"Jděte a čiňte totéž"
54) Vztah plodí vztah, společenství buduje společenství. Milost vztahu, který je navázán mezi dvěma lidmi, přesahuje jejich vzájemné působení. Lidská osoba je stvořena pro vztah a společenství. Zároveň naši kulturní realitu sužuje osamělost a izolace, jak jsme to akutně pocítili během pandemie COVID-19. V této době se v naší společnosti objevuje mnoho problémů. Ti, kdo hledají společnost, zejména ti marginalizovaní, se často obracejí na digitální prostor, aby našli společenství, začlenění a solidaritu s ostatními. Zatímco mnozí našli útěchu ve spojení s ostatními v digitálním prostoru, jiní to považují za nedostatečné. Možná se nám nedaří poskytnout prostor těm, kteří hledají možnost zapojit se do dialogu a najít podporu, aniž by se setkali s odsuzujícím nebo obranným postojem.
55) Pohyb od setkání ke vztahu a následně ke společenství vypovídá o darech i výzvách digitální kultury. Někdy se online komunity vytvářejí, když lidé najdou společnou řeč ve shromažďování bodů proti vnějšímu "jinému", společnému ideologickému nepříteli. Tento druh polarizace dává vzniknout "digitálnímu tribalismu", v němž se skupiny staví proti ostatním v duchu soupeření. Nesmíme zapomínat na přítomnost druhých, bratrů a sester, důstojných osob napříč těmito kmenovými hranicemi. Nesmíme "kategorizovat druhé, abychom rozhodli, kdo je můj bližní a kdo ne. Je na mně, zda budu bližním, nebo ne - rozhodnutí je na mně - je na mně, zda budu bližním těm, které potkávám, kteří potřebují pomoc, i když jsou cizí nebo možná nepřátelští."29 Narušené vztahy, konflikty a rozdělení bohužel nejsou církvi cizí. Například když skupiny, které se prezentují jako "katolické", využívají svou přítomnost na sociálních sítích k tomu, aby podporovaly rozdělení, nechovají se tak, jak by se křesťanské společenství chovat mělo."30 Namísto využívání konfliktů a nepřátelských kliků by se nepřátelské postoje měly stát příležitostí k obrácení, příležitostí ke svědectví setkání, dialogu a smíření kolem zdánlivě rozdělujících záležitostí31.

56) Zapojení do sociálních médií musí přesahovat výměnu osobních názorů nebo napodobování chování. Sociální akce mobilizované prostřednictvím sociálních médií mají větší dopad a jsou často účinnější při proměně světa než povrchní debata týkající se myšlenek. Debaty jsou obvykle omezeny počtem povolených znaků a rychlostí, s jakou lidé reagují na komentáře, nemluvě o emotivních argumentech ad hominem - útocích namířených proti vystupující osobě bez ohledu na celkové diskutované téma.
Sdílení myšlenek je nezbytné, ale samotné myšlenky nefungují, musí se stát "tělem". Činy musí den za dnem hnojit půdu32.
Učíme se od Samaritána a jsme povoláni k tomu, abychom se stali pozornými k této dynamice. Nezastavuje se u pocitu lítosti, nezastavuje se ani u obvazování ran cizince. Jde dál, odvede zraněného do hostince a zajistí mu další péči."33 Tímto opatřením se vztah péče a zárodky společenství, které vznikly mezi Samaritánem a zraněným, rozšiřují na hostinského a jeho domácnost.
Stejně jako učenec zákona jsme i my ve své přítomnosti v digitálních médiích vyzváni, abychom "šli a činili totéž", a tak podporovali společné dobro. Jak můžeme pomoci uzdravit toxické digitální prostředí? Jak můžeme podporovat pohostinnost a příležitosti k uzdravení a smíření?
57) Pohostinnost staví na otevřenosti, kterou přinášíme do setkání s druhým; jejím prostřednictvím přijímáme Krista v podobě cizince (srov. Mt 25,40). Za tímto účelem musí digitální komunity sdílet obsah a zájmy, ale také společně jednat a stát se svědkem společenství. V digitálním kontextu již existují silné projevy společenství péče. Existují například komunity, které se shromažďují, aby podpořily druhé ve chvílích nemoci, ztráty a zármutku, stejně jako komunity, které crowdfundingově podporují někoho v nouzi, a komunity, které poskytují sociální a psychologickou podporu mezi svými členy. Všechny tyto snahy lze považovat za příklady "digitální blízkosti". Lidé, kteří se od sebe navzájem velmi liší, se mohou zapojit do online "sociálního dialogu". Mohou, ale nemusí být inspirovány vírou. V každém případě jsou komunity, které vznikají za účelem jednání pro dobro druhých, klíčem k překonání izolace v sociálních médiích.

58) Můžeme uvažovat ještě šířeji: sociální síť není vytesána do kamene. Můžeme ji změnit. Můžeme se stát hybateli změn a představit si nové modely založené na důvěře, transparentnosti, rovnosti a inkluzi. Společně můžeme vyzvat mediální společnosti, aby přehodnotily svou roli a umožnily internetu stát se skutečně veřejným prostorem. Dobře strukturovaný veřejný prostor je schopen podporovat lepší společenské chování. Musíme proto přebudovat digitální prostory tak, aby se staly lidštějším a zdravějším prostředím.

Sdílení jídla
59) Církev jako společenství věřících je na pouti k nebeskému království. Vzhledem k tomu, že sociální média a v širším smyslu digitální realita jsou klíčovým aspektem této cesty, je důležité uvažovat o dynamice společenství a komunity vůči přítomnosti církve v digitálním prostředí.
Během nejtěžších okamžiků výluky během pandemie nabízelo vysílání liturgických obřadů prostřednictvím sociálních médií a dalších komunikačních prostředků určitou útěchu těm, kteří se nemohli zúčastnit osobně. V našich společenstvích věřících je však stále co přemýšlet o tom, jak využít digitální prostředí způsobem, který doplňuje svátostný život. Byly vzneseny teologické a pastorační otázky týkající se různých témat: například komerčního využívání retranslace mše svaté.
60) Církevní společenství vzniká tam, kde se dva nebo tři shromáždí ve jménu Ježíše (srov. Mt 18,20), bez ohledu na původ, bydliště nebo zeměpisnou příslušnost. I když můžeme uznat, že prostřednictvím přenosu mše svaté církev vstoupila do lidských domovů, je třeba se zamyslet nad tím, co znamená "účast" na eucharistii. 34. Vznik digitální kultury a zkušenost s pandemií odhalily, jak málo pozornosti věnovaly naše pastorační iniciativy "domácí církvi", církvi, která se shromažďuje v domácnostech a u stolu. V tomto ohledu musíme znovu objevit spojení mezi liturgií, která se slaví v našich kostelech, a oslavou Pána gesty, slovy a modlitbami v rodinném domě. Jinak řečeno, potřebujeme obnovit most mezi našimi rodinnými stoly a oltářem, kde se duchovně živíme přijímáním svaté eucharistie a utvrzujeme se v našem společenství věřících.

61) Jídlo nelze sdílet přes obrazovku.Při společném jídle se zapojují všechny naše smysly: chuť a vůně, pohledy, které se upírají na tváře strávníků, naslouchání rozhovorům u stolu. Sdílení jídla u stolu je naším prvním vzděláním v pozornosti k druhým, pěstováním vztahů mezi členy rodiny, sousedy, přáteli a kolegy. Stejně tak se účastníme celým člověkem u oltáře: zapojuje se mysl, duch i tělo. Liturgie je smyslovým zážitkem; do eucharistického tajemství vstupujeme dveřmi smyslů, které se probouzejí a sytí ve své potřebě krásy, smyslu, harmonie, vidění, interakce a emocí. Eucharistie především není něco, co můžeme jen "sledovat"; je to něco, co nás skutečně živí.
62) Pro křesťany je důležité ztělesnění. Boží Slovo se vtělilo do těla, trpělo a zemřelo se svým tělem a ve svém těle vstalo z mrtvých při vzkříšení. Poté, co se vrátil k Otci, vše, čím prošel ve svém těle, se přelilo do svátostí. 36 Vstoupil do nebeské svatyně a zanechal otevřenou poutní cestu, kterou se na nás vylévá nebe.
63) Spojení za hranicemi prostoru není výdobytkem "úžasných technologických objevů". Je to něco, co zakoušíme, i když o tom nevíme, pokaždé, když se "shromažďujeme ve jménu Ježíše", pokaždé, když se účastníme univerzálního společenství Kristova těla. Tam se "spojujeme" s nebeským Jeruzalémem, setkáváme se se svatými všech dob a navzájem se uznáváme za součást téhož Kristova těla.
Proto, jak připomíná papež František ve svém poselství ke Světovému dni komunikace 2019, sociální síť doplňuje - ale nenahrazuje - setkání v těle, které ožívá skrze tělo, srdce, oči, pohled a dech druhého. "Pokud rodina využívá síť k tomu, aby byla více propojena, aby se pak setkala u stolu a podívala se jeden druhému do očí, pak je to zdroj. Pokud církevní společenství koordinuje svou činnost prostřednictvím sítě a pak společně slaví eucharistii, pak je to zdroj. (...) Církev sama je sítí utkanou z eucharistického společenství, kde jednota není založena na "líbí", ale na pravdě, na "Amen", kterým se každý přimyká ke Kristovu tělu a přijímá druhé."37

přeloženo programem deepl.

originální text: 
https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2023/05/29/230529g.html