Znovuzískání něčím hlubším
Osmý týden: Život jako duchovní cesta
Richard Rohr spojuje duchovní cestu s tím, jak reagujeme na své utrpení.
Musíš být semlet jako pšenice, a až se uzdravíš, pak se můžeš obrátit a pomáhat bratřím
Věřím, že pouze lidé, kteří nějakým způsobem trpěli, se mohou navzájem zachránit – přesně tak, jak to zjistily programy Dvanácti kroků. Hluboké společenství a drahý soucit se formují mnohem více díky sdílené bolesti než díky sdílené radosti. Nevím, proč je to pravda. Nespasí nás žádné formule, teologie ani kněžstvo, které by bylo cizí samotné lidské cestě. Ježíš říká Petrovi: “Musíš být semlet jako pšenice, a až se uzdravíš, pak se můžeš obrátit a pomáhat bratřím” (Lk 22,31-32). [1]
Pixie Lighthorse popisuje proces uzdravování, který působí na naše zranění:
Nechat se znovu získat něčím hlubším, než je bezprostřední boj a bolest
Vaše rány usilovně pracují na tom, aby ve skrytých prostorách pod jizvami vytvořily svůj posvátný lék. Při ztrátě vás možná neuspokojí nic, co byste mohli získat zpět. Pokud nám zemřel výjimečný člověk nebo odešla láska, to, po čem nejvíce toužíme, je nemožný návrat. Posvátným úkolem, který máme před sebou, je nechat se znovu získat něčím hlubším, než je bezprostřední boj a bolest. Toto něco není třeba identifikovat nebo na něj fixovat, ale odevzdat se mu. [2]
Richard pokračuje:
Rozvíjej trpělivost a pokoru
Jen ten, kdo si vyzkoušel dýchat pod vodou, ví, jak důležité dýchání skutečně je, a už nikdy ho nebude považovat za samozřejmost. Jsou to ti, kteří neberou ztroskotání nebo utonutí na lehkou váhu. Jsou to ti, kteří dokážou správně pojmenovat “uzdravení”, ti, kteří vědí, před čím byli zachráněni, a jediní, kteří rozvíjejí trpělivost a pokoru, aby kladli správné otázky Bohu i sobě.
Děkuj Bohu
Jen ti, kdo přežili, znají celou hrůzu přechodu, ruce, které je skrze to všechno držely, a sílu překážek, které byly překonány. Mohou jen děkovat Bohu, že to zvládli! Pro nás ostatní jsou to pouhé spekulace, teorie spásy a “teologie”.
Přejdi na druhý břeh
Jejich prosby už nejsou předčasnými žádostmi o pouhé tělesné uzdravení nebo čistě lékařské uzdravení, jak si to zprvu představovali malomocní a slepí v evangeliích. Ti, kdo přešli na druhý břeh, jsou nyní uvnitř mnohem většího obrazu. Lidé v programech Dvanácti kroků vědí, že jsou stále a navždy alkoholiky nebo závislými, ale v samotném procesu přecházení jim bylo zjeveno – a dáno – něco lepšího, co mohou poznat jen z druhé strany.
Jsi doma se svou životní zkušeností
Ti, kdo prošli, nakonec nacházejí mnohem větší svět vytrvalosti, smyslu, naděje, sebeúcty, hlubší a opravdové touhy, a především bezednou studnici lásky uvnitř i vně. Jejich honba za pokladem je u konce, jsou doma, a to doma svobodní! Této hluboké proměny se nedosahuje pomocí magie, zázraků nebo kněžského umění, ale díky životně důležité duchovní zkušenosti, která je dostupná všem lidským bytostem. Vede k citovému vystřízlivění, nesmírné svobodě, přirozenému soucitu a pocitu božského sjednocení, které je nejhlubším a nejuniverzálnějším významem onoho tolik používaného slova spása. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 116.
[2] Pixie Lighthorse, The Wound Makes the Medicine: Remediations for Transforming Heartache (Irvine, CA: Row House Publishing, 2023), 13.
[3] Rohr, Breathing under Water, 116–117.
Image credit: Jeremy Bishop, Untitled (detail), Australia, 2016, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
The desert and the new sprout of spring green are part of the journey.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.