Poznají nás podle pokory
Umí lídr komunity sloužit a chovat se k ostatním členům komunity jako k výše postaveným než k sobě samému?
Když se nás někdo zeptá na náš řeholní život, když se zeptá, v čem se projevuje naše bytí katolíkem - jakou odpověď obvykle dáme? Předpokládám, že mnozí z nás vyjmenují své náboženské úspěchy: chodíme každý týden na mši svatou, denně se modlíme, možná máme na kontě i několik poutí a zapojujeme se do aktivit naší farnosti. Mohlo by se zdát, že za tyto odpovědi získáme nejvíce bodů, ale jsou tyto jistě dobré činnosti dostatečným důkazem naší příslušnosti ke Kristu? 
Dnes čteme úryvek z listu Filipanům, kde nám svatý Pavel dává dokonalý vzor zbožnosti, kterým je sám Kristus. "On, existující v Boží podobě, nevyužil možnosti být rovný Bohu, ale vyprázdnil sám sebe a vzal na sebe podobu služebníka...". To, co charakterizovalo poslání Božího Syna, byla služba a pokora vůči Bohu a druhým. Často se vyhýbáme pokoře a službě druhým tím, že říkáme, že máme sloužit pouze Bohu. Je to docela krok, který vede k tomu, že se vydáme snadnou cestou, protože koneckonců čteme: "Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí" (1J 4,20). 
Nevím, zda jste se někdy zamýšleli nad tím, kolik lásky vyjádřené pokorou a ponížeností musel mít v sobě Kristus, který si byl vědom toho, že je Mesiáš, Boží Syn, Spasitel, nevyvyšoval se svými tituly, nechtěl si nechat sloužit a sám zdůrazňoval, že přišel sloužit a obětovat se druhým. Kolik úsilí nás stojí takový postoj v každodenních situacích vůči druhým. Je vedoucí společenství schopen sloužit a chovat se k ostatním členům společenství jako k vyšším, než je on sám? (Fil 2,3). Je farář schopen jednat se svými vikáři a laiky ve farnosti jako se sobě rovnými, s těmi, kterým je dán jako služebník, a ne jako vládce? Dokáže se profesor na univerzitě pokořit a vztahovat se ke svým studentům jako k cenným a hodnotným i přes možná velký rozdíl v jejich znalostech? Vždyť právě podle lásky, která se projevuje službou a pokorou, lidé poznají, že jsme jeho učedníci (srov. J 13,35).
https://www.gosc.pl/doc/8718986.Po-unizeniu-poznaja-nas-Komentarz-Marcina-Zielinskiego-do-II?fbclid=IwAR0-K5e8iJ6WgLRSgeLPza4uQPk9g6-vJPMj3UjY87Wyy0_Xt6zTzVLMzG0