Konference Kněžství pro budoucí církev
2023-07-12
Dne 9. prosince 2023 se v Praze na koleji Jabok, Salmovská 8, Praha 2, konala mezinárodní konference na téma Kněžství pro naši dobu. Konferenční příspěvky budou publikovány ve sborníku z konference nebo po úspěšném recenzním řízení v časopise Teologie a filozofie výchovy.
Fotogalerie: https://photos.app.goo.gl/f3AZW9acYou45xQS6
Konference Kněžství pro budoucí církev
Vysoká škola Jabok (Salmovská 8, Praha 2)
A hybrid form, link to connect: https://teams.microsoft.com/l/meetup-join/19%3atBgkNSqSI6RYulBTiTJ85WtRrmzik2rWG5NeE-gdSEQ1%40thread.tacv2/1699264179127?context=%7b%22Tid%22%3a%22e09276da-f934-4086-bf08-8816a20414a2%22%2c%22Oid%22%3a%22da59b418-9bdf-4c0e-b401-2e81c8f22ed6%22%7d
8:30-8:55 Registrace
9:00-9:05 Úvodní slovo (Zuzana Svobodová)
9:05-9:25 Filip Sedlák: Hlas jednoho volajícího v poušti - aktivistický kněz?
9:30-9:50 Petr Jan Vinš: Kněžství žen jako nová překážka jednoty církve - případ ekumenického dialogu římskokatolické a starokatolické církve
9:55-10:15 Lawrance Thaikattil: Změna paradigmatu v chápání kněžství
Diskuze, přestávka (postery: Peter Rusnak, Marcel Martinkovič: L. Hanus a P. A. Florenskij: dva filosofové a kněží diskutují o fenoménu kněžství v době totality)
10:30-10:45 Claudio Laferla: Ženatý kněz je budoucností Ježíšovy církve.
10:50-11:10 Stuart Nicolson: Kněží a apologetika v dokumentech II. vatikánského koncilu
11:15-11:30 Zuzana Svobodová: Jaké je to pro vás? Mohou zkušenosti ze života v totalitních režimech 20. století obohatit vizi křesťanského kněžství?
Diskuse, přestávka
13:30-14:00 Fáinche Ryan: Kněží pro kněžský lid
14:00-14:30 Michael Kirwan: Kněz: katalyzátor křestní milosti
14:30-15:00 John Berry: Náročnost kněžského povolání v dnešní době
15:00-15:30 Tomáš Halík: Halík: Duchovní služba v církvi na prahu transformace (nebude prezentováno)
Diskuse, závěr
Abstrakty
Filip Sedlák (Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta): Hlas jednoho volání na poušti - aktivistický kněz?
Hodně se mluví o odchodu duchovních z kostelů. Aby přestali být oprašovači prázdných lavic a opraváři padajících budov a stali se hlasateli evangelia, k čemuž byli povoláni. Jakou konkrétní podobu by měl mít tento výstup z církve? Může být odpovědí aktivismus? Měl by být příklad Martina Luthera Kinga mladšího a jemu podobných stále výjimkou z pravidla, nebo by se měl stát novou normou pro chápání toho, kdo je kněz? Dokážeme si jako normu představit kněze, který promluví na ekologické demonstraci, nese transparenty, přivazuje se ke stromům a je zadržen policií? Tento příspěvek se bude kriticky zamýšlet nad současnými formami křesťanského aktivismu v kontextu univerzálního a svátostného kněžství jako následování Krista, jeho biblického a tradičního základu a jeho možných úskalí.
Petr Jan Vinš (Ekumenická rada církví ČR): Kněžství žen jako nová překážka jednoty církve - případ ekumenického dialogu římskokatolické a starokatolické církve
V ekumenickém dialogu se stále častěji objevují nové linie rozdělení, které zastiňují tradiční doktrinální rozdíly mezi jednotlivými denominacemi. Vedle etických otázek je jedním z takových nových rozdělení otázka kněžské služby žen v církvi. Na příkladu ekumenického dialogu mezi římskokatolickou a starokatolickou církví bude ukázána tato nová otázka, která představuje významnou překážku při hledání budoucí jednoty církve.
Rev. Dr. Lawrance Thaikattil (rektor Menšího semináře svatého Jana Pavla II.; Thirumudikunnu: Marymatha Major Seminary, Trichur, profesor ekumenismu, profesor světových náboženství, Gent, Belgie): Změna paradigmatu v chápání kněžství.
Msgr. Stephen J. Rossetti, přední americká autorita v oblasti katolického kněžství a bývalý ředitel Institutu svatého Lukáše, ve své průlomové studii zjišťuje, že američtí kněží se těší mimořádně vysoké míře štěstí a spokojenosti, která patří k nejvyšším ze všech profesí. Toto silné tvrzení mnozí zpochybňují a nesouhlasí s ním, když se dostaneme k dnešní situaci v Indii. Tam je obtížné přijmout západně kategorizované kněžství. Lze pozorovat jakousi dichotomii při sledování západního chápání kněžství z pohledu východní mysli. Samozřejmě nehodláme popírat svátostnou povahu kněžství s teologickou pomocí jako formu a materii. V této zjitřené situaci se snažíme vštípit vizi kněžství od svatého Eliáše Kuriakose Čavara, prvního karmelitánského kněze z Indie, a triádu indického modelu, totiž Džňána Marga, Bhakthi Marga a Karma Marga pro kněžství.
Peter Rusnák, Marcel Martinkovič (Slovenská akademie věd): L. Hanus a P. A. Florenský: dva filozofové a kněží diskutují o fenoménu kněžství v době totality (postery)
Autoři studie analyzují a porovnávají specifika chápání významu kněžství a církevního (institucionálního) života v myšlení dvou autorů. Východiskem srovnání je pojetí kněžství a církevní ortodoxie (a širší chápání lidské identity v prostředí lásky) ruského náboženského filozofa P. A. Florenského.
Florenského definice kněžství je přístupná pouze skrze pochopení pojmu člověk, přičemž člověk se může stát osobností až po získání sebeúcty a respektu ze strany společnosti ostatních. Pochopení duchovní Pravdy je možné pouze ve společnosti, protože pouze v lidské společnosti se může uskutečnit metanoia člověka. Je to také jediné místo, kde se člověk může dostat do kontaktu s Bohem, který představuje lásku. Ke změně myšlení je třeba mít odvahu vykročit k novému způsobu myšlení, odvahu s vlastnostmi víry a naděje. Jedinou podmínkou celistvosti lidského myšlení a života je láska dvou milujících se osob. Pouze v jednotě myšlení dvou milujících osob je dán základ pro další formy a instituce soužití lidských bytostí církve. Křesťanské pojetí kněžství je ve Florenského myšlení vždy filozofií člověka, založenou na odvaze člověka k autenticitě. Druhou částí studie bude srovnání předchozího pojetí s názory slovenského filozofa a kněze Ladislava Hanuse (1907-1994). Jeho koncepce představuje chápání víry, kněžství a církve v nejširších kulturních a společenských souvislostech. Velmi zajímavě působí zejména polarita kněžství v komunismu, stejně jako polarita katolicismu a protestantismu.
Stuart Nicolson (Jihočeská univerzita, Teologická fakulta): Kněží a apologetika v dokumentech II. vatikánského koncilu
Původní apologetika byla určena pro obyčejné věřící, jak k tomu vyzývá mimo jiné Petr v Písmu. Po sto letech obyčejné apologetiky Justin Mučedník a jeho následovníci učinili apologetiku daleko intelektuálnější, elitnější, posléze výrazně klerikální. Takto byla zakotvena ve středověku a teprve v anglicky mluvícím světě před Druhým vatikánským koncilem došlo k organickému vývoji apologetiky. Balthasarova třetí cesta, cesta lásky, je v souladu s petrovskými apologetickými výzvami a obsahem mnoha koncilních dokumentů. Zejména v Apostolicam Actuositatem jsou laici vyzýváni k petrínské apologetice, která by měla být zakotvena v životě farností, přičemž ústřední roli by měli hrát kněží. Proto by kněžská formace a služba měly mít apologetický nádech a kněží jsou v Presbyterorum ordinis vyzýváni, aby rozvíjeli svou angažovanost ve vztahu k laikům spíše jako spoluapologeti než jako představitelé justiniánské elity, kteří jsou ve farnosti jediným zdrojem teologické moudrosti.
Zuzana Svobodová (Univerzita Karlova, Jihočeská univerzita, Jabok College, Česká křesťanská akademie, Česká společnost pro katolickou teologii): Mohou zkušenosti ze života v totalitních režimech 20. století obohatit vizi křesťanského kněžství?
Kněz jako prostředník se musí pokorně naučit jazyk těch, ke kterým má mluvit. Kněz jako prostředník je povolán jako ten, kdo se stará o duši. Sám tedy musí být tím, kdo rozumí tomu, co se řecky nazývalo τῆς ψυχῆς ἐπιμέλειαν a latinsky pak cultura animi. Je to ten, kdo je zodpovědný nejen za slovo, ale i za slovo Boží. Tato odpovědnost znamená být v živém dialogu, nejprve s Bohem a pak s lidmi. Tato odpovědnost také znamená být připraven svědčit o Slově, které se stalo tělem, lidem, kteří jsou z různých církví, těm, kteří nepatří k žádné církvi, i těm, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté. Takový kněz, žijící z dialogu s Bohem, může být tím, kdo skutečně pomáhá utvářet živou církev, církev budoucí.
Zuzana Svobodová bude ve svém příspěvku akcentovat typ kněze z teologie agapé, teologie lásky, kterou se snažil rozvíjet Josef Zvěřina ve 20. století, žijící v totalitním komunistickém režimu v Československu. Bude hovořit o Zvěřinově přístupu jako o znamení doby i pro dnešek.
Dr. Michael Kirwan (Trinity College Dublin, Irsko, The Loyola Institute, School of Religion, Theology, and Peace Studies): Kněz: katalyzátor křestní milosti
Přednáška se bude zamýšlet nad teologií kněžství z pohledu "mimetické teorie", spojované s katolickým teoretikem kultury René Girardem (1923-2015). Girardovy pozoruhodné poznatky o vztazích mezi touhou, konfliktem a sociální formací byly aplikovány na ekleziologii (Raymund Schwager, James Alison), i když ne explicitně na teologii služby. Další rozměr nabízí židovská girardiánka (Vanessa Avery-Wallová), která navrhla, že náboženské rituály a tradice lze považovat za jakousi "vakcínu" proti vpádům násilné touhy. Mohou nám tyto poznatky pomoci k novému uvědomění si role kněze v současné a budoucí církvi?
Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, prezident České křesťanské akademie, čestný člen České společnosti pro katolickou teologii): (tento příspěvek nebude přednesen z důvodu nemoci)
Synodální obnova je začátkem dlouhodobé cesty proměny křesťanství. Po pádu Christianitas, "chrámové formy křesťanství", končí i moderní křesťanství jako "světonázor". Církev v době vrcholící globalizace, "prolínání světů", musí znovu objevit svou katolicitu a ekumeničnost. Po rozpadu sítě místních farností bude nutné zřídit centra duchovního života, slavení liturgie, výměny zkušeností a duchovního doprovázení.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.