Promluvy bratra Matthewa

  Promluvy, které každý den evropského setkání pronese bratr Matthew, budou zveřejňovány na této stránce.

Čtvrtek 28. prosince

Jaká je to radost, že jsme se tady v Lublani mohli dnes večer sejít! Přijeli jste ze všech čtyř stran Evropy i ze vzdálenějších zemí. Mnozí máte za sebou dlouhou cestu a hostitelská společenství už čekají, aby vás mohla přijmout, proto slibuju, že nebudu mluvit moc dlouho.

Je velmi důležité, že naší první společnou aktivitou je zastavení se k modlitbě a poděkování Bohu za příležitost, kterou v těchto dnech máme, že se můžeme vzájemně setkat, objevovat život křesťanů v Lublani i jejím okolí a společně putovat. „Společné putování“… to je název Dopisu, který jsme pro toto setkání připravili a který bude příští rok v Taizé i na dalších místech světa sloužit jako základ pro společné přemítání.

Několik posledních měsíců jsme putovali společně s různými církvemi přítomnými v Lublani. Tým mladých dobrovolníků, z nichž dva k nám promluví zítra večer, navštěvoval farnosti a další církevní společenství, aby s nimi toto naše setkání připravil. Pohostinnost, kterou zakusíte, a program, kterého se zúčastníte, je výsledkem společného hledání a vzájemého naslouchají.

Je nezbytné, abychom v dnešním světě našli cesty, jak společně uskutečňovat víru, přestože pocházíme z různých křesťanských tradic. V úvodu Dopisu 2024 najdete následující slova:

Jak Ježíš řekl v Matoušově evangeliu: „Máte jediného Mistra, vy všichni jste bratři a sestry.“ (Mt 23, 8) Copak křesťané nejsou sestry a bratři v Kristu, spojeni ve společenství, které je sice ještě nedokonalé, nicméně skutečné? Není to snad Kristus, který nás volá a otevírá nám cestu, abychom spolu s ním i s těmi, kdo žijí na okraji společnosti, šli stále dál? Při tomto putování, v dialogu, který usmiřuje, chceme mít na paměti, že se navzájem potřebujeme ne proto, abychom byli silnější, ale abychom přispívali k pokoji v lidské rodině.“

Uchovejme si dnes, první večer našeho lublaňského setkání, tato slova v srdci. Společné putování těchto dnů je vyjádřením naší touhy jít s Kristem, který přijímá každého bez výjimky a chce po nás, abychom přijímali ty, které na cestě potkáme. Ať jsme pak kdekoli, přispíváme malým, ale skutečným dílem k pokoji ve světě.

Když mluvíme o pokoji, nemůžeme samozřejmě být naivní. Válečné konflikty a násilí v současnosti i v minulosti zraňovaly a zraňují Evropu i další části světa. Naše srdce jsou zejména s bratry a sestrami z Ukrajiny, kteří se k nám mohli v těchto dnech připojit. Trvalý mír vždycky jde ruku v ruce se spravedlností pro všechny, zvlášť pro ty, kdo trpěli.

Když ale uslyšíme jako ve čtení z dnešního večera Ježíše říkat: „Co chcete?“, co odpovíme? On se s námi setkává v našich nejhlubších touhách, a pokud odpovíme, pozve nás, abychom „šli a viděli“, abychom chodili s ním a viděli jeho očima. Jsme připraveni vydat se na toto dobrodružství víry, vložit důvěru v toho, který nás miluje dřív než my jeho, a zůstat s ním?

Zítra ráno se ve skupinkách budete zamýšlet nad tématem naslouchání. V první části Dopisu 2024 se dočtete, že „v centru každého dialogu je naslouchání“. Buďte v těchto dnech připraveni naslouchat jeden druhému, naslouchat především tomu, co říká ten druhý, ale také Písmu a tichu vlastního srdce. Pokud to budeme dělat, možná objevíme, že je to Bůh, kdo k nám mluví. Jsme na to připraveni?

Aktualizováno: 28. prosince 2023

https://www.taize.fr/cs_article37420.html