Australská provincie přivítala P. generála Artura Sosu SJ

Úterý, 23.1.2024

Na otázky odpovídá australský provinciál P. Quyen Vu SJ
Alena Rousová

Austrálie. Dny od 20. do 26. ledna prožívá otec Sosa v australské jezuitské provincii. Je to jedna z cest, která musela být odložena kvůli pandemii covidu. Nyní je však P. Sosa na své první návštěvě australské provincie, která je spojena se setkáním Jezuitské konference Asie a Tichomoří. Před touto návštěvou se uskutečnil následující rozhovor s provinciálem P. Quyenem Vu.

Otče Quyene, co si vy a celá vaše provincie od této návštěvy slibujete?

Tato první návštěva P. Sosy v Austrálii je netrpělivě očekávána. Věříme, že přinese naší provincii povzbuzení, naději a slova moudrosti. Jeho porozumění celosvětovému poslání Tovaryšstva Ježíšova nám nabídne cenné poznatky, které nám pomohou rozpoznat, kde je naší přítomnosti nejvíce potřeba a jak můžeme účinně sloužit Božímu lidu v dnešním světě. Máme na mysli ještě jedno specifické očekávání: otec generál je úzce zapojen do synody o synodalitě, což nám spolu s jeho blízkostí k Vatikánu nabídne cenné poznatky o tom, jak můžeme účinně sloužit jak univerzální církvi, tak konkrétně naší místní církvi v Austrálii.

V úloze provinciála jste tři roky. V čem vidíte silné a slabé stránky australské provincie v tomto bodě její historie? Jaký portrét australské provincie předložíte otci Sosovi?

Hlavní silnou stránkou je spolupráce s laiky, která je velmi důležitá vzhledem ke klesajícímu počtu jezuitů, kteří jsou k dispozici pro řízení našich děl. Díky této spolupráci jsme získali významné poznatky od našich laických partnerů, kteří jsou na vysoké profesionální úrovni a jsou hluboce oddaní našemu poslání a spiritualitě.

Musíme ale přiznat i naše slabé stránky: I když spolupráce s laickými kolegy přináší četné výhody, může být zároveň nevýhodou, že někteří jezuité mají pocity marginalizace kvůli takto se vyvíjející dynamice. Ve složitém kontextu, ve kterém žijeme, se někteří jezuité potýkají s otázkami jezuitské identity. Narážejí na uvádění díla jako jezuitské, když je řízeno s minimální, pokud vůbec nějakou, jezuitskou účastí. Dodal bych, že zmenšující se velikost našich jezuitských komunit může nepříznivě ovlivnit komunitní život. V souvislosti s tímto posledním bodem si v kontextu stárnoucí provincie připomínám, abych nekladl další břemena na své jezuitské spolubratry, kteří už toho tolik udělali. Naléhavým problémem je nedostatek jezuitského personálu.

Dovolím si osobní otázku: Co vám dodává energii ve vaší vedoucí roli, co vás povzbuzuje k tomu, abyste den za dnem plnil své poslání?

Ve své roli provinciála nacházím velkou inspiraci, když pozoruji neochvějnou oddanost jezuitů i laických partnerů našemu poslání přinášet Krista druhým. Je povzbudivé být svědkem společného odhodlání přinášet dobrou zprávu a vštěpovat naději, zejména těm, kteří jsou v naší společnosti na okraji. Ztělesnění ducha magis, charakterizované upřímným darováním času, talentů a finančních zdrojů ne pro osobní zisk, ale pro prospěch druhých, je skutečně povznášející. Být svědkem jejich horlivosti a nasazení mě nejen oživuje, ale také opravňuje k tomu, abych s vitalitou a dynamikou vykonával své povinnosti provinciála.

Dokážete identifikovat „milost“, které se vám během těchto let dostalo?

Za poslední tři roky jsem byl požehnán několika milostmi, mezi něž patří především přijetí a neuvěřitelná podpora od mých jezuitských spolubratrů. Provinční kongregace, duchovní cvičení a shromáždění vedené během tohoto období byly výborně přijaty a získaly od mých spolubratrů značné uznání. To byla bezpochyby ta nejvýznamnější milost, která mi byla v této roli udělena. Jsem Bohu vděčný za tuto úžasnou a nepředvídanou milost.

A inspiroval mě verš z listu svatého Pavla Římanům: „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“


Zdroj/Foto: jesuits.global.

http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=3321