Glosa: Co dělat, když emoce hoří a příkopy jsou vykopány
Nedávno někdo reagoval na můj článek, že „realita, ve které jako společnost žijeme, přestává být něco, na čem se dokážeme obecně shodnout. Internet prý nepřispěl k tomu, že jsme jako společnost chytřejší, ale naopak roste počet lidí, kteří jsou bytostně přesvědčeni o tom, že Země je plochá a lety do vesmíru jsou podvod.“
Pochopitelně, že to tak není, protože lidé se neshodli nikdy a s internetem to nemá nic společného. Lidskou přirozeností totiž není a nikdy nebyla jednota a je jedno, zda se jednalo o dobu kamennou, středověk nebo současnost. Snít o nějaké době, kdy si lidé rozuměli více než dnes, je čirá utopie. Lidé vždy věřili nejen pravdě, ale i lžím a nesmyslům. Zároveň nikdy nebylo snadné se pravdy dopídit.
Jak s tím souvisí horká témata, o kterých je aktuální číslo časopisu Brána? Protože nás pálí, tedy znepokojují, z různých důvodů nám na nich záleží, často jsou pro nás velmi osobní, hledáme, jak se s nimi vyrovnat, jak na ně reagovat, co si s nimi počít a ke komu jít pro radu. Jak rozeznat informaci od dezinformace? Byl covid-19 uměle vytvořený trik farmaceutických firem? Jak se postavit k otázkám, které se týkají sexuality? Je skutečně jedno, když naše společnost změní význam slova manželství a ze svazku muže a ženy se stane „manželství pro všechny“? Je správné, když se ekologický aktivista přilepí na silnici a brání tím projíždět autům, ve kterých sedí lidé, kteří se potřebují dostat do práce?
A co válka a zabíjení, když máme v Bibli příkaz nezabiješ? Znám křesťany, kteří se prohlašují za pacifisty. Co by radili Ukrajincům, ale i dalším napadeným národům či etnikům? Předpokládám, že na některé, možná všechny, otázky máte odpověď, dokonce se vám některé odpovědi zdají jasné, ale dobře víte, že jiní lidé přichází s jinými odpověďmi. Možná si ťukáte na čelo a říkáte si, jak někdo vůbec může přemýšlet jinak než já, přece je to tak jasné! Ale on tak skutečně přemýšlí! Důvodem není, že „realita, ve které jako společnost žijeme, přestává být něco, na čem se dokážeme obecně shodnout“. Neshodli jsme se nikdy, jen každá doba rozpalovala hlavy kvůli jiným tématům.
Glosa: Nositel jiného názoru není nepřítel
Otázka je, co s tím? Pokud horká témata příliš rozpálí emoce, pak to může ohrozit naše vztahy. A to si nikdo jistě nepřeje. Máme tedy horká témata kvůli zachování dobrých vztahů a možná i určité korektnosti neřešit? Jedno z nejběžnějších „řešení“ dnešní doby je, že se uzavřeme do své sociální bubliny a v té se přesvědčujeme o své pravdě, případně v přesvědčení, že druhá strana jsou... liberálové, nebo fundamentalisté, lidé s rozhledem, nebo lidé zabednění, osvícenci, nebo tmáři, lidé patřící do 21. století, nebo do středověku, snášenliví, nebo nesnášenliví, nebiblicky věřící, nebo biblicky věřící atd. Čeština má v tomto nepřeberný slovník.
Horší je, že emoce hoří a příkopy jsou vykopány. Asi čekáte, že napíši staré dobré klišé, že je třeba si naslouchat a mít se rádi. Jistě že i tyto rady mají svoje opodstatnění. Jenže je třeba k nim připojit i další. Je třeba poctivě hledat pravdu a počítat s tím, že někdy budeme muset navzdory jiným pohledům spolu nadále žít, někdy se budeme muset rozejít. Pochopitelně tím nemám na mysli v manželství, ale v jiných vztazích a komunitách. Zdůrazňuji slovo někdy, ale někdy je poctivé si říci, že to spolu dál nezvládneme. Navzdory tvrzení i některých křesťanů je třeba k hledání pravdy otevírat Písmo a v něm hledat odpovědi. Jsem přesvědčen, že Bůh a člověk se na rozdíl od kultury nemění, proto základní principy, které v Písmu čteme, platí stále a jsou nadčasové.
Když už nám některé oblasti rozpálí hlavu, je to na jednu stranu dobře, protože to ukazuje, že nám na něčem záleží, na stranu druhou je třeba se ovládat a druhé nedémonizovat, neponižovat a pokusit se na svět nahlédnout z perspektivy druhé strany. Není to snadné, vlastně to umí jen málokdo, ale to, co má hodnotu, snadné obyčejně nebývá...
Autor: David Novák
Zdroj: Časopis Brána
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.