Skutečnost nás volá, láska na nás naléhá.

Mohli bychom říci, že všechno je připraveno tak, aby nás to nutilo jednat.

Pohled na ničemnost, soucit s trpícím člověkem, zmatek, který vidíme kolem sebe, nás nemohou nechat lhostejnými.

Jsme pobízeni láskou a vyzýváni samotným Kristem, který překonal zlo, takže vstupujeme do díla vytváření nového světa.

Od nynějška pro nás začíná nový život zažehnutý pravdou a láskou.

To je to, co napsal František z Assisi již ve třináctém století:

Pane,

učiň mě nástrojem svého pokoje,

kde je nenávist, ať přináším lásku,

kde je urážka, ať přináším odpuštění,

kde je nesvornost, ať přináším jednotu,

kde je omyl, ať přináším pravdu,

kde je pochybnost, ať přináším víru,

kde je zoufalství, ať přináším naději,

kde je temnota, ať přináším světlo,

kde je smutek, ať přináším radost.

To není málo. Naše existence by se takto jistě rozhořela v oslnivě zářící život.

Měli bys se však zamyslet, zda nejít o něco dál, než navrhuje František. Osm století, která nás od něho dělí, nahromadilo mnoho zla, mnoho temnoty, mnoho nenávisti - a tím je dána cesta, kterou před nás staví dnešní doba.

Slyšel jsi o Follereauovi?

Byl to muž, který věnoval svůj život úžasnému projektu na pomoc malomocným.

Prošel svět křížem krážem, zakládal nemocnice pro léčení malomocenství a zanechával za sebou skutečně ohromné výsledky.

Slyšel jsi o Matce Tereze z Kalkaty?

Se srdcem naplněným soucitem s umírajícími a trpícími této země četným z nich poskytla domov a péči. Její příklad lásky je tak silný, že přitahuje pozornost celého světa.

Slyšel jsi o abbé Schulzovi?

Viděl, že jeho klášter by měl být použit k něčemu dobrému a užitečnému. Otevřel tedy jeho dveře a pozval všechny mladé, aby vedli život kontemplace a řešili své problémy.

Byl by to námět pro epos. Mnoho mladých nezakořeněných lidí našlo v jeho slovech smysl života.

Slyšel jsi o Martinu Lutherovi Kingovi?

Postavil se proti rasové nespravedlnosti páchané na černoších v USA a shromáždil všechny k nenásilnému boji proti zlu. Zemřel za své lidi jako mučedník.

Slyšel jsi o biskupu Romerovi?

Měl odvahu sloužit mši před ústím pušek vojáků utiskujících jeho vlast a prolít svou krev smíchanou s krví eucharistie, kterou konsekroval a kterou stále držel v rukou.

Slyšel jsi o polském knězi Popjoluškovi?

Zavázal se odporovat marxistické diktatuře ve své zemi a byl ubit k smrti za ochranu polské svobody.

Slyšel jsi o La Pirovi?

Byl to muž dnešní doby, inteligentní, odvážný, silný ve víře, který žil jako anděl a obětoval své dny práci v oblasti kultury a politiky.

Vytvořil ze své práce mistrovské dílo svatosti.

Žil šťastně a zemřel jako prorok.

Také ty si musíš najít své místo a zavázat se k boji se zlem, s lhostejností a nespravedlností.

Nebudeš postrádat prostor pro tuto činnost, protože ta je potřeba všude.

Rád učíš?

Jaké to báječné pole činnosti!

Líbí se ti sociální práce?

Nejsou žádné hranice pro tvoje sebedávání.

Je tam, kde žiješ, příliš mnoho lékařů?

Jdi a pracuj v rozvojových zemích.

Přitahuje tě politický život?

Služ s láskou a vzdaluj od sebe touhu po moci.

Rád učíš náboženství?

Studuj Boží slovo a s láskou ho předávej dál.

Aby sis usnadnil začátek svého úkolu, snaž se nebýt sám. Najdi si společenství, které ti pomůže.

Velký křesťanský fenomén sdružování je příznačný pro naši dobu.

Je to skutečně jedna z těch "příhodných dob", která se přežene přes církev v těžkých časech, jako jsou ty naše, aby posílila nástup těch lepších z nás.

Obnovilo se hnutí skautu pro chlapce a děvčata.

Vyvinuly se skupiny charismatické obnovy.

Farnosti se staly prostorem pro nejrůznější skupiny zaměřené na modlitbu, katechezi, sociální práci i pro společenství zaměřená na spiritualitu rodiny.

Někteří lidé, kteří jsou ještě svázáni pravidly minulosti, se poněkud obávají tohoto vývoje, neboť vidí v těchto společenstvích nebezpečí pro farní a diecézní jednotu.

Je pravda, že život některých společenství a sdružení ve farnosti může ze začátku působit rušivě. Je také pravda, že žádné společenství nemůže fungovat bez chyb.

Přesto farnost, která neumožňuje a nepodněcuje vznik modlitebních a apoštolátních společenství, nefunguje správně a neodpovídá svému poslání.

Skutečně, jak může fungovat konglomerace mnoha křesťanů, držená pohromadě pouze na základě společného území a nedělních bohoslužeb?

Je bolestné říkat to, ale je to pravda.

Naše země je velmi nedostatečně evangelizovaná.

Úspěchy některých sekt, jsou přesvědčivým důkazem této skutečnosti.

Jakou obranu si máme vytvořit?

Farnost by měla být domovem pro všechny komunity, které mají čím přispět, především pro ty, které mají charisma evangelizace, charisma utvářet lidské a evangelizační kontakty s lidmi mimo církev.

Když jsem byl chlapec, farnost, která mě vychovávala, vzdělávala a evangelizovala, nebyla oficiální farností, ale byla to moje skupina Katolické akce, která mi týden co týden dávala potřebnou duchovní potravu.

Je to tak jasné!

Viděl jsem opravdové zázraky. Poznal jsem společenství, která posílala manželské páry a kněze do vzdálených zemí, aby tam evangelizovali.

A s radostí říkám "děkuji" všem těm společenstvím, která tvrdě pracují, aby mládež nebyla osamocená, aby farnosti nebyly mrtvé a aby ve městech znovu zaznívalo Kristovo jméno.

Vždy si pamatuj jednu věc - dobro nikdy nedosáhne velkého ohlasu.

Kdybychom spoléhali pouze na sdělovací prostředky, nabyli bychom dojmu, že celý svět je na pokraji katastrofy.

Propadli bychom pesimismu a naše síla by nás opustila. Ale skutečnost taková není.

Jaké nevyslovitelné dobro je obsaženo v tichých aspektech života!

Kolik rodin vydává tiché svědectví o svých ctnostech, o angažovanosti ve svých městech.

Kolik svatých lidí žije své životy ukryté v historii!

Carlo Carretto, A Bůh viděl, že je to dobré

Z italského originálu E Dio vide che era cosa buona nakladatelství A.V.E., Roma přeložil Jan Zicha.

Vydalo nakladatelství Portál, Klapkova 2, 182 OO Praha 8, jako svou 230. publikaci. Praha 1996