Akademie pro rodinnou pedagogiku (rozhovor)
Napsal /a, Přeložil /a:
Rubrika:
(rozhovor s manželi Nečasovými o Akademii pro rodinnou pedagogiku)
Dobrý večer, nacházíme se v klášteře u bratří paulánů ve Vranově u Brna a jsou tady s námi i manželé Pavel a Hanka Nečasovi.
Rádi bychom si s vámi povídali o Akademii pro rodinnou pedagogiku, kterou tady v Česku doprovázíte a zaznamenali rozhovor pro náš schönstattský časopis Spoj nás. Můžete nám nejdříve říct krátce něco o sobě?
Velice krátce. Jsme manželé Nečasovi, Hanka a Pavel, bydlíme v Tvarožné u Brna, máme osm dětí, 20 vnoučat. Jsme spolu čtyřicet let, třiatřicet let patříme k schönstattské rodině. V roce 1989 jsme uzavřeli Úmluvu lásky s Pannou Marií. K schönstattskému hnutí nás přivedla sestra Květa, ke které cítíme velkou vděčnost a často chodíme k jejímu hrobu děkovat za tento dar, protože Schönstatt je opravdu náš svět a nedovedeme si život bez něj a Úmluvy Lásky s Pannou Marií představit.
KUBALEC, Martin ml. Manželé Nečasovi, Brno Josefův sad [foto].
Můžete nám představit, co to je rodinná akademie?
Akademie pro rodinnou pedagogiku, jak zní celý název, je projekt, který vytvořily rakouské rodiny. Je určen manželským párům, které chtějí pracovat na svém manželství a trvá dva roky. Setkání je celkem deset, v jednom roce jsou to čtyři víkendy a jedno letní pětidenní setkání. Projekt je rozdělený do dvou částí. První část se jmenuje „Tak žijeme jako rodina“ a ta druhá „Tak se učíme jako rodina.“ V první části mají rodiny možnost více čerpat. Absolvují cyklus přednášek na rodinná nebo manželská témata. V druhé části se připravují, aby byli schopni sdělit svoje téma, které si vyberou a zpracují.
Jak jste se rozhodli, že se chcete rodinné akademii věnovat?
Na úplném začátku je potřeba zmínit německého kněze Elmara Busseho, který krátce po revoluci v roce 1989 začal jezdit do Československa a měl letní exercicie pro rodiny. Jezdil sem opakovaně několik let a jednou na exerciciích řekl: „Mám takový dojem, že vy jste jako pytle brambor, které jsou dole děravé. Vy sem přijedete, jste tady naplněni, ale pak se zvednete, odjíždíte domů a ty brambory se vysypou a zůstanou tady.“ My jsme se ho ptali, co tím myslí a on nám vysvětlil, že když on nám připravuje přednášky, tak i my bychom mohli něco podobného vytvořit. Tak se nastartoval proces otevřených exercicií pro manžele.
Krátce po revoluci nám rakouské rodiny nabídly možnost zúčastnit se jednoletého kurzu akademie v Brně, který byl zaměřen převážně na rétoriku. Po jeho absolvování nás rodiny vyzvaly, abychom něco podobného začali tady. Mluvili jsme o tom se spoustou rodin, hodně jsme po tom toužili, ale nic se nedělo. My dva navíc neumíme německy. Neměli jsem ani možnost se osobně zeptat, jak se to dělá. V našem kurzu svazových schönstattských rodin jsou manželé Lavičkovi a na jednom setkání Jarda Lavička říká: „Byl jsem v Rakousku na jednom víkendu a bylo to bezvadný“. Začal nám popisovat okolnosti a my jsme zeptali: „Nebyl jsi náhodou na akademii?“ „Ano, to byla akademie rodin.“ Byli jsme úplně fascinovaní tím, že někdo z našeho kurzu se zná s manžely Bergerovými a ti ho pozvali na návštěvu. Byl z toho velmi nadšený a my řekli, že toto známe a moc bychom chtěli, aby akademie byla i v Česku. Jarda umí německy, a tak jsme ho poprosili o překlad konceptu Akademie. On souhlasil a ve velice krátké době nám jej přeložil. Byli jsme moc šťastní. Po nějaké době, kdy v nás ten proces zrál, jsme šli s tímto rakouským konceptem a návrhem, jak by bylo možné ho použít v naší zemi, za paterem Zdeňkem Králíkem a řekli jsme mu o naší touze začít s akademií. Otec Zdeněk byl nadšený, hodně nás podporoval. S menší obavou jsme si říkali, že to zkusíme a nebudeme myslet na celé dva roky před námi, že to je pro nás moc. Rozhodli jsme se, že budeme postupovat krok za krokem: jeden víkend, pak další víkend a postupně to budeme skládat jako stavebnici. A jestli Pán Bůh dá, tak se dva roky povedou. Nyní už je to více než deset let, doprovázíme čtvrtý běh. Akademie díky Bohu funguje a začlenila se do českého prostředí.
Pro koho je rodinná akademie určena, můžou se účastnit i nevěřící páry? Pro jaké páry rodinnou akademii nedoporučujete?
Primárně je Akademie pro rodinnou pedagogiku určena manželským párům, které uzavřely svátostné manželství a které usilují o to, aby žily ze svatební úmluvy. Hlavním cílem akademie je zkvalitnění manželství. Není to náprava toho, co nefunguje.
Máme tomu rozumět, že se nejedná o terapeutický kurz?
Určitě ne. Jednak na terapii nemáme vzdělání a jednak může krize párů narušit celkový průběh kurzu. Ve výjimečných případech se může stát, že akademie pomůže překonat manželské problémy, ale taky by se mohlo stát, že se manželství ještě více destabilizuje. V krizové situaci manželé často nejsou schopni vést pozitivní komunikaci. Primárně je akademie určena pro fungující manželský pár a jejich život by měla podpořit. Měli jsme také pozitivní zkušenost s párem, který neměl uzavřené svátostné manželství a dalšími páry, kde muži byli nepraktikující. Nedovedeme si představit, že by to takto bylo většinově, ale u těch několika jsme zhodnotili, že to bylo fajn.
Projevil se pozitivní efekt toho, že většina párů měla uzavřené svátostné manželství a mohla tyto páry určitým způsobem pozvednout a pomoci jim v jejich cestě. Následně jsme se dozvěděli, že jeden manžel se nechal pokřtít. Dovedeme si představit, že by podobný kurz byl i pro nevěřící páry, ale nevíme, jestli bychom byli schopni jej doprovázet my. Myslíme si, že koncepce by se dala uzpůsobit i pro civilně sezdané páry, nebo páry nesezdané.
Jak poznáte u párů, které mají zájem o akademii, že jsou pro ni vhodnými kandidáty a že se u nich nevyskytuje závažný manželský problém?
Nejsme odborníci. Nevylučujeme, že nám může něco utéct a takový pár se do akademie dostane. Snažíme se to jistit tím, že každý pár předem navštívíme u nich doma a vedeme s nimi rozhovor. Ptáme se, proč se chtějí účastnit. Jestli s tím souhlasí manžel i manželka, a povídáme si, oč v akademii jde, aby se potkala oboustranná očekávání. I laik pozná, jsou-li v rodině nějaké vážnější problémy. Navážeme vztah a snažíme se vnímat domácí atmosféru. Je rozdíl, když celou dobu mluví jenom žena a muž neřekne ani slovo. Takový pár jsme poznali. Muž byl mlčenlivý a my jsme se ho museli přímo zeptat, jak to vnímá. Oba v páru musí souhlasit s tím, že v akademii vytrvají po celou dobu dvou let, samozřejmě s výjimkou vážné situace, např. zdravotního stavu. Setrvat po celou dobu má několik důvodů. Skupinu naruší, pokud by nějaký pár po několika setkáních řekl, že pokračovat nebude. Dalším důvodem je ekonomická stránka. Režijní náklady na hlídání dětí, přednášející pár a kněze se musí rozprostřít mezi všechny zúčastněné páry. Praxí máme vyzkoušené, že 12 párů je optimální počet jednak pro vzájemné poznávání ve skupině, pro dynamiku skupiny i z hlediska ekonomické únosnosti.
NEČAS, Pavel. Společná fotografie jednoho ročníku rodinné akademie [foto archiv].
S čím odchází manželský pár po dvou letech, když ukončí rodinnou akademii? V čem by měl být „vyučen“ nebo v čem by mělo být jejich manželství jiné než na začátku?
Zmínili bychom dojmy z pozorování a zpětné vazby od manželských párů. Před nedávnem nám jeden muž řekl, že jejich život počítají před akademií a po akademií, to mluví za vše. Vnímáme dvě polohy. Jednak páry se učí prohlubovat vzájemné komunikační dovednosti. Často spolu páry nejsou zvyklé hovořit, protože se to v průběhu z manželství vytratilo, nebo je pro ně obtížné si ve všedním dni na sebe najít čas. Nyní k tomu mají prostor a jsou v tom podporovány. Mají čas, kdy je jim postaráno o děti a mohou jej věnovat sobě navzájem. Tím se vztah prohloubí. Objeví, že i taková věc, jako sednout si na hodinu týdně a mluvit spolu, má pro manželství ozdravující nebo oživující vliv.
Druhá důležitá věc je hodnota společenství. Už v minulosti nám schönstattská sestra Květa říkala, že manželský pár v dnešní společnosti těžko obstojí sám. Páry mají možnost zažít sdílení ve skupině a sílu výměny zkušeností, jež probíhá zejména ve večerních skupinkách. Účastníci po nějaké době říkají, že chtějí více času na manželský rozhovor i na skupinky. Tehdy se nejvíc projevuje dynamika života, která umožní ve skupině se otevřít a dá sílu manželskému páru jít dál. Manželé se také postupně naučí diskutovat i nad tématy, která pro ně byla dříve citlivá nebo zraňující. Často zjistí, že ostatní páry jsou na tom podobně, takže se mohou navzájem inspirovat a sdílet, jak se k danému problému postavili ostatní.
Součástí Akademie jsou i základní lekce rétoriky. Každý pár si připravuje přednášku na své vlastní téma, které pak přednese ostatním. Jednak se na něm oba musí shodnout a následně je zpracovat. Často při tom zjistí, jak jsou odlišní. Ale je nutné si tím projít, třeba se i pohádat a zase usmířit, aby je společně vytvořili. Poté je přednesou ostatním párům. Výhodou je, že už se znají a jsou v bezpečném prostředí, takže i ti introvertnější zažijí nádherný efekt. My říkáme, že jsou schopni si dát exercicie navzájem. To jsou opravdové „žně“, je to nádherný proces. Je úžasné pozorovat, jak páry rozkvetou a vzájemně se obohatí. To je opravdu ohňostroj života. Po ukončení akademie mohou nabyté schopnosti využít jak pro svůj osobní život, třeba manželský rozhovor, nebo je předat dál v nějaké skupině, ať už ve farnosti, na letních exerciciích, při přípravě snoubenců, nebo jinde.
NEČAS, Pavel. Obnova manželských slibů. [foto archiv].
Dnes dopoledne jsme slyšeli přednášku o napětí mezi mužem a ženou. Jak to vnímají muži?
V průběhu pětidenních exercicií jsme měli skupinku zvlášť pro ženy a muže. Muži byli nadšení z možnosti mluvit jenom mezi sebou. A při této příležitosti zmiňovali, jak pozitivně Akademii vnímají, i ti co byli ze začátku více zdrženliví. Někteří říkají, že do akademie chtěla hlavně manželka. Po absolvování dvouletého kurzu si uvědomují hodnotu společně stráveného času, například v manželského rozhovoru a jsou za něj vděční. Někteří nepokřtění nebo nepraktikující muži se ze začátku nechtěli účastnit mší, nebo některých přednášek. Později začali chodit na mše, třeba nepravidelně, a už jim to nedělalo problém. Jeden muž řekl, že v akademii objevil laskavou tvář katolické církve.
Měli jsme zážitek u jednoho páru, kde manžel nebyl pokřtěný. Na závěr exercicií bývají obnovy manželských slibů a jeho žena byla v kapličce sama. Leskly se jí oči a blížila se chvíle, kdy páry obnoví manželský slib. Její muž v kapličce nebyl. Bylo možné pozorovat, jak její úzkost vzrůstá a jak ji to asi bude bolet, když uvidí, že ostatní si jdou obnovit manželský slib a její muž tam není. On přišel jak černý Zoro mstitel v hodině dvanácté s natrhanou kytkou. A to jste neviděli, to velké štěstí. Samozřejmě i naše, protože se nám ulevilo, když jsme zjistili, že šťastné konce nepřicházejí jenom v pohádkách, ale můžou být i v životě. To jsou zážitky, kdy člověk vidí, že i pro ty muže to něco znamená. Člověk do nitra nevidí, ale je patrné, že celý pár se posune dopředu.
Jaká je návaznost na schönstattské hnutí? Probíráte některá schönstattská témata nebo se zmiňujete o schönstattském hnutí?
Akademie není primárně o schönstattských tématech, ale opravdu jenom o rodinném životě. Je vystavěná na pedagogice zakladatele schönstattského hnutí, P. Josefa Kentenicha, ale ta je vlastně jen implicitně za vším. Přesto vnímáme, že Panna Maria a páter Kentenich jsou v akademii přítomni. Jednak po nějaké době se rodiny začnou ptát na Schönstatt a my jim odpovídáme. A pak máme jedno svědectví z Litvy, kde není schönstattské hnutí. Do Litvy začali manželé Bergerovi jezdit, aby zde působili v akademii. Nyní, po deseti letech, zde rodiny začaly uzavírat Úmluvu lásky a vzrůstá zde vztah k otci Kentenichovi. Bergerovi řekli, že je to pro ně zázrak, protože skrze akademii může začít růst schönstattské hnutí.
Neznám žádného člověka z Akademie rodin, který by nebyl z schönstattského hnutí. Jsou lidé, kteří vedou akademii a zároveň nejsou v schönstattském hnutí?
Myslíme si, že ti co vedou akademii, jsou ze schönstattského hnutí. Měli jsme možnost se mezinárodně setkat s těmi, co vedou akademii, a jsou ze schönstattského hnutí. Schönstattské hnutí akademii garantuje, je nositelem. Myslíme si, že ti, co akademii doprovází, by měli být zakotvení v Úmluvě lásky. Myslíme si, že bez spolupráce s Pannou Marií to zkrátka nemůže fungovat.
Řekla bych, že dvě témata, která se v akademii objevila, se vlastně dotýkají schönstattské pedagogiky, a tou je pedagogika vazeb a pravidelně zařazujeme přednášku o osobním ideálu. Zařazení těchto dvou témat je z důvodu, aby páry dokázaly pracovat se svým osobním a manželským charismatem. A aby si na základě osobního nebo manželského ideálu dokázaly uchopit své téma. Také se s nimi chodíme modlit do schönstattské kapličky.
Máte nějaké „učební pomůcky“, studijní materiály?
Úplně na začátku jsme měli přeložený pouze materiál z Rakouska, z toho jsme vyšli. Na začátku jsme ho mírně uzpůsobili našim českým podmínkám. Nyní vnímáme, že by bylo vhodné vypracovat český koncept, do kterého bychom zahrnuli zkušenosti, které jsme za dobu existence akademie získali. Pro manželské páry je nejdůležitějším studijním materiálem jejich vlastní život a zkušenosti ostatních manželských párů sdílené ve skupinkách. Většina přednášejících předá manželským párům studijní materiál k danému tématu, zpravidla na dvě A4, které si můžou odnést domů a případně se k nim vrátit.
Jak se liší jednotlivé běhy (ročníky)? Vy jste mluvili o tom, že každý běh je svým způsobem originální, ale zároveň určitě mají i spoustu společného. Je možné stručně shrnout, v čem se odlišují a co mají společné?
Co mě napadá jako první, jsou přednášející. Někteří chodí opakovaně na každý běh, jiní se nám střídají podle možností. V prvním běhu jsme neměli nikoho z absolventů, protože to byl první ročník. Po letech je situace jiná. Přáli bychom si, aby z toho vznikl takový mix „starých schönstatťáků“, kteří už přednášeli na exerciciích a kteří už mají za sebou podobné zkušenosti, a lidí, kteří prošli akademií a třeba ani nemají uzavřenou Úmluvu lásky, ale už nasáli způsob práce v akademii a i dobře uchopili závěrečné téma. Zdálo se nám, že by to do konceptu akademie pěkně zapadlo. Každý ročník je originální v tom, že jsme otevření novým možnostem. V prvním běhu se například stalo, že jsme jej začali a neměli jsme nikoho, kdo by zaštítil rétoriku. A tak jsme se i za to modlili, přemýšleli a mluvili o tom. Měli jsme i tipy na přednášející, některé jsme oslovili a čas běžel. Ukázalo se, že jeden z účastníků je současně profesionálním lektorem. I on sám řekl, že by si rád vyzkoušel přednášet před ostatními ze skupiny. Zvažovali jsme, jak to zafunguje, když to je jeden z účastníků a není „zvenku“. Nebude to třeba kontraproduktivní? Hodně jsme to svěřovali P. Marii a říkali jsme si, že půjdeme do rizika a ono to s Boží pomocí nějak dopadne. Zafungovalo to úplně perfektně. Tento lektor, absolvent prvního ročníku, nám zaštituje rétoriku opakovaně. Úkolu se zhostil s velkým nadšením a současně citem pro doprovázení manželského páru, nikoliv jednotlivců, což je zase trošku jiná náročnost. Někdy se můžou lišit témata a skupina přednášejících.
Pak je atmosféra jiná i tím, kdo tvoří skupinu, zkrátka další účastníci. Účastníkům v prvním ročníku trvalo poměrně dlouho, než se dokázali ostatním otevřít. Účastníci druhého ročníku nám přišli spontánnější, proběhla dvě setkání a mohli se bavit „o čemkoliv“. Záleží na tom, jaká skupina se dá dohromady. Sešly se nám páry v rozmezí 20-30 let a páry kolem padesátky a zafungovalo to. Mladší páry říkaly, že je to obohatilo i o zkušenosti starších manželů. A zase ti starší manželé viděli mladší a uvědomili si, jaké mají problémy a obohatilo je to a dalo jim to takovou novou energii do života. My jsme se obávali, že skupina v tomto věkovém složení nebude kompatibilní, když tam jsou tak velké věkové rozdíly. Tato obava se nenaplnila.
Jednotlivé běhy se odlišují také tím, že každá doba něco nese. A je zajímavé, že nastupují nové generace a ty žijí v jiných okolnostech. Např. u prvního běhu se neobjevovala problematika sociálních sítí u dětí. Najednou to doba přinesla a některé skutečnosti jsou až alarmující. Najednou je to téma velmi diskutované. Snažíme se, aby i akademie šla s dobou, neustrnula a měli jsme jakoby „ruku na tepu doby“.
Jak vypadá setkání? Kolik mají účastníci času pro sebe (manželský pár), kolik je přednášek, kolik času ze setkání tráví jako rodina?
Život v akademii vnímáme komplexně, nejsou to jenom přednášky, skupinky, jenom manželský rozhovor. Je důležité, aby rodiny měly čas pro sebe i s dětmi. Ono to vlastně vychází z konceptu exercicií pro manžele. Po snídani se začíná v 9 hodin první přednáškou, která je přibližně do 10:30 a po ní je prostor pro manželský rozhovor. V této době jsou děti hlídány „hlídačkami“.
Celé odpoledne mají manželské páry volno. Zpravidla odpoledne je nabídka účasti na mši svaté, volno trvá až do 18:00, kdy je večeře a modlitby s dětmi. Další program bez dětí začíná ve 20:00, manželé jsou rozdělení do skupin. Práce ve skupinkách trvá přibližně do 22:00. Skupinka vzniká vylosováním a skládá se většinou z manželských párů. Standardně to funguje tak, že práce ve skupině trvá hodinu a pak se sejdeme všichni a probereme si výstupy z jednotlivých skupinek. Osvědčilo se nám, aby ve skupince byly jenom absolventské páry, aby do skupinky nešel jak přednášející, tak organizační nebo doprovázející pár. A to z toho důvodu, aby manželé měli větší atmosféru důvěry a měli zážitek, že jsou všichni v jedné rovině na stejné lodi. Není tam žádný moderátor. Po ukončení skupinky pak zvolený mluvčí sdělí do fóra to, co skupinka chce, nebo k čemu došli. Výstupy ze skupinek jsou úplně pro všechny, tam se sejdou společně i s přednášejícím a doprovázejícím párem, knězem. V tomto širokém společenství mají možnost se sdílet a je tu prostor na otázky a doplnění. Většinou ve 22:00 oficiálně končí program, zpravidla manželé zůstávají ještě dlouho, dlouho… Hlídání dětí je večer od 20:00 do 22:00, aby se i hlídači mohli dostatečně vyspat.
Výjimkou je neděle, a to nám taky přinesl život. Běžně to bývalo tak, že přednáška byla dopoledne, pak manželský rozhovor a závěrečné kolečko a s tím se všichni rozjížděli domů. Končili jsme kolem 13:00 po obědě. Nicméně páry za námi přišly, že jim chybí v neděli setkání se skupinkou. Nám se zdálo, že není možné to organizačně zajistit, a že to bude úplně šílený. Zjistili jsme, že oni si to tak skutečně přejí. Nyní neděle vypadá tak, že je dopoledne přednáška, manželský rozhovor, mše svatá, oběd a po obědě se všichni znovu sejdou, rozdělí se do skupinek. Pak jsou výstupy ze skupinek a závěrečné kolečko (shrnutí celého setkání). Většinou setkání končí v neděli kolem 16:00, je to docela maraton i třeba pro hlídače. Někdy jsou děti už takové protivnější, může to být pro ně náročnější, ale většinou se to zvládlo a rodiny mají zážitek, že se neděle uzavře skupinkou. Pro ně jsou skupinky důležité tak, že to vnímají jako doprožití probíraného tématu.
NEČAS, Pavel. Ze skupinky manželských párů [foto archiv].
Dovolte nám takovou školní otázku. Stalo se vám, že pár ukončil účast v akademii, nebo „propadl“?
Všechny páry, které začaly akademii, ji také dokončily. Každý pár dokázal podle svých možností a se svým originálním charismatem zpracovat svoje téma a přednést je před ostatními.
Můžete nám říct, co se děje v čase mezi setkáními? Propojují se navzájem, jsou i s vámi v kontaktu?
Určitě pracují na přípravě přednášky, která jim zabere spoustu času a sil. Dovedeme si představit, že doma hovoří o tom, co zažili a příp. mluví o tématech, která slyšeli. Stává se, že se mezi sebou páry navštěvují, nebo jdou spolu na nějakou akci, ale to je spíše spontánní záležitost, protože lidé mezi sebou naváží vztah a sblíží se. Ještě bychom doplnili, že každé setkání začíná v pátek večer „kolečkem“, kdy každý řekne, co prožil za dobu od posledního setkání. A často se zmiňují, že něco se snažili z toho, co slyšeli, používat. Neplatí to vždy pro každý pár, ale někdy od některého z manželů toto svědectví slyšíme, že se zamýšleli nad tím, co slyšeli a zkoušejí to uvést do života, a co se jim líbilo a osvědčilo.
Existuje zahraniční spolupráce, jste nějak propojení?
Akademie vznikla v Rakousku, taky se jí věnují v Německu, Litvě, Maďarsku a víme, že se začínalo i v Chorvatsku. Chorvaty jsme na mezinárodních setkáních zatím ještě nepotkali. Manželé Bergerovi, kteří jsou průkopníky akademie, pořádali ještě před pandemií covid-19 mezinárodní setkání vedoucích akademie. Na setkání probíhala výměna zkušeností. Vnímáme, že v každé zemi má akademie trošku odlišný průběh a jsou tam národní „jemné“ odlišnosti – vychází to z toho, že absolventi každé země žijí jiné životy. Je to moc fajn, protože lidé, kteří se na takovém mezinárodním setkání sjedou, tak se vzájemně povzbudí. Výměna zkušeností slouží k tomu, že člověk může něco, co dělají v jiné zemi a mají to dobře propracované, zařadit do naší české akademie, anebo naopak rozpoznat, že některé zkušenosti jsou nepřenosné a je to specifické pro danou zem. Po pandemii covid-19 bylo jenom jedno setkání on-line a zatím nevíme, kdy se sejdeme znovu osobně.
Kdo jsou vaši přednášející? Jedná se o stabilní team, nebo se mění?
Vždycky jdeme za potenciálními přednášejícími s prosbou. Stává se nám, že někdo řekne buď, že nemůže vůbec, anebo nemůže v požadovaném termínu. Jsme rádi, když jsou lidi ochotní a nasadí svoje síly. Snažíme se, aby základní témata v akademii proběhla a byla naplněna. Každou akademii začínáme přednáškou o manželském rozhovoru, který ji provází po celé dva roky. Je důležité, když manželé vědí, jakým způsobem spolu komunikovat, jak vypadá pozitivní komunikace, anebo jak případně i zdolávat těžší úskalí při manželském rozhovoru. Takže tím začínáme vždycky. Manželský rozhovor nám tradičně přednášejí manželé Mirka a Honza Vyplašilovi. Akademie končí rétorikou, kterou přednáší manželé Leštinští. Další témata se zabývají např. výchovou dětí, manželskou sexualitou, polaritou v manželství, soužitím generací, přednáška o osobním ideálu. Vždycky se snažíme najít pár, který téma má buď zpracované, anebo kterému je blízké. Např. na tomto víkendovém setkání přednášejí manželé Dolečkovi (téma polarita v manželství) z institutu schönstattských rodin. Manželé Dolečkovi přednášeli na akademii rodin poprvé, je to zkrátka proměnlivá věc.
Nedá se vše úplně přesně naplánovat. Když plánujeme předem dvouletý program akademie, tak si představujeme, že by to ten a ten manželský pár mohl být a ono to třeba někdy úplně nevyjde. V každém běhu přednáší někdo nový, řekněme dva nebo tři páry bývají stabilní, resp. oslovujeme je pokaždé. Jak jsme zmínili, oslovujeme absolventy akademie, když vidíme, jak zvládli svoji závěrečnou přednášku. Zvažujeme, jestli se nám to hodí do struktury témat, která potřebujeme naplnit, a zda je to kvalitní.
Letos byla úplně nová přednáška na téma „média a my“ a byla zaměřená na to, co rodiny aktuálně řeší – reflektuje potřebu v současném světě mobilů a sociálních sítí. Takže některé přednášky jsou dané a některé se obměňují podle situace a podle možností.
Jak byste viděli budoucnost akademie v naší zemi? Jaká je vaše vize? Co byste si přáli doplnit, co nezaznělo?
Akademie začala v Česku v roce 2010, takže probíhá dvanáct let a v současné době je v běhu čtvrtý kurz. Naše původní představa byla, že počáteční kurz doprovodíme sami a na další ročníky najdeme vždy nějaký pár, který jej bude doprovázet. Představovali jsme si, že na začátku manžele objedeme, budeme případně nápomocní v oslovování a v hledání přednášejících. Druhý pár by s rodinami pravidelně jezdil a pokud by nemohl, my bychom jej zastoupili. Takto se nám to povedlo u třetího ročníku, kdy manželé Vyplašilovi akademii doprovázeli. Nyní probíhá čtvrtý ročník, doprovázíme jej my a vnímáme, že nám docházejí síly a už nezvládáme všechno jako dřív. Do budoucna bychom byli rádi, kdyby nás někdo vystřídal, nebo abychom fungovali jako podpora organizačního páru (na začátku, nebo při hledání a oslovování přednášejících). Bylo by opravdu vhodné, aby doprovázejícím párem byla schönstattská rodina, aby to byla rodina, která žije z Úmluvy lásky, aby opravdu duch jejich života jim v tom pomáhal a současně aby to vyzařovaly dál. Myslíme si, že to je důležité.
Ještě máme jednu vizi: nejen aby se našel manželský pár, který by doprovázel rodiny na Moravě, ale i v Čechách, což je taková větší výzva.
Je pravda, že ze zkušeností z jiných zemí je vidět, že se akademie dá uchopit různým způsobem. Zapomněli jsme podotknout, že akademie běží dva roky, pak je rok pauza a je to vlastně přípravné období pro další běh. Je to doba, kdy se hlásí další zájemci, kdy je prostor zájemce navštívit a připravit se na další dva roky. Jak jsme to vypozorovali v Litvě, tam jsou skupiny menší, mají více doprovázejících párů, takže organizačně navazuje jeden běh na druhý, a navíc pořádají letní setkání, říkají tomu summer camp pro větší počet rodin. Možností je více a je možné, že třeba někdo v budoucnu zvolí jiný přístup, uchopí to trochu jinak.
Je důležité se držet smyslu původního konceptu, kdy v první části rodiny více přijímají a v druhé části se učí dávat.
Mockrát děkujeme za rozhovor.
Klára a Miloslav Žantovi (rozhovor proběhl 17.9.2022)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.