Realita dneška v naší církvi

Nemůžeme zavírat oči a nevšimnout si, že v české církvi klesá počet kněží i počet lidí ochotných vést společenství nebo organizovat společné aktivity a ujímat se služby. V Západní Evropě je takový trend patrný už delší dobu a s jeho řešením tam mají své zkušenosti, přítomnost kněze se totiž stala vzácností.

Krátce po revoluci jsme měli možnost setkat se s francouzským pedagogem panem Danielem Guery a jeho ženou Mireille, také profesorkou. Oba vždy věnovali svůj volný čas službě v místní i celosvětové církvi. Snaží se i přes shora uvedené obtíže organizovat a udržovat křesťanský život své farnosti a svoje zkušenosti předávat dál do celé církve. Letos v létě nás opět poctili svou návštěvou a mimo jiné se setkali na faře i s naším otcem Pavlem Šupolem. Ten měl na Daniela spoustu žhavých otázek. A jak mu Daniel odpovídá, se dočteme v následujícím rozhovoru.

V roce 1991 je zajímalo poznat poměry v naší zemi a hledali někoho, kdo by jim dělal tlumočníka. Božím řízením dostali doporučení na madame Lucette Sedláčkovou, která byla bývalou profesorkou francouzštiny, mnozí dříve narození si ji rádi připomínáme jako skvělou farnici. Byla původem Belgičanka a do Česka se přivdala. Aktivním životem povzbuzovala druhé do konce života (zemřela ve věku nedožitých 98 let). Patřila mezi naše velmi dobré známé. Oslovila nás, jestli bychom Guéryovým neposkytli ubytování v našem starém domě po rodičích, který byl v tu dobu prázdný. Nebyl důvod nesouhlasit.

Občas jsme se tam zašli mrknout, jestli něco nepotřebují, a zanesli jim třeba buchty. Pokud nebyla Lucette právě v dosahu, domlouvali jsme se více méně „rukama nohama“ s pár základními slovíčky. I přes tu naši „neandrtálštinu“ vždycky dovedli vytvořit nenucenou přátelskou atmosféru a skromné bydlení přijímali jako dobrodružství. Guéryovi se snažili získat kontakty na kněze, biskupy i laiky v naší zemi, spřátelili se také s naším tehdejším farářem otcem Vojtěchem Šímou a sledovali stavbu našeho nového kostela.

Začali jezdit opakovaně, bydleli u nás a postupně se rozvíjelo opravdové přátelství, které i přes jazykovou bariéru trvá dodnes. Osobně jsme se potkali asi 15x, prožili u nás i Vánoce a Velikonoce s našimi zvyky. Daniel na Velikonoce nemůže zapomenout a každý rok se mu stýská po „mrskačce“, s kterou by byl ve své domovině považovaný za barbara. A pokaždé se oba těší na kynuté ovocné knedlíky.

Francouzsky se dobře naučila naše nejmladší dcera Monika, která převzala štafetu po paní Lucette Sedláčkové a stala se tlumočnicí a zároveň i hostitelkou. Nám pomáhá internet a překladač ke kratší komunikaci, díky i za to. Postupně se okruh našich francouzských přátel rozšiřoval, zavítal k nám i Danielův bratr Jeane Pierre, který je knězem, a taky dvě rodiny ze společenství aktivních laiků místní církve. Daniel s Mireille jsou velmi družní a veselí (ostatně Guery znamená u nás Veselý), je s nimi vždycky dobře a týden uběhne jako voda. Sdílíme se o všem možném. Všímají si v naší zemi spousty věcí, navštěvují zajímavá místa v okolí a zajímají se o naši historii. Zkrátka sledují, co se u nás děje.

Mireille se velmi angažuje pro oblastní Charitu a zastává se disidentů v zemích, kde je potlačovaná náboženská svoboda.

Jsme vděční Pánu, že jsme je na své životní cestě mohli poznat. A vzdálenost nám nevadí… ◼

Marie a Pavel Čechovi

Realita dneška v naší církvi

https://farnostotrokovice.cz/blog/app/web/upload/Obrazky22/FOM%202022%20speci%C3%A1l%20web.pdf