USA: Služebník Boží Pierre Toussaint - "zbožný a skvělý kadeřník" - nepřestává lidi fascinovat
Pierre Toussaint, kterého svatý Jan Pavel II. v roce 1997 prohlásil za Božího služebníka, stále inspiruje a fascinuje Američany. Elizabeth Stoneová, profesorka literatury na jezuitské Fordhamově univerzitě v New Yorku, o něm v obsáhlém článku v New York Times z 20. února napsala, že sláva tohoto "afroamerického zbožného a geniálního holiče, podnikatele a filantropa, který se podílel na stavbě katedrály svatého Patrika v New Yorku (stavěla se v letech 1850-78 s přestávkou během občanské války), neskončila jeho uložením k poslednímu odpočinku".
Podle autora se tento služebník Boží "stal tak významnou postavou církve a Ameriky, že v roce 1990 kardinál John O'Connor nařídil přenést jeho ostatky do krypty v katedrále pod jejím hlavním oltářem, kde byl uložen k poslednímu odpočinku jako jediný světský katolík a jediný Afroameričan".
Pierre Toussaint se narodil v roce 1781 jako otrok na ostrově Saint-Domingue (dnešní Haiti). Pracoval na plantáži cukrové třtiny, kterou vlastnila bohatá rodina Bérardů. Když tam v roce 1797 vypukla revoluce, rozhodl se Pierre Bérard - hlava rodiny - uprchnout na Manhattan a vzal s sebou své blízké i Toussainta. Tam se však role obrátily: rodina přišla o své úspory, zatímco jejich otrok díky své mimořádné schopnosti přizpůsobit se nové společnosti bohatl a bohatl. A byl to právě on, kdo začal materiálně podporovat své bývalé majitele, kteří mu v roce 1807 udělili svobodu. Osvobození obvykle přebírali jména svých bývalých majitelů. V tomto případě však - ačkoli budoucí služebník Boží nebojoval za zrušení otroctví - přijal za své jméno François-Dominique Toussaint L'Ouverture (1743-1803), který byl jedním z vůdců protifrancouzského povstání na Haiti.
V New Yorku se z bývalého otroka stal známý dámský kadeřník, takzvaný Vidal Sassoon. Vykonával profesi, která tam byla v té době ještě málo známá. Jeho služeb začaly hromadně využívat dámy z vyšších vrstev, včetně Elizy Hamiltonové - manželky tehdejšího ministra financí Alexandra Hamiltona. Jeho kadeřnických služeb využívala také její švagrová Mary Ann Schuylerová, ale ne výhradně. Obě hodně mluvily o víře a Bohu. Dochovaly se její dopisy z cest po Evropě. V roce 1849 napsala, že "když (jako protestantka) navštěvuji tamní katolické svatyně, vždy si vzpomenu na svatost tohoto našeho kadeřníka".
E. Stoneová ve svém článku tuto jeho svatost vylíčila takto: "Pierre Toussaint se snažil obětovat celý svůj život službě církvi a svým bližním. Se svou ženou Juliette (rozenou Gastonovou), které 'koupil svobodu' a s níž se oženil v roce 1811, otevřel svůj domov 'barevným' sirotkům, které vzdělával a kterým pomáhal najít zaměstnání. Kromě toho finančně pomáhali katolickým sirotčincům, které v té době přijímaly pouze bílé děti. Různým otrokům pomáhal vykoupit svobodu. Podporoval chudé seminaristy a také lidi na Haiti, kteří se tam ocitli v nesnázích. Pomáhal dokonce i své kmotře Auroře Bérardové, která žila v útulku v Paříži. Během několika epidemií, které v té době postihly New York, odtud neutekl, ale pomáhal nemocným, včetně záchrany života nejméně jednoho kněze, který se k němu uchýlil."
Názory na to, zda právě jeho obětavý život ovlivnil rozhodnutí newyorských úřadů z roku 1829 o zrušení otroctví, se rozcházejí. Nedávno se tímto tématem zabýval mimo jiné Ronald Angelo Johnson - profesor na Baylorově univerzitě v Texasu v článku z roku 2020 s názvem. "Uvězněni dějinami. Přetrvávající vliv "otroctví" na památku Pierra Toussainta". Tam poznamenal, že "jeho ctnosti jako dobrého manžela, otce, podnikatele a filantropa si zaslouží větší pozornost než jeho účast na protestech proti otroctví".
Věhlas tohoto výjimečného Afroameričana začal růst ihned po jeho smrti 30. června 1853. O rok později vyšly jeho paměti "The Memoir of Pierre Toussaint. Born a Slave in St. Dimingi" (Vzpomínky Pierra Toussainta. Narozen jako otrok v St. Domingu). Kolem roku 1900 pak Georgina Schuylerová, vnučka výše zmíněné Mary Ann, založila v Newyorské veřejné knihovně "Toussaintův archiv". Inspiroval a stále inspiruje mnoho lidí, mimo jiné v boji proti rasismu a antisemitismu, např. otce Johna LaFarge SJ (1888-1963), kterému jeho babička v dětství vyprávěla příběh "svatého kadeřníka".
Památka Pierra Toussainta byla dále posílena po vyhlášení dekretu o hrdinství jeho ctností a po zveřejnění nových článků a dalších materiálů o tomto mimořádném Božím služebníku.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.