Karel Foucauld

„Ztratil jsem své srdce pro Muže z Nazareta,“ napsal Karel Foucauld, bratr Karel, jak se sám nazval. Čím může tento člověk, který zemřel násilnou smrtí roku 1916, oslovit dnešního křesťana?

Mladý konvertita

Karel se po své konverzi v 28 letech zatoužil zcela oddat Ježíši. Z lásky k Němu se vzdává svých drahých příbuzných, slavného jména objevitele Maroka, pohodlného života francouzského vikomta a vydává se na nelehkou cestu za Ježíšem. Ta ho přivedla nejprve jako poutníka do Svaté země. Tady objevuje tajemství vtělení Božího Syna, který se narodil v Betlémě a  žil a pracoval jako tesař v zapomenuté vesnici Nazaret. Karel se chce co nejvíce podobat svému Pánu proto vstupuje do trapistického kláštera, kde věří, že najde svůj Nazaret: skrytost, chudobu, práci a modlitbu.

Tohle ještě není můj Nazaret!

Po sedmi letech odchází ze stejného důvodu. Chce žít chudobu obyčejných lidí, jak ji poznal v okolí kláštera v Syrském Akbesu, aby se co nejvíce přiblížil své představě o Kristově životě v Nazaretě. Chce ji žít v zemi, kde žil sám Ježíš. Stává se zahradníkem v klášteře klarisek v Nazaretě.

Po práci celé hodiny adoruje před Nejsvětější Svátostí. Ale ani tam není jeho touha zcela naplněná. Cítí, že Ježíš ho vede se samoty s Ním blíž k lidem. Dokončuje tedy teologická studia a po vysvěcení na kněze odchází na Saharu, aby byl, jak sám říká, s nejopuštěnějšími a nejvíce zapomenutými dušemi.

Ježíš v nejmenších

Tady objevuje novým způsobem svůj Nazaret. Chápe, že cokoliv učiní jednomu z těch nejmenších, dělá to Ježíši, kterého chce milovat. Už se nevzdaluje od lidí, naopak, stává se bratrem všech, Arabů, muslimů, vojáků, Francouzů, otroků…, všem je lidsky k dispozici jako jejich přítel.

Postupně začíná objevovat, že Ježíš žil v Nazaretě s lidmi jako jeden z nich. Kázal ne slovem, ale celým svým životem. Posvětil obyčejný život člověka s jeho často monotónní prací, jeho vztahy v rodině i se sousedy. Syn Boží takto  prožil třicet let svého pozemského života, kde prožíval v plnosti svůj vztah Syna k Bohu Otci a své bratrství vůči lidem kolem sebe.

Nové povolání v Církvi

Bratr Karel se snaží žít co nejvěrněji své nové poslání v Církvi. Za svůj život prochází několikrát pěšky Saharu, naučí se jazyku místního obyvatelstva, který sepíše spolu s místní poezií do významného slovníku, který dosud neexistoval. Chce svědčit o Ježíši, ale ví, že se musí nejprve k lidem přiblížit skrze lásku, dobrotu, úctu a přátelství, v respektu k jejich víře a kultuře.

Svá poslední léta života prožívá s kočovnými kmeny Tuaregů na jihu pouště, a to i v nejistých chvílích první světové války. Je zabit 1. 12. 1916 v Tamanrassetu, jedním z členů loupežné bandy.

Ve stopách Karla Foucaulda

Bratr Karel umírá sám, i když už před jeho smrtí existuje Asociace, která nese jeho jméno. První následovníci,  řeholníci a řeholnice přicházejí až  po víc než desetiletí.. Nejdříve Malí bratři /1933/ a pak Malé sestry Ježíšovy /1939/. Později vznikli Malí bratři a Malé sestry Evangelia, Kněžské hnutí Jesus-Caritas a Laická fraternita…Jeho následovníci žijí dnes ve více krajinách světa v malých skupinkách, zcela ztraceni uprostřed obyčejných lidí. Sdílejí s nimi jejích život: Bydlení, práci, životní nejistoty. Centrem jejich fraternit, je kaple s Nejsvětější Svátostí, kde v tichu a modlitbě přinášejí před Pána celý svět.

http://www.male-sestry-jezisovy.cz/?page_id=67