. Obec je zde chápána jako Kristovo tělo, které spolu s Hlavou tvoří "celého Krista". Vírou a křtem je člověk spojen s Kristovým životem a osudem (srov. Řím6). Křtem poskytuje Kristus účast na svém kněžském zprostředkování, které uskutečňuje on sám jako velekněz. Na základě spojení s Kristem oslovuje Pavel obce jako "svaté", Petr dokonce jako "svaté kněžstvo" (1Petr 2,5). Křest je proto chápán na způsob kněžského svěcení. Lev Veliký píše: "Všechny, kteří byli v Kristu znovuzrozeni, znamení kříže činí králi a pomazání svatého Ducha světí na kněze" ("Spiritus Sancti unctio censecrat sacerdotes," Sermo IV,1). V obnoveném křestním obřadu se při pomazání křižmem říká: "(Bůh)...přijal tě do společenství svého lidu a jako pomazal svého Syna...na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i tebe, neboť patříš ke Kristu na věky."
Z tohoto pojetí vyplývají důsledky pro chování, Ambrož píše: "Všechny děti církve jsou kněží a mají se snažit o kněžský způsob života" (Komentář k Lukášovi V33). Augustin podobně: "Všechny nazýváme kněžími, nejen biskupy a kněze, protože jsou údy jednoho Kněze" (O Boží obci 20,10). Tak to vyjadřuje i Konstituce o církvi: Znovuzrozením a pomazáním svatého Ducha jsou křtěnci...svěceni k svatému kněžství" (čl. 10).
2. Od kněžství obce je třeba rozlišovat úřad představeného obce a biskupa, jehož Nový zákon nenazývá knězem v témže smyslu a týmž slovem jako Krista nebo obec. Přirozeně je to také kněz, ale ne ve výlučném smyslu, nýbrž pokud má prožívat a uskutečňovat kněžskou službu jako představený a ne jako pouhý člen obce. Koncil měl velkou potíž, jak obě "kněžství" nenechat splynout a mluví proto v návaznosti na scholastickou teologii o"rozdílu vpodstatě, nejen ve stupni" (C10). Tím se dostal do nesouladu s výklady o kněžství obce. K tomu Karl Lehmann: "Samozřejmě neznamená essentia metafyzický pojem podstaty...nýbrž nový druh kněžského poslání a zplnomocnění " (Amtspriestertum, 1974).
"Nový druh kněžského poslání" spočívá patrně ve vedení obcí a jejich členů k tomu, aby každý na svém místě plnil kněžské úkoly zprostředkování milosti a v odevzdanosti. Služba "úředního" kněze je tedy služba kněžským službám laiků. Svou úlohu plní ne tak "oproti" obcím (G. Greshake, Priestertum. 1982), jako spíše uvnitř obce. Vlastní protějšek celého křesťanského společenství je svět, jemuž je hlásána a dosvědčována spása přišlá vJežíši Kristu.
3. Od začátku je v církvi také úřad ve smyslu nositelů jurisdikce, ve smyslu zplnomocnění, které nenáleží všem členům církve. Dále jim patří i ty formy zprostředkování spásy, které nemají ostatní, např. pomazání nemocných a biřmování. Z druhé strany však i nositelům úřadu (celibátním) chybí zprostředkování spásy svátostí manželství a rodičovstvím. Téměř výlučně je působení církve v rukou laiků, pokud jde o politiku, hospodářství, vědu, volný čas atd.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.