Spor o "Bibli pro ženy"? Katolické ženy se konečně hádají
Před 3 lety
Při sledování tohoto sporu mě zpočátku znepokojilo, že tak zdánlivě "nevinný" projekt, jako je "Bible pro ženy", vyvolal tak extrémní reakce. Po dalším zamyšlení jsem však dospěla k názoru, že je to... velmi dobrá věc.
Jsem ráda, že spor o "Bibli pro ženy" ve Więźi probíhá. A vůbec ne proto, že bych byla natolik morálně zkažená, že bych z konfliktu (protože tak se to asi dá nazvat) mezi Małgorzatou Bilskou, která nakladatelství kritizuje, a sestrami Pudełkovými, spoluautorkami projektu, čerpala uspokojení. Jsem ráda, že se konečně samy ženy začaly střetávat v diskusi o vizi vlastního postavení v církvi. Což nic nemění na tom, že na průlom v této otázce si budeme muset zřejmě ještě chvíli počkat.
Když jsem koncem května na portálu Więź uviděla text Małgorzaty Bilské s názvem "Biblia dla homo nieviastus", v němž autorka kritizuje nedávno vydanou "Bibli pro ženy" z Edice svatého Pavla, cítila jsem se trochu zklamaná. Především proto, že jsem se sama tímto tématem ráda zabývala, a navíc jsem měla při čtení Bilské textu (o němž za chvíli pár vět) pocit, že autorka dobře vystihla to, co si v hloubi duše myslím i já sama. Novinářka mě tedy "předběhla" v kritice myšlenky vnímat Bibli z hlediska žen a mužů. A pravděpodobně nebýt ohlasů provázejících recenzi Bilské, text, který nyní čtete, by buď vůbec nevznikl, nebo by byl v poněkud zkrácené podobě reprodukcí závěrů známé ze "sousední" redakce. To, co se však stalo po zveřejnění dotyčného článku - a tedy omluva redakce Więź o několik dní později, polemika, kterou napsala Maria Miduch a sestry Anna Maria a Judyta Pudełko (můžete si ji přečíst i na webu Więź), a nakonec i poněkud, hmm... ostrá výměna názorů mezi Małgorzatou Bilskou a Judytou Pudełko na sociálních sítích mě přivedla k myšlence na pozitivní vedlejší efekt celé situace, který v zápalu emotivní diskuse zůstal nepovšimnut. Je jím skutečnost, že jsem snad poprvé v životě mohla sledovat zcela konkrétní střetnutí vizí žen v církvi, a to za účasti žen právě podle zásady "nic o nás bez nás". A víte co? Myslím, že je to skvělé.
Také mě rozčilovala "ženská bible".
No, dobře, možná " rozčilená" je příliš velké slovo. Spíš by se hodilo " zdistancovaná". V hlavě se mi rozsvítila varovná červená kontrolka, která říkala. "Co když se moje představa o ženskosti liší od toho, co se bude odrážet v této publikaci?". A pokud se neztotožňuji s malinovou obálkou Bible, je s mou ženskostí něco v nepořádku?

Kdysi bych nad informací o "Bibli pro ženy" nejspíš pokrčila rameny a považovala ji za další marketingový trik. Máme přece vydání Písma určená dětem, mládeži, obrázkové knihy, komiksy a tak dále. Nicméně v době, kdy jsme v posledních letech svědky stále hlasitější diskuse o nárocích, a to i, nebo možná především, v kontextu církve, by autoři takových iniciativ měli prostě počítat s tím, že taková věc nezůstane bez povšimnutí. Současná církev v Polsku, ačkoli je stále považována za baštu konzervatismu, již není církví, v níž je role ženy redukována na poslušnost vůči muži a jediným žádoucím (nomen omen...) "charismatem" ženy již není jen "krása" či falešně chápaná "pokora". Dnešní tvář polského katolicismu v jeho ženské verzi je stále méně tváří Wandy Półtawské (se vší často přehlíženou složitostí jejího charakteru) a stále častěji na sebe bere tvář současných bojovnic: Zuzanny Radzik, Marty Titaniec, Małgorzaty Bilské, Joly Szymańské, sestry Małgorzaty Borkowské a - do jisté míry - sester Anny Marie a Judyty Pudełko. Všechny, i když pravděpodobně různým způsobem, boří stereotyp ženské pasivity v církvi a razí cestu těm, které se nebojí postavit tváří v tvář maskulinnímu (a často bohužel i klerikalizovanému) prostředí církevních struktur a hierarchie.
Małgorzata Bilska ve svém hojně publikovaném (a jak se později ukázalo, kontroverzním) článku vidí hlavní výhradu proti "Bibli pro ženy" v tom, že vydavatel odstranil všechny komentáře a poznámky pod čarou. Podle jejího názoru nás publikace "vrací ve vývoji nikoliv do doby před koncilem, ale o dva tisíce let zpět. Je ... hříšná. Nerovné zacházení se ženami, pokud jde o přístup ke komentářům a poznámkám pod čarou, je prostě diskriminací žen".
Žena ženě ženou
Autorka dále poukazuje na vyprávění, v němž jsou zachovány texty obsažené v 32kartové "ženské" příloze Písma. Je příznačné, že podle Bilské nejvíce "protiženských" výroků obsahují texty, jejichž autorkami jsou... ženy:
"Projekt je tak jednostranně vychýlený směrem k zobrazování žen jako krásných, mateřských, submisivních, podřízených, závislých a nekladoucích nepříjemné otázky, až to bolí. Pozitivní dojem má zanechat část, kterou napsala doktorka Maria Miduchová, 'Žena. Zvláštní Boží partnerka". Hned první podtitul "Bůh je feminista" ukazuje, proti čemu byl tento projekt napsán... Bůh asi je. Autorky projektu a žádná z žen, které do něj radostně přispěly, jimi rozhodně nejsou. Kromě Miduchové jsou to dvě (rodilé a řeholní) sestry Pudełkovy - sestra Dr. Judita Pudełková PDDM a sestra Anna Maria Pudełková AP - a sestra Dr. M. Iwona Kopaczová PDDM. 'Je s podivem, že zatímco mužské texty jsou zde věcné, univerzální a závažné, ty ženské jsou snem každého patriarchy,' poznamenává Bilska. "Zajímavé je, že žena v textech, jejichž autory jsou muži, má rozum a poznávací schopnosti. Je ... lidská. Podle žen - nečte Bibli (leda srdcem), ale 'dívá se do ní jako do zrcadla'. Zrcadlo, řekni mi, kdo je dnes nejkrásnější?". - dodává novinářka.
Okouzleni, obohaceni a... povzneseni
Ano, problém "měkkého feminismu", zejména v církevním vydání, skutečně existuje. Sama jsem donedávna měla problém označit se za "feministku" (v hlavě se mi zrodil obraz dohola oholené ženy, která se zaťatými pěstmi skanduje propotratová hesla) a ze strachu z odmítnutí jsem se k otázce ženských práv raději nestavěla vážně. Ačkoli jsem někde pod kůží vždy cítila, že nezapadám do přeslazené vize ženství, která je zaměřena výhradně na komunitní hodnoty (rodina, empatie, něha, péče atd.), hledala jsem své místo v církvi a zaplňovala prázdnotu projekty jako "Uchvácená" a "Obohacená", až jsem se nakonec cítila - řečeno Gombrowiczovým pojmenováním - "povznesená". 
Ještě před pár lety bych si asi jako první objednala "Bibli pro ženy" a s planoucíma očima bych hledala odpovědi na to, jak se konečně vyrovnat Mariinu nedostižnému ideálu, být "vhodnou pomocí" svému muži a zároveň neztratit vlastní důstojnost. Dnes už částečně díky rozhovorům, četbě a naslouchání různým ženám v církvi (jedním z takových průlomových rozhovorů byl rozhovor s Martou Titaniec, která stojí v čele Nadace svatého Josefa a iniciativy "Zranění v církvi"), vím, že tyto vize ženství mohou být velmi odlišné. Pokud konvence Bible v růžovém obalu s komentáři zdobenými květinami nebo kalendáře vydávané projektem 'uBOGAcona' (a některé z nich mohou být opravdu inspirativní) osloví někoho z nás - je to v pořádku. Ale netrvejme na tom, že je to jediná cesta, kterou se žena může vydat. V tomto kontextu může "ženská bible" skutečně poněkud dráždit - jako publikace, která, ačkoli je pravděpodobně záměrem autorů zdůraznit jedinečnost poslání ženy, ji nově posouvá do předkoncilního stereotypu bytosti ne zcela racionální, submisivní a zaměřené na povrchnost. A to je něco, co polské katoličky stále častěji jednoduše odmítají přijmout. A to je velmi dobře.
Opravdu se měla Więź omlouvat?
Souhlasím s tím, že teze předložené Małgorzatou Bilskou jsou tvrdé: publicistka obviňuje autory projektu z manipulace s učením Jana Pavla II. a ze selektivního žonglování s citáty z jeho dokumentů týkajících se žen: "některé pasáže byly odstraněny dramaticky zjednodušujícím způsobem". - poznamenává Bilska. "Pokud se ženy někdy naštvou a přestanou sloužit na farách, v zákristiích a v domácnostech, bude klerikální církev stát bezmocná jako dítě. Nevznikla snad právě proto 'ženská bible'?" dodává. - uzavírá novinářka.
Článek je skutečně silný, ale nenazvala bych ho přehnaně "emotivním" - novinářka přece vzala "Ženskou bibli" do vlastních rukou, prošla ji, poukázala na nedostatky a nepřesnosti a většinu svých argumentů proti ní zdůvodnila odkazy na konkrétní dokumenty nebo církevní autority. Proto mě omluva redakce Więź, která vyšla minulý víkend, velmi překvapila: "Jedná se o článek, který je ve svém hodnocení předmětné publikace nesmírně tvrdý - bohužel však způsobem, který je zjevně nedostatečně odůvodněný. S politováním přiznáváme, že jsme si tuto skutečnost před zveřejněním neuvědomili," - stojí v prohlášení zveřejněném minulou sobotu.
"Na tomto textu bych nic neměnila".
Zároveň redakce vybízela čtenáře, aby si přečetli polemiky, které napsaly sestry Pudełko: "Při čtení článku paní Małgorzaty Bilské mám dojem, že jí vůbec nejde o starost o Boží slovo, protože informace, které uvádí o příležitostných vydáních, jsou nespolehlivé, neúplné, neověřené a zkreslené, ale tuto otázku nechávám na nakladatelství Edice sv. Pavla. Obvinění vznesená proti mně a dalším autorům komentářů jsou velmi závažná, protože nás autorka obviňuje z hlásání nauky neslučitelné s magisteriem církve, z její neznalosti nebo dokonce z jejího překrucování," píše v článku Krásná v mysli, srdci, vůli i těle. Polemika" sestry Anny Marie Pudełko. "Mám neodolatelný dojem, že v hodnocení Małgorzaty Bilské jsou "problémem" hodnoty prosazované v Bibli. Nuže, mnou popisovaná poslušnost ve vztahu k Marii-ženě by měla naznačovat 'ponížení' ženy patriarchálním systémem, ať už ve starověku, nebo v moderní době. Žena - jak se domnívám - nesmí být poslušná z principu. Recenzentova kritika se rodí z různých perspektiv, z nichž na ženu v Bibli nahlížíme: Zatímco já píšu o poslušnosti Bohu (jako ideálu věřícího člověka, včetně ženy), Małgorzata Bilská čte o poslušnosti muži (jako symbolu útlaku ženy). Chtělo by se bezmocně povzdechnout: "My o nebi, vy o chlebu." A tak se stalo. - Opakuje sestra Judita.
Kdyby to skončilo polemikou, neviděla bych v tom žádný problém. Omluva redakce je podle mého názoru přehnaná (otázka je, co za tou přehnanou horlivostí stojí), zvlášť když sama Bilská píše: "Na textu bych nic neměnila. Byl vědomě a záměrně jednostranný a přehnaný. Ne pod vlivem emocí, ale racionálně. Takové zacházení není z neúcty, ale kvůli objektivně existujícímu obrovskému problému neznalosti církevního učení po II. vatikánském koncilu - včetně učení Jana Pavla II. o ženách. V den 100. výročí světcova narození mají ženy plné právo na toto poznání a na to, aby bylo bráno vážně."
Katolické ženy konečně vedou spor
Příběh pokračoval na sociálních sítích. Mezi Małgorzatou Bilskou a sestrou Judytou Pudełko se rozhořela poměrně ostrá diskuse, které se vás z úcty ke čtenářům DEON.pl rozhodnu ušetřit (ano, ano, padla i slova o žalobě za pomluvu a na druhé straně - když došly racionální argumenty, neomylný, jak jinak než "katolický" návrh modlitby jedné z diskutujících na úmysl druhé...).
https://deon.pl/kosciol/komentarze/spor-wokol-biblii-dla-kobiet-katoliczki-nareszcie-siekloca,892705