K církvi, která naslouchá a doprovází
Shody
a) Během prvních dvou let synodální cesty, která zahrnuje také toto shromáždění, naši zkušenost nejlépe shrnuje slovo naslouchání. Je to naslouchání dávané i přijímané.
Naslouchání je hluboce lidská skutečnost: představuje dynamiku vzájemnosti, v níž každý přispívá k cestě druhého a zároveň přijímá příspěvek ke své vlastní cestě.
b) Pozvání promluvit a být v církvi a církví slyšet, mnohé z těch, kdo se účastnili synodálního procesu na místní úrovni, a zejména ty, kteří v církvi nebo ve společnosti trpěli různými podobami odsunutí na okraj, velice překvapilo. Být upřímně vyslechnut umožňuje zakoušet potvrzení a uznání důstojnosti: je to silný způsob, jak zapojit lidi a společenství.
c) Postavit Ježíše do středu našeho života vyžaduje jistý stupeň sebeobětování. V této perspektivě naslouchat znamená být ochotný se „decentralizovat“, abychom nechali prostor druhému. Zažili jsme to v dynamice rozhovorů v Duchu. Je to náročné asketické cvičení, které každého zavazuje k tomu, aby si uvědomil vlastní omezení a zaujatost svého úhlu pohledu. Otevírá tak možnost naslouchat hlasu Ducha Božího, který promlouvá k lidem i za hranicemi církevního společenství a může iniciovat cestu změny a obrácení.
d) Naslouchání má christologický význam: znamená přijmout takový postoj, s nímž Ježíš přistupoval k lidem, s nimiž se setkal (srov. Flp 2,6-11). Má také význam církevní: církev totiž naslouchá skrze jednání pokřtěných, kteří nevystupují pouze svým jménem, ale i jménem společenství.
e) Církev se během synodálního procesu setkala s mnoha lidmi a skupinami, kteří prosili o vyslechnutí a doprovázení. Na prvním místě zmiňujeme mladé lidi, jejichž žádost o naslouchání a doprovázení silně rezonovala při synodě, která jim byla věnována (2018), i na tomto shromáždění, které proto potvrzuje potřebu přednostní volby ve prospěch mladých lidí.
f) Se zvláštní pozorností a citlivostí musí církev naslouchat hlasům obětí a těch, kdo zažili sexuální, duchovní, ekonomické, institucionální či mocenské zneužívání nebo zneužívání svědomí ze strany duchovních či osob působících v církvi. Skutečné naslouchání je základním prvkem cesty k uzdravení, pokání, spravedlnosti a smíření.
g) Shromáždění vyjadřuje svou blízkost a podporu všem, kteří přijímají osamělost jako volbu učiněnou ve věrnosti Tradici a Magisteriu církve v oblasti manželství a sexuální etiky, kterou uznávají za zdroj života. Křesťanská společenství se vyzývají, aby jim byla nablízku, naslouchala jim a doprovázela je v jejich odhodlání.
h) Různými způsoby žádají o vyslyšení a doprovázení také lidé, kteří se cítí být v církvi vytlačováni na okraj nebo úplně vyloučeni kvůli svému manželskému stavu, identitě nebo sexualitě. Při shromáždění bylo cítit hluboký smysl pro lásku, milosrdenství a soucit s těmi, kteří jsou nebo se cítí být církví zraněni nebo opomíjeni a kteří chtějí mít místo, které by mohli nazývat „domovem“, kde by se cítili bezpečně, byli vyslechnuti a respektováni, aniž by se museli bát odsouzení. Naslouchání je předpokladem společného putování za Boží vůlí. Shromáždění znovu připomíná, že křesťané musejí vždy projevovat úctu k důstojnosti každého člověka.
i) Na církev se obracejí také lidé, kteří trpí nejrůznějšími formami chudoby, vyloučení a odsunutí na okraj v našich nerovných společnostech a hledají zde lásku, naslouchání a doprovázení. Když jim církev naslouchá, umožňuje jí to pochopit realitu chudoby a marginalizace, přátelsky se přiblížit těm, kteří trpí, a především se jimi nechat evangelizovat. Děkujeme a vyjadřujeme povzbuzení všem, kdo se věnují službě naslouchání a doprovázení lidí ve vězení. Zejména oni potřebují zakoušet Pánovu milosrdnou lásku a necítit se izolováni od společenství. Jménem církve si uvědomují Pánova slova: „Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně“ (Mt 25,36).
j) Mnoho lidí zažívá stav osamění, který se často blíží opuštěnosti. Ve společnosti jsou často neviditelní lidé starší a nemocní. Povzbuzujeme farnosti a křesťanská společenství, aby jim byly nablízku a naslouchaly jim. Skutky milosrdenství inspirované slovy evangelia „byl jsem nemocen, a navštívili jste mě“ (Mt 25,36) mají hluboký význam pro zúčastněné osoby i pro posílení širších vazeb společenství.
k) Církev chce naslouchat všem, nejen těm, kdo dokážou zařídit, aby byl jejich hlas lépe slyšet. V některých regionech může být pro příslušníky jistých skupin, jako jsou mladí lidé, ženy a menšiny, z kulturních a společenských důvodů obtížnější se ve veřejném nebo církevním prostoru svobodně vyjadřovat. Tuto svobodu podrývá také život v utlačovatelských a diktátorských režimech. Totéž se může stát, když výkon autority v křesťanském společenství působí spíše jako útlak než jako osvobození.
Otázky k další úvaze
l) Naslouchání vyžaduje bezpodmínečné přijetí. Neznamená to dělat kompromisy při hlásání evangelia nebo podporovat jakýkoli předložený názor či postoj. Ježíš otevřel nové obzory a cesty lidem, kterým naslouchal bezpodmínečně, a my jsme povoláni činit totéž, abychom se o radostnou zvěst spásy podělili s těmi, s nimiž se setkáváme.
m) Naslouchání pokřtěným i mezi nimi podporují malá křesťanská společenství, rozšířená v mnoha částech světa. Jsme povoláni posílit jejich potenciál, zejména zkoumáním toho, jak je lze přizpůsobit městskému prostředí.
Návrhy
n) Co by se mělo změnit, aby ti, kteří se cítí vyloučeni, zažívali církev jako přívětivější?
Naslouchání a doprovázení nejsou jen činnost jednotlivců, ale forma působení celé církve.
Musí se proto pro ně najít prostor v rámci běžného pastoračního plánování a operativního strukturování křesťanských společenství na různých úrovních, aby se duchovní doprovázení plně využívalo. Synodální církev musí být církví naslouchající, a tento závazek je třeba převést do praxe.
o) Tuto práci ovšem nezačínáme od nuly, neboť cennému úkolu naslouchání se již věnují četné instituce a struktury. Máme na mysli například doprovázení nejchudších lidí, migrantů a uprchlíků, jak se mu věnuje charitativní služba církve, i mnohé další aktivity spojené se zasvěceným životem nebo laickými sdruženími. Je třeba jejich dílo integrálněji propojit s místním církevním společenstvím, aby bylo vnímáno jako součást života celého společenství, a nikoli jako delegovaný úkol.
p) Ti, kdo různým způsobem vykonávají službu naslouchání a doprovázení, potřebují odpovídající formaci, která vezme v potaz i zkušenosti těch, s nimiž přicházejí do styku.
Zároveň potřebují cítit podporu společenství. Společenství by si zase mělo plně uvědomit význam této služby vykonávané jeho jménem a přijímat plody tohoto naslouchání. Aby se službě naslouchání a doprovázení dostalo většího významu, navrhujeme ji náležitě institucionalizovat na základech křtu a v podobě přizpůsobené danému prostředí.
Způsob, jakým se tato služba svěřuje, má podporovat zapojení společenství.
q) SECAM (Sympozium biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru) se povzbuzuje k podpoře teologického a pastoračního rozlišování v otázce polygamie a doprovázení lidí v polygamních svazcích, kteří přicházejí k víře.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.