Základní úkol pastoračních rad

Navrhujeme proto, aby se zodpovědní pastorační pracovníci diecézí a farností nesnažili vytvářet nějaký velkolepý „strategický plán diecéze“, ale spíše rozvíjet hlubokou, dynamickou, dlouhodobou a Božím snem o církvi nesenou sdílenou vizi, poctivě doprovázet růst života tam, kde je, tomuto růstu připravovat co nejlepší podmínky pro další šíření, vytvářet či obnovovat nezbytné nástroje a v případě potřeby být připraveni i k odvážným strukturálním rozhodnutím, která by vytvoření takovéhoto vstřícného prostředí usnadnila. Citlivé a zároveň odvážné rozlišení vhodnosti doby, kdy bude možno přikročit k dalším, do mnohem větší hloubky i šířky zasahujícím krokům, je již nutné přenechat příslušným pastýřům a jejich pastýřské moudrosti otevřené tomu, co „Duch říká církvím“ právě tam, kde působí.

Za vlastní prostor takto pojaté prakticko-teologické reflexe a na ní založené služby doprovázení pastorační proměny však považujeme pastorační rady diecézí a farností, jejíž je podle našeho názoru tato reflexe základním úkolem. Aby takovéto poradní skupiny byly této reflexe schopné, musí se i jejich členové od počátku vybírat s ohledem na dary a schopnosti nutné pro tento úkol, stejně jako příslušné základní dokumenty těchto orgánů spoluzodpovědnosti musí pro tento úkol vytvořit jednoznačný a realistický prostor.33

Pastorační rady by proto podle našeho názoru neměly být kombinací jakéhosi akčního pastoračního týmu, koordinační skupiny farnosti a pastoračně vizionářské komunity, ale měly by se zaměřit především na naposled zmíněný rozměr své služby. Za tímto účelem by pak bylo ovšem třeba zásadně přepracovat stanovy pro pastorační rady většiny českých diecézí.

PETR HRUŠKA & JINDŘICH FENCL, PASTORAČNÍ PROMĚNY V SOUČASNÉ DOBĚ

Přednáška na setkání kněží do 10 let od vysvěcení v Litoměřicích dne 10. 11. 2004