Síla slabosti
Kardinál Carlo Maria Martini, emeritní milánský arcibiskup, patří k uznávaným církevním hierarchům. Má důvod a zásluhu na tom, aby prohlásil, jak to nedávno učinil na stránkách italského tisku, že "křesťanství je na vzestupu". Kniha "Kněžství. Stojí za to obětovat všechno?" je přepisem projevů, které Martini a jeho hosté pronesli v dubnu 2002 v Subiaku a v Římě na sjezdu o spiritualitě.
Tomasz Ponikło
Martini považuje za samozřejmé, že biskup musí doprovázet nově vysvěcené kněze, a proto od roku 1990 vede sjezdy pro mladé kněze ze své diecéze, které každoročně pořádá milánský Kněžský institut Neposkvrněné Panny Marie. Neustálá formace kněze je pro něj záležitostí aggiornamenta (aktualizace) i ressourcementu (návratu ke zdrojům křesťanské moudrosti). Zatímco mnozí církevní publicisté zdůrazňují pouze první z obou bodů programu Jana XXIII, Martini spojuje oba rozměry. Společně se svým biskupem tak kněží čtou evangelium a nejdůležitější díla církve v kontextu aktuálních událostí.
"Abstraktní pastorační péče neexistuje". 
- tvrdí Martini. Znepokojují ho obecné otázky, schémata a stereotypy; domnívá se, že "pastorační plány psané za stolem jsou vágní, obecné a nepřesné". Nabádá kněze, aby pastorační myšlenky přenášeli do každodenního života. Vyhýbá se psychologizaci nebo racionalizaci evangelijního radikalismu. Zdůrazňuje křesťanskou "sílu slabosti". Vyzývá kněze, aby hleděli do tváře chudého a opuštěného Krista, a varuje před odklonem od doslovnosti tohoto obrazu. Poukazuje na to, že mystika ponořená do každodenního života není rétorickou figurou, ale zkušeností dosažitelnou, když se duchovní práce nezastaví.
Církev nám po staletí připomíná, že to, kým kněz "je", je základem pro funkce, které "vykonává". - nejprve je nutná formace a silná identita, a teprve potom služba. K obtížím kněžského života patří také jedna, která zahrnuje rovnováhu v duchovní a společenské činnosti - kombinace kontemplativního a misijního života. Martini cituje Řehořovu "Pastorační řeholi", aby naznačil prostor pro prolínání těchto dimenzí: "Láska totiž zázračně stoupá vzhůru, když se skrze lásku nechá strhnout dolů k bližnímu. A čím velkodušněji sestupuje k nejnižším věcem, tím láskyplněji se vrací k nejvyšším".
Takové pojetí je zároveň nezbytnou ochranou před abstraktním přepjatostí a horkokrevností, která se však stává cílem sama o sobě, společenskostí.
Carlo Maria Martini, "Kněžství. Stojí za to obětovat všechno?", přel. Krzysztof Stopa,

Nakladatelství Salwator, Krakov 2009.
https://www.tygodnikpowszechny.pl/sila-slabosci-143477