Z facebookového profilu Karoliny Antlové

Pro pořad Českého rozhlasu Mezi nebem a zemí jsem nedávno točila příspěvek o hnutí chlapi.cz. V České republice vzniklo před rokem 2000. Jak uvádí jeho stránky, jde o neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit, a které dokážou celou bytostí žít. Hnutí se zaměřuje na hledání mužské energie, spirituality i chlapské party. Funguje celosvětově. Řadí se mezi křesťanské, jeho členy jsou ale i nevěřící. U nás je jeho součástí více než 1800 mužů různého věku. Hnutí se ve svých základech inspiruje dílem františkánského kazatele Richarda Rohra. Ten si už v 70. letech všiml, že se muži při párových společenstvích sice učí naslouchat ženám, ale jejich vlastní mužský element se pak nerozvíjí a dostává se do pozadí. Jedním z členů brněnské skupiny tohoto hnutí je i Marek Dvořák.

Richard Rohr začal hledat, jak tu mužskou energii, spiritualitu budovat. Vycházel z teorie, že během světových válek byly pobyty celé generace mužů. Přetrhla se vlákna toho předávání zkušenosti otec - syn, jak by měl zdravý muž ve společnosti fungovat. A Richard Rohr se proto obrátil k rituálům, které si drželi třeba američtí Indiáni, kdy se z chlapců stávali chlapi. My jsme tyto iniciace v moderní společnosti ztratili. A jeden z důsledků je i to, jak ta naše společnost teď vypadá.

Co tím máte na mysli?

To, že často vidíme staré chlapi, kteří se zoufale snaží udržet se u moci, kteří svírají všechno kolem sebe, kteří místo, aby se dávali, tak jsou tady pro to, aby získávali. A stejně tak i ta naše společnost buduje nějaký takový obraz úspěšného muže, který je takovým tím dominantním samcem, který neustále jde výše a výše, přesto je tento člověk čím dál více nespokojený, protože ví, že to nejsou odpovědi na otázky, které on hluboko v sobě nese.

Co je to ta mužská energie, mužská spiritualita?

Co se týká toho chlapa, tam třeba přátelství navazuje spíš než povídáním a rozhovorem společnou prací. Když spolu něco prožije, nějaké zážitky, tam je potom ta energie, to souznění. Na rozdíl třeba od žen, které si rády povídají, dívají se do očí, snaží se odhadnout své emoce, tak chlapi to mají trošičku jinak, potřebuji tu akci. A tam je právě i ta mužská část té spirituality. Je to prostě nejenom o těch pocitech, ale je to i o té akci.

Základní rituál, kterým muži v hnutí procházejí, také právě vychází z Rohra. Jde o rituál pro přechod do zralé dospělosti. Jaké jsou ty atributy zralé mužské dospělosti podle té "rorhovské cesty?

Je to opuštění té cesty výkonu. Nevidím naplnění v tom, získat v životě co nejvíce, ale naopak učím se žít tak, aby z těch mých darů měl prospěch partner, rodina, církev a celé stvoření. To je asi taková základní změna, tu práci a tu svou cestu nazírat jiným zrakem. Nejde o to držet, ale jde o to být držen. To znamená, jsem součástí společenství, mám odpovědnost jako chlap za to, jak to třeba tady teďka vypadá, a já s tím můžu na tom svém domácím plácku aspoň tu trošku udělat. A když toto bude dělat každý, tak se samozřejmě ta společnost může zvolna měnit.

Co je cílem hnutí jako takového?

Cílem toho chlapského hnutí je snad autenticky předávat radostnou zvěst. A aby to bylo autentické, tak ten chlap musí začít u sebe. Musí pro sebe přijmout, že je milovaným přijímaným, a když je schopný žít jako Boží dítě, aniž by furt cítil někde v sobě nějaký prvek nedostatečnosti a nezaslouženosti, potom autenticky může předávat tady tuto dobrou zvěst druhým, a myslím si, že to je to, o co by mělo v tomto hnutí jít.

Když byste měl říct, co Vám to dává, jak Vás to třeba proměnilo?

To je otázka hlavně na mou ženu. Ten azimut jsem nabral zcela jiný. To znamená, že do té doby jsem se snažil napasovat do těch požadavků, do těch pravidel do toho, jak má hodný člověk vypadat. Ale tím pádem jsem nehleděl vůbec na to, kým ve skutečnosti jsem. Až když jsem díky chlapům a díky Richardu Rohrovi sestoupil tak hluboko, že jsem v uvozovkách potkal sám sebe, zjistil jsem, že to, co prožívám, není - a to nemyslím teď v rodinném smyslu ale v tom duchovním životě - že to není autentické, že to je všechno zase další maska, další póza. A já jsem tak nechtěl žít. Rozhodně ta změna nenastala hned. I poté iniciaci se ozvalo to ego. A to ego potřebuje výkon, a když v té církvi třeba konkrétně teď dodržuji nějaké ty věci a nějak zaznívá... "seš dobrej", tak je to o mých zásluhách... To je ale úplně špatně! Startovní pozice je Boží milosrdenství, startovní pozice pro mě není, jak mají v angličtině slovo repent, to znamená - obraťte se, čiňte pokání. Startovní pozice je pro mě - změňte svoje smyšlení, a to ve smyslu - staňte se sami sebou. To není o žádné další masce. To že budu dodržovat nějaká pravidla, která mě třeba úplně nevystihují, nebo jsou úplně mimo, tak to jako bych tu hřivnu vzal a zakopal do země. Ale já se stále snažím sebepoznávat, abych věděl, jeden kamarád říká, jak se můžu ve svém životě vyjádřit opravdu z jádra.

Rozhovor s Markem Dvořákem o celosvětovém hnutí chlapů inspirovaným františkánským kazatelem Richardem Rohrem je k poslechu na mujRozhlas.cz. Odkaz v komentáři.

--

Se mnou uslyšíte a uvidíte sami sebe. Poskytuji hlasový koučink v Hlasovkách a vedení audiovizuálního projevu. Věnuji se moderování rozhovorů, besed, konferencí a dalších veřejných akcí, natáčení voiceoverů, tvorbě podcastu Náhradka a zpracování audia. Slyšet mě můžete ve vlastním podcastu Jací jsme.