Rozlišování naší přítomnosti na sociálních sítích

41) Z hlediska víry je otázka, co a jak sdělovat, nejen praktickou, ale také duchovní otázkou. Přítomnost na platformách sociálních médií vybízí k rozlišování. Dobře komunikovat v těchto kontextech je cvičením v obezřetnosti a vyžaduje modlitební rozvahu o tom, jak se zapojit do komunikace s druhými. Přistupovat k této otázce optikou otázky zákoníka "Kdo je můj bližní?" vyzývá k rozlišování, pokud jde o Boží přítomnost v platformách sociálních médií a skrze způsob, jakým se k sobě navzájem vztahujeme.
42) Na sociálních sítích je bližní složitý pojem. "Sousedé" na sociálních sítích jsou nejzřetelněji ti, s nimiž udržujeme spojení. Zároveň jsou našimi sousedy často i ti, které nevidíme, ať už proto, že nám platformy brání je vidět, nebo proto, že tam prostě nejsou. Digitální prostředí sdílejí také další účastníci, jako jsou "internetoví roboti" a "deepfakes", automatizované počítačové programy, které pracují online s přidělenými úkoly, často simulují lidskou činnost nebo shromažďují data.
Platformy sociálních médií jsou navíc řízeny externí "autoritou", obvykle ziskovou organizací, která vyvíjí, řídí a prosazuje změny v tom, jak je platforma naprogramována, aby fungovala. V širším slova smyslu všichni tito "žijí" v online "sousedství" nebo k němu přispívají.

43) Rozpoznání digitálního souseda znamená uznat, že život každého člověka se nás týká, i když je jeho přítomnost (nebo nepřítomnost) zprostředkována digitálními prostředky. "Dnešní média nám sice umožňují komunikovat a sdílet naše znalosti a city," jak říká papež František v Laudato si', "ale někdy nás také chrání před přímým kontaktem s bolestí, obavami a radostmi druhých a složitostí jejich osobních zkušeností."20 Být bližním na sociálních sítích znamená být přítomen příběhům druhých, zejména těch, kteří trpí. Jinými slovy, zasazovat se o lepší digitální prostředí neznamená odvádět pozornost od konkrétních problémů, které zažívají mnozí lidé - například hladu, chudoby, nucené migrace, války, nemocí a osamělosti. Znamená to naopak zasazovat se o ucelenou vizi lidského života, která dnes zahrnuje i digitální oblast. Sociální média totiž mohou být jedním ze způsobů, jak na tyto skutečnosti více upozornit a budovat solidaritu mezi blízkými i vzdálenými.

44) Při pohledu na sociální média jako na prostor nejen pro kontakty, ale v konečném důsledku pro vztahy, by správné "zpytování svědomí" ohledně naší přítomnosti na sociálních médiích mělo zahrnovat tři zásadní vztahy: s Bohem, s bližními a s prostředím kolem nás. 21 Naše vztahy s druhými a s prostředím by měly živit náš vztah s Bohem a náš vztah s Bohem, který je nejdůležitější, musí být viditelný ve vztazích s druhými a s prostředím.
III. Od setkání ke společenství 
"Postarejte se o něj" (srov. Lk 10,35) - rozšíření procesu uzdravování na druhé.
Tváří v tvář
45) Komunikace začíná spojením a směřuje ke vztahům, společenství a komunitě. 22 Bez pravdy setkání není komunikace. Komunikovat znamená navazovat vztahy, znamená "být s". Být společenstvím znamená sdílet s druhými základní pravdy o tom, co člověk má a čím je. Daleko za pouhou zeměpisně-územní nebo etnicko-kulturní blízkostí je to, co tvoří společenství, společné sdílení pravdy spolu s pocitem sounáležitosti, vzájemnosti a solidarity, a to v různých sférách společenského života. Při zvažování těchto posledních prvků je důležité mít na paměti, že budování komunitní jednoty prostřednictvím komunikačních praktik, které udržují sociální vazby napříč časem a prostorem, bude vždy druhotné s ohledem na dodržování pravdy samotné.

46) Jak budovat komunitu prostřednictvím komunikačních praktik i mezi těmi, kteří si nejsou fyzicky blízko, je vlastně velmi stará otázka. Napětí mezi zprostředkovanou přítomností a touhou po osobním setkání můžeme identifikovat již v listech apoštolů. Například evangelista Jan uzavírá svůj druhý a třetí list slovy: "Mám vám toho mnoho napsat, ale nechci použít papír a inkoust. Místo toho doufám, že vás navštívím a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná" (2 J 12). Totéž platí o apoštolu Pavlovi, který i v době své nepřítomnosti a "touhy vidět" lidi osobně (1 Sol 2,17) byl prostřednictvím svých dopisů přítomen v životě každého společenství, které založil (srov. 1 Kor 5,3). Jeho spisy také sloužily k "propojení" různých společenství (srov. Kol 4,15-16). Pavlova schopnost vytvářet společenství se přenesla do naší doby prostřednictvím mnoha jeho dopisů, v nichž se dozvídáme, že pro něj neexistovala dichotomie mezi fyzickou přítomností a přítomností prostřednictvím jeho psaného slova, které společenství četlo (srov. 2 Kor 10,9-11).
47) Ve stále více onlife realitě dnešního světa je třeba překonat logiku "buď-anebo", která uvažuje o lidských vztazích v rámci dichotomické logiky (digitální vs. reálné-fyzické-osobně), a přijmout logiku "obojí-a", založenou na komplementaritě a celistvosti lidského a společenského života. Komunitní vztahy na sítích sociálních médií by měly posilovat místní komunity a naopak. "Používání sociální sítě je komplementární k setkání v těle, které ožívá skrze tělo, srdce, oči, pohled a dech druhého. Pokud se síť používá jako rozšíření nebo očekávání takového setkání, pak se koncept sítě nezrazuje a zůstává zdrojem společenství."[23] "Digitální svět může být prostředím bohatým na lidskost; sítí nikoliv drátů, ale lidí,"[24] pokud si uvědomíme, že na druhé straně obrazovky nejsou "čísla" nebo pouhé "agregáty jednotlivců", ale lidé, kteří mají své příběhy, sny, očekávání, utrpení. Je tam jméno a tvář.

Na cestě do Jericha
48) Digitální média umožňují setkávání lidí za hranicemi prostoru a kultur. I když tato digitální setkání nemusí nutně přinášet fyzickou blízkost, mohou být přesto smysluplná, působivá a skutečná. Kromě pouhého spojení mohou být cestou k upřímnému navázání kontaktu s druhými, k navázání smysluplných rozhovorů, k vyjádření solidarity a k úlevě od něčí izolace a bolesti.
49) Sociální sítě lze vnímat jako další "cestu do Jericha", plnou příležitostí k neplánovaným setkáním, jako tomu bylo u Ježíše: slepý žebrák hlasitě křičící u cesty (srov. Lk 18,35-43), nepoctivý celník skrývající se ve větvích platanu (srov. Lk 19,1-9) a zraněný muž, kterého nechali polomrtvého lupiči (srov. Lk 10,30). Podobenství o milosrdném Samaritánovi nám zároveň připomíná, že to, že je někdo "věřící" (kněz nebo levita) nebo že o sobě tvrdí, že je Ježíšovým následovníkem, není zárukou, že nabídne pomoc nebo se bude snažit o uzdravení a smíření. Slepec byl Ježíšovými učedníky pokárán a bylo mu řečeno, aby byl zticha; interakci Zachea s Ježíšem doprovázelo reptání ostatních lidí; zraněného muže kněz a levita jednoduše ignorovali, když procházeli kolem.
50) Na digitální křižovatce, stejně jako při osobních setkáních, nestačí být "křesťanem". Na sociálních sítích je možné najít mnoho profilů nebo účtů, které hlásají náboženský obsah, ale nezapojují se do vztahové dynamiky věroučným způsobem. Nepřátelské interakce a násilná, ponižující slova, zejména v kontextu sdílení křesťanského obsahu, křičí z obrazovky a jsou v rozporu se samotným evangeliem25.
Naopak dobrý Samaritán, který je pozorný a otevřený setkání se zraněným člověkem, je pohnut soucitem, aby jednal a postaral se o něj. Ošetří zranění oběti a odvede ji do hostince, aby jí zajistil trvalou péči. Stejně tak se naše touhy učinit ze sociálních médií lidštější a vztahovější prostor musí promítnout do konkrétních postojů a tvůrčích gest.

51) Podpora pocitu společenství zahrnuje pozornost vůči společným hodnotám, zkušenostem, nadějím, smutkům, radostem, humoru a dokonce i vtipům, které se samy o sobě mohou stát místem setkávání lidí v digitálním prostoru. Stejně jako naslouchání, rozlišování a setkávání vyžaduje vytváření společenství s ostatními osobní nasazení. To, co platformy sociálních médií definují jako "přátelství", začíná jednoduše jako spojení nebo známost. I tam je však možné zdůraznit sdíleného ducha podpory a kamarádství. Stát se společenstvím vyžaduje svobodný a vzájemný smysl pro účast; stát se žádoucím sdružením, které shromažďuje členy na základě blízkosti. Svoboda a vzájemná podpora nevznikají automaticky. Aby se vytvořilo společenství, je práce na uzdravení a usmíření často prvním krokem, který je třeba na této cestě učinit.
52) I na sociálních sítích "se musíme rozhodnout, zda budeme dobrými samaritány, nebo lhostejnými přihlížejícími. A pokud rozšíříme svůj pohled na dějiny vlastního života i celého světa, všichni jsme nebo jsme byli jako každá z postav v podobenství. Každý z nás má v sobě něco z raněného, něco z lupiče, něco z kolemjdoucích a něco z milosrdného Samaritána."26.
Každý z nás může být kolemjdoucím na digitálních dálnicích - prostě "připojený" [27] -, nebo můžeme udělat něco jako Samaritán a nechat spojení přerůst ve skutečné setkání. Náhodný kolemjdoucí se stává bližním, když se postará o zraněného muže tím, že mu ošetří rány. Tím, že se o muže stará, usiluje nejen o uzdravení fyzických zranění, ale také o zacelení rozdělení a nepřátelství, které existuje mezi jejich sociálními skupinami.
53) Co tedy znamená "léčit" rány na sociálních sítích? Jak můžeme "zavázat" rozdělení? Jak můžeme budovat církevní prostředí schopné přijímat a integrovat "geografické a existenciální periferie" dnešních kultur? Otázky, jako jsou tyto, jsou zásadní pro rozlišování naší křesťanské přítomnosti na digitálních dálnicích.
"Dnes máme velkou příležitost vyjádřit svůj vrozený smysl pro bratrství, být dobrými samaritány, kteří snášejí bolest z problémů druhých lidí, místo aby podněcovali větší nenávist a zášť. Stejně jako náhodný pocestný v podobenství potřebujeme mít jen čistou a prostou touhu být lidmi, společenstvím, neustálým a neúnavným ve snaze začlenit, integrovat a pozvednout padlé."28

přeloženo programem deepl.

originální text: 
https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2023/05/29/230529g.html