Diktátor, samotář, obchodník. Která postava kněze nejlépe slouží církvi?

P. Janusz Umerle
Zelený čtvrtek je dnem obnovy kněžských slibů a okamžikem, kdy se naše pozornost pevně soustředí na kněze. Jací jsou? Co v jejich chování a charakteru slouží církvi a co ne? Ve své knize "Hliněná nádoba. Spiritualita kněze" otec Janusz Umerle.
Diktátor, samotář, obchodník? Jak autor upozorňuje, každý z níže uvedených typů kněze je samozřejmě nadsazený, aby jasněji ukázal různé tendence v prožívání povolání. K čemu může být taková "typologie" kněží užitečná? Pro kněze samotné - aby se na sebe a svou službu podívali s odstupem, aby si všimli toho, co je dobré, ale také toho, co je třeba napravit. A laikům, kteří se s kněžími těchto tří typů denně setkávají, pomáhá pochopit, co se za takovými postoji skrývá a jak jim lze pomoci je změnit tam, kde je to potřeba. 
Kněz-diktátor. Když je autoritářství pokusem o únik před strachem
Duchovní otcovství je úkolem každého kněze. Musí však být vyváženo smyslem pro bratrství s Božím lidem. Skutečné otcovství nemůže být založeno na formálním hierarchickém postavení.

Formální, vnější vedení je navíc nebezpečné, pokud se setkává se zraněnou spiritualitou. Může se pak změnit v autoritářství, které má vždy v základu nějaký skrytý strach. Výkon kněžské autority je pak obrannou strategií a pokusem o únik před sebou samým. Autoritářský kněz má proto vždy v záloze nějakou skutečnost, kterou musí před druhými skrývat. Ta je často spojena se silnými negativními emocemi, jejichž základem je vždy strach, na který člověk reaguje hněvem a agresí. Negativní emoce jsou vždy příznakem nějaké slabé části duše, nějakého duchovního zranění, a měly by být poplašným signálem, impulsem k zahájení procesu duchovního uzdravení.
Negativní emoce nelze ospravedlnit charakterem
Negativní emoce nemůžete ospravedlnit jen tím, že máte takovou a ne jinou povahu nebo temperament. To by byl přinejlepším pokus o ospravedlnění vlastního problému. Farní život poskytuje spoustu důvodů k rozladění, zatímco svobodný kněz má jen málo příležitostí vyslechnout si kritiku na svou adresu. Může se proto ocitnout v pasti sebeospravedlňování a pokusů ventilovat silné emoce. Úlevu může hledat nezdravými způsoby nebo pod rouškou zdvojnásobeného duchovně-asketického úsilí. Dokud se však nedostane ke zdroji své duchovní bolesti, bude dál bloudit mezi silným hněvem a neúspěšnými pokusy o odreagování a uklidnění.
Takto fungující kněz se stává diktátorem a v důsledku toho často pedantem nebo alespoň perfekcionistou. Bude fungovat podle rigidních pravidel, což je opak zdravé spirituality, která se vyznačuje flexibilitou. Pokud má pod sebou vikáře, bude je neustále upozorňovat a posouvat hranice pravidel až do absurdity a regulovat každý nepodstatný detail každodenního života. Dobrá organizace fungování farnosti je velmi žádoucí, ale pokud brání jednotlivým kněžím v osobní svobodě při výkonu služby, stává se z ní spíše dusná atmosféra než organizační prostředí k nadechnutí.
Přiznat si, s čím si nevím rady, vyžaduje pokoru.
Je to proto, že naše vnitřní patologie se nejzřetelněji projevují v našich nejbližších vztazích. Proto si věřící takové "organizované" farnosti nemusí všimnout složitých vztahů mezi kněžími, a mnozí si dokonce oblíbí kněze, který bude mít styl vojenského desátníka. Problém bude narůstat zevnitř.
Kněžská diktátorství se může projevovat na různých úrovních pastorační činnosti, včetně jejích modernějších forem. Kromě toho může Bůh použít horlivé vedení pro velká pastorační díla. Může se však stát, jak je psáno v evangeliu, že někdo může dělat zázraky, prorokovat a vyhánět zlé duchy, ale nezná Ježíše (Mt 7,22). Člověk může zachránit svět, aniž by zachránil sám sebe.
Každá duchovní nemoc se může stát cestou uzdravení, protože náš životní kříž nepochází od nás, je to výzva milosti. 
To, co potřebujeme, je sebepoznání, tedy pokora přiznat si, s čím si nevíme rady, čehož jsou nejčastějším příznakem silné emoce. Ježíš nikoho neodsuzuje za to, že trpí nějakou duchovní nemocí. Problém autoritářských kněží bohužel spočívá v tom, že dokud je nezlomí nějaké těžké selhání, porážka, nějaké utrpení nebo fyzická nemoc, je pro ně těžké se probudit a dobrovolně na sobě pracovat. Stačí si vzpomenout na Šavla z Tarsu, v němž vřela nenávist vůči Kristovým učedníkům a on byl přesvědčen, že bojuje ve jménu Božím. Bůh z něj udělal nemohoucího slepce a očistil jeho mysl od mylného vnímání Boha, takže Ho musel znovu poznávat v tajemství slepoty, v ponížení..A právě proto se svatý Pavel stal tak mocným nástrojem v rukou Boha, který použil jeho silný charakter proměněný tajemstvím vnitřního přibití na kříž, kříž jeho duše.
Kněz-samotář. Samota nikdy nemůže být cílem sama o sobě
Většina farářů žije ve farnosti osaměle. Je však třeba mít na paměti, že tato samota se týká osobního života a měla by být vyvážena plněním pastoračních povinností. Angažovanost ve farnosti s sebou nese konkrétní námahu, a proto může být samota požehnaným časem fyzické, duševní i duchovní obnovy. V takovém případě je samota prožívána zdravým způsobem.
Může se však také stát, že se samota stane cílem sama o sobě a že zapojení do farnosti a kontakt s lidmi, včetně liturgických povinností, je jakýmsi bolestným vymaněním se ze samoty a je doprovázeno velkou duševní námahou. Vzniká pak mechanismus začarovaného kruhu, protože čím více kněze unavuje kontakt s lidmi, tím více tuto samotu potřebuje. Tento chorobný mechanismus vychází ze silného neurotismu, tj. z velmi intenzivních negativních emocí, zejména strachu a hněvu, které se vynořují ve vztazích s lidmi.
Pro takového kněze je obtížné vést normální rozhovory.
Proto se neurotik-introvert těmto vztahům vyhýbá, a pokud se s lidmi setká, nasadí si masku tichého člověka a dobrého kněze. Protože však v samotě není s kým mluvit, je velmi časté, že neurotik je příliš hovorný a chce být středem pozornosti. Pro takového kněze je obtížné vést normální rozhovor, který by měl být založen na schopnosti naslouchat druhým, a ne na předvádění svých myšlenek na každé téma.
Věc je ještě závažnější, pokud je takový kněz farářem a má vikáře. Protože hierarchický vztah je mnohem užší, silnější než vztah s farníky, bude těžko snášet jiného kněze ve svém dosahu. Někteří introverti by neměli mít vikáře, pokud svou introverzi neprožívají vědomě a případné neurotické sklony neléčí v duchu vytrvalého nesení kříže, tedy v síle vítězství nad tím, co je osobní slabostí.
Šance na duchovní probuzení se s věkem snižuje
Šance na duchovní probuzení se s věkem zmenšují, což může způsobit, že takový kněz bude stále více přesvědčen, že jeho kněžství se odehrává na této cestě: v samotě a úsilí, v dřině a únavě. Může to vyvolat přesvědčení, že čím více se při své pastorační práci unaví, tím lepším knězem je. Zůstávat dlouhá léta sám ve svém osamělém světě může vést k " zdivočení", tj. k naprostému nedostatku schopnosti zdravě fungovat v kněžském prostředí, což se často projevuje nasazením masky mírného úsměvu a mlčenlivosti.
Způsob, jak takového kněze uzdravit, by spočíval v probuzení touhy po vnitřní úlevě. A toho lze dosáhnout jedině tím, že budeme mluvit o sobě. Zde lze jít dvěma cestami: duchovní, spočívající v rozhovorech s duchovním vůdcem, který by střízlivě a hluboce zhodnotil stav ducha a ukázal cestu vnitřního uzdravení, nebo cestou psychologické pomoci, tj. pravidelných setkání s terapeutem po určitou dobu, která by vedla k vybudování vyvážené psychické struktury a naučila schopnosti navazovat kontakty s lidmi a pečovat o vnitřní klid.
V ideálním případě by se mělo postupovat oběma cestami současně. Obě vyžadují to, co je v duchovním životě snad nejtěžší, totiž odvážnou pokoru. Pokud ta chybí, zbývá jen smutné vegetování a "citová houpačka" mezi falešným pocitem obětování se pro lidi a propadáním se do útěkové samoty. Má-li však kněz odvahu vyjít ven a hledat pomoc, stává se jeho samota velkou milostí požehnané samoty.
Kněz-obchodník. Když vyřizování věcí a volání po nich potlačuje duchovní život.
Církev potřebuje dobrou organizaci, potřebuje peníze, struktury a budovy. Péče o tuto sféru je jednou z povinností farářů. Každý farář musí spravovat farnost a to je jedna z největších starostí v naší církvi. (...) V diecézní struktuře jsou kněží, kteří jsou obzvláště nadaní pro získávání peněz a správu fondů, pro vytváření organizací a budování nových zařízení pro pastoraci. Takový talent je jistě také darem od Boha. Každý nový kostel postavený knězem se stává místem, kde bude Boží milost působit v duších a tělech lidí po celá desetiletí, možná stovky let. A Bůh se staviteli těchto staveb jistě stonásobně odvděčí za vynaložené úsilí.
Takové manažerské zapojení má dvě nebezpečí. První nebezpečí je vnější. Zde může vzniknout pokušení připoutat se ke světu byznysu a politiky, aby se získaly finanční prostředky, což samo o sobě nemusí být nutně špatné, pokud to není doprovázeno ztrátou kněžské identity a etiky. Výsledkem je úplné zapletení do tohoto světa politiky a podnikání, které někdy spočívá v církevní podpoře světských záležitostí výměnou za jakoukoli pomoc: ať už finanční nebo administrativní. A pokud jsou tyto společné zájmy špinavé nebo nezákonné, stávají se skandálem jako nevěrnost evangeliu.
Nejprve kontemplace, pak akce
Druhé nebezpečí je vnitřní, duchovní. Angažovanost v různých organizačních a finančních cílech se může stát druhem závislosti a potlačit duchovní život. Neustálé volání a vyjednávání, získávání známostí a hledání nových strategií činnosti může vést k neschopnosti zastavit se před Bohem v kontemplativní pasivitě, bez níž není možné udržet onu nestabilní rovnováhu mezi cílem a prostředky vedoucími k cíli.
Právě kontemplace umožňuje nejlépe organizovat a vytvářet nové pastorační prostory a tomu by měla být podřízena každá řídící a stavební činnost. Mnozí kněží takto jednají. Každý tvůrce nové farnosti, každý kněz se zásluhami o církevní organizaci si zaslouží uznání, obdiv a vděčnou vzpomínku. Šalamoun postavil krásný chrám a proslul svou moudrostí. Kdyby této moudrosti zůstal věrný, i když po jeho chrámu dnes není ani stopy, nepřipomínali bychom si dnes jeho hříchy.
---

Text je úryvkem z knihy "Gliniane naczynie. Duchowość księdza " od P. Janusze Umerleho, kterou vydalo nakladatelství WAM. 
https://deon.pl/czytelnia/dyktator-samotnik-biznesmen-jaki-charakter-ksiedza-najlepiej-sluzy-kosciolowi,2775263?fbclid=IwAR1ZmIxI9dpWhuxwGQSXnaYCP2Ev7nAR5bZOJOBkP_oLhzFJ6fTPfSsWadY_aem_AdulisbIJx-8vOMZqTxKKLXnKWya_gRsSaNxH5gY3H-c9Yy4Dc11SxBHYCD5IwE0ZaYTQXbF-SQgp9Qxd0Vdi24B