Rozhovor s koučkou Zuzkou
Zuzka Palátová je mladá sympatická koučka, se kterou jsem se setkala díky kurzu Tvůrci pokoje. Souhlasila s tím, že s ní mohu provést rozhovor na téma, kterému se věnuje.
Po absolvování koučovacích hodin u Tebe, bych na základě vlastní zkušenosti charakterizovala koučink jako dialog, při kterém kouč navádí klienta vhodnými otázkami k tomu, aby nalezl řešení svého problému vlastní cestou. Co znamená koučink pro Tebe?
Kromě toho, co už jsi všechno řekla Ty, pro mě koučink znamená i pohyb dopředu. Ono to není jen o problémech a zdokonalování sebe sama. Koučinkem se krásně dají rozpohybovat sny a touhy, které jsou často větší, než na co bychom si troufli sami. V dlouhodobějším měřítku je pak koučink nejen o tom řešení nalézt, ale také se postarat o to, aby ho člověk v životě zrealizoval a aby ta změna byla udržitelná.
Další skvělá věc je, že celý koučovací proces lidi uschopňuje a dodává jim sebevědomí. Já tam nejsem od toho, abych jim říkala, co mají dělat, takže veškeré úspěchy a pozitivní změny, kterých lidi dosáhnou, jsou jen a jen jejich. Miluju to pozorovat.
Jak konkrétně koučink s Tebou vypadá?
To záleží, na čem se s klienty domluvíme a co potřebují řešit. Nejčastější model je půlroční spolupráce, kdy pracujeme na třech různých oblastech života. Nejdříve si je klient určí. Pak u každé najdeme cíl. To je důležité, protože když nevíš, kde je cíl a jak vypadá, tak ho netrefíš. Ke každé oblasti vypracujeme velmi hrubý plán a podle něj začneme postupovat. Schválně říkám „začneme postupovat“, protože často do toho život hodí vidle a realita je jiná, než jak si ji člověk namyslí. Zbytek je opravdu individuální koučink, rozplétání myšlenek, nalézání hodnot, změny smýšlení. A samozřejmě realizace toho, co si klient dá za úkol, aby se věci hnuly také prakticky.
Kdo je Tvým ideálním klientem?
Kdokoli s pedagogickým nebo křesťanským zázemím. Jsem věřící a bývalá učitelka, takže obě dvě oblasti jsou mi velmi blízké. Vím, jak moc je potřeba podporovat dobré učitele. Tlak na ně je obrovský a požadavky vysoké. Mně samotné individuální dlouhodobá podpora chyběla, a proto jsem se tomu rozhodla po odchodu z učitelství věnovat.
Moje druhá skupina – věřící lidé – je hůř uchopitelná a hodně široká. To mi ale nevadí. Každý křesťan svým životem nějak vydává svědectví o Bohu. A čím víc bude křesťanů, kteří budou v životě spokojení a dosáhnou toho, na co mají potenciál, tím víc pozitivního svědectví bude. Můžu tedy koučovat jak malířku tak ajťáka. Speciální skupinou pak jsou duchovní osoby a celé farnosti. Na ty, doufám, dojde v budoucnu.
Kdy je vhodné použít koučink a kdy už je vhodnější zajít s problémy za jiným odborníkem (psychologem nebo psychoterapeutem)? Existuje nějaká hranice?
Hranice určitě existuje, ale je hodně individuální. V koučinku je tím největším odborníkem sám klient. On sám ví, kolik toho zvládne a kdy je potřeba to řešit jinak. Proto je potřeba o tom otevřeně mluvit. Pokud už cítí, že téma, které řeší, mu přerůstá přes hlavu a koučink nepomáhá, pak je čas hledat někde jinde. Je samozřejmě potřeba rozlišit, jestli je to jen obtížné období v důsledku změn, které se v jeho životě dějí nebo jestli jsme opravdu narazili na něco, co je potřeba ošetřit třeba na terapiích.
Z mého hlediska kouče je to moment, kdy se klient začne opakovaně vracet do minulosti nebo narazíme na nějaké trauma z dětství. Koučink se zabývá přítomností a budoucností. Minulost v něm nevyřešíme.
Dobrá zpráva je, že motorem celého koučinku je klient. On rozhoduje, co se bude nebo nebude dít. Pokud narazíme na něco, co koučink nevyřeší, přestane to fungovat, protože klient sám nebude schopný s tím hnout. Nezvětšuje se tedy šance, že se klientovo zranění prohloubí.
S jakými tématy se na Tebe lidé nejčastěji obrací? V čem potřebují „vyrůst“?
Úplně nejčastěji je to rozdělení času mezi práci a rodinu, příp. efektivní time-management. Koučink obecně využívají víc aktivní lidé, kteří od života něco chtějí. Věřící lidé navíc nedělí svůj čas pouze mezi práci a rodinu. Mají k tomu ještě farnost. Tam pro mnohé začíná opravdový boj mezi povoláním manžela/manželky/rodiče a touhou dělat něco pro Pána a farní společenství.
Dalším častým tématem jsou vztahy. Ať už pracovní, manželské nebo přátelské. Řešení konfliktů, příprava na problematické schůzky, vyjadřování svých potřeb.
Třetím příkladem by byla práce na sobě. Komunikace s ostatními, zdokonalení vedoucích schopností nebo třeba hubnutí.
Co Tě přivedlo ke koučování?
Už během svých učitelských let jsem měla pocit, že studenti daleko lépe reagují na něco, co si naordinují sami než na úkoly, které jim zadám já. Když jsem tomu přizpůsobila výuku, dostavily se výsledky o mnoho lepší než v klasickém stylu učení. Druhým impulsem byla moje touha mít práci, která by mě naplňovala, méně vyčerpávala moji introvertnější povahu a byla k dobru lidí i církve. Po intenzivním modlitebním období se mi to všechno spojilo v koučinku.
Jak se z člověka stane kouč? Může jím být kdokoli nebo je zapotřebí nějaké formální vzdělání?
V České republice není ke koučinku formálně potřeba vůbec nic. Stačí se nazvat koučem a je to. Proto je potřeba dobře rozlišovat, komu se člověk svěří do péče. Existuje ale Mezinárodní koučovací federace (anglicky ICF), která zastřešuje kouče z celého světa pod společný etický i profesní standard. Tam už je potřeba prakticky prokázat své schopnosti, projít tříhodinovým testem a oficiálně se zavázat k dodržování etického kodexu ICF (k nalezení na internetu).
Vždycky je ale nejlepší si koučink s koučem vyzkoušet. Já i většina koučů, které znám, nabízíme první sezení zdarma, kde si pravidla koučinku vyjasníme, a pak reálně koučujeme, aby klient věděl, do čeho jde a jestli je to opravdu to, co hledá.
Pokud se ptáš na vlastnosti člověka, který má potenciál být dobrým koučem, tak určitě musí umět aktivně naslouchat a vzdát se svého názoru na život druhého. Často jsou to takové ty „vrby“, za kterými lidé už dávno chodí pro radu. Tah na branku taky není od věci. Ten pomáhá klást otázky, které se trefí do černého.
V čem se odlišuje křesťanský koučink od toho běžného? Předpokládám, že při křesťanském jsou klient i kouč věřícími…
Výcvik křesťanského koučinku jsem nikdy neabsolvovala, takže se mi to těžko posuzuje. Z profesionálního hlediska by rozdíl mezi běžným a křesťanským být neměl.
Vidím ho ale v navazování vztahu s klienty. Když víme, že máme společné hodnoty, ledy tají rychleji, porozumění je větší. Někteří klienti se třeba chtějí na začátku nebo na konci modlit. Někomu to nemusí být příjemné, takže to nikdy nebývá moje iniciativa, ale ráda se s lidmi pomodlím.
Na kolik vyjde jedno koučovací sezení u Tebe?
Cenu schválně nezveřejňuji, abych měla svobodu s ní hýbat. Neříkám ji lidem dřív, než si koučink vyzkouší a ví, do čeho budou investovat a jaký to má potenciál.
Kde se zájemci o koučinku mohou dozvědět více?
Mám webové stránky www.zuzanapalatova.cz, jsem na Facebooku a LinkedInu. Nejvíc se toho ale dozví, když mě zkontaktují osobně.
Mockrát díky za přiblížení koučinku. Přeji plno spokojených klientů a radost z práce.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.