Komentář: Je současný styl vzdělávání českých kněží udržitelný?
V souvislosti s nedávnou volbou nového děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a jí předcházejícím vzrušeným diskusím začaly zaznívat mezi věřícími také obecnější dotazy po vztahu vysokých škol, teologických fakult a církve – resp. jaký je nebo by měl být rozsah pravomocí církví nad těmito fakultami. Církevní právnička Marie Kolářová ve svém komentáři přibližuje, jak systém funguje a jak probíhá především vzdělávání nových kněží.
V Česku existuje v současné době pět teologických fakult. Tři z nich jsou katolické a nacházejí se v Praze, Českých Budějovicích a v Olomouci. V Praze navíc ještě sídlí Evangelická a Husitská teologická fakulta. Ty však neslouží jen pro vzdělávání kněží, ale nabízejí řadě laiků studijní programy, jejichž absolvování umožňuje uplatnění i mimo církevní instituce, zvláště pak v oborech zaměřených na sociální a charitativní práci, vzdělávání a mediální působení. Budoucí kněží studují pouze v Praze nebo Olomouci, kde jsou vedle fakulty zřízené též kněžské semináře.
Specifické postavení teologických fakult spočívá v jejich jisté dvojkolejnosti. Na jedné straně jsou součástí akademického prostředí univerzit jako všechny ostatní fakulty, na druhé straně však vysokoškolský zákon umožňuje církvím schvalovat vnitřní fakultní předpisy za podmínky, že církve mají tuto možnost zakotvenou ve svých vnitřních předpisech. Pro katolickou církev vyplývá tato pravomoc z Kodexu kanonického práva a dále pak z Apoštolské konstituce Sapientia christiana. Statuta teologických fakult zakotvují řadu oprávnění, jimiž disponuje takzvaný velký kancléř. Je jím příslušným arcibiskup (pražský a olomoucký), analogicky této roli odpovídá i role moderátora na českobudějovické teologické fakultě (ta podle kanonického práva nebyla založena jako teologická fakulta, ale jako vyšší institut náboženských věd).
Z tohoto uspořádání vyplývá pro teologické fakulty povinnost dostát nárokům kladeným na univerzitní vzdělávání, stejně jako požadavkům katolické církve. Při vzájemném respektu není toto uspořádání principiálně na překážku, protože podle statutu KTF náleží k povinnostem velkého kancléře též péče o trvalý rozvoj fakulty a jejího poslání. Tedy i to, aby fakulta rozvíjela náležitou svobodu akademického bádání, což není v rozporu s hledáním pravdy, právě naopak. Teologie nemůže být v rozporu s poznáním lidského rozumu. Z povahy univerzitního studia vyplývá ono otevírání nových obzorů, bádání, zkoumání a ověřování pravdivosti poznaného.
Studium i osobní formace
Příprava na budoucí kněžské povolání je specifická v tom, že zahrnuje jednak vysokoškolské studium a jednak osobní formaci, která probíhá v kněžských seminářích. Základní dokument stanovující pravidla této přípravy představuje Ratio fundamentalis Institutionis Sacerdotalis (Dar kněžského povolání) vydaný Dikasteriem pro klérus. Zabývá se podrobně otázkou kněžských povolání, včetně povolání v dospělém, resp. pokročilejším věku. Stanoví také dvě fáze kněžského vzdělávání, a to počáteční a trvalou, přičemž se dále podrobně věnuje průběhu těchto fází. Počáteční fází se myslí příprava před kněžským svěcením a obsahuje přípravnou etapu, etapu filosofických a následně teologických studií a pastorační etapu. Dokument dále ukládá biskupským konferencím vydání vlastního Ratia Nationalis, tedy dokumentu, který by promítal specifika konkrétní země v závislosti na možnostech studia v ní. Česká biskupská konference zatím takový dokument nepřijala.
Ze souhrnné zprávy vydané loni na konci října po skončení řádného generálního shromáždění biskupské synody vyplývá, že je nutné, aby dokument Ratio fundamentalis prošel přezkoumáním a revizí, protože formace by neměla vytvářet umělé prostředí oddělené od běžného života věřících. Důraz musí být kladen na synodální rozměr církve, musí být podpořen duch skutečné služby Božímu lidu při vykonávání kněžské služby.
Kvalitní teologická škola vás nenaučí, čemu máte věřit, ale jak přemýšlet
K vlastnímu studiu teologie vydal papež František loni v listopadu list s názvem Ad theologiam promovendam zaměřený primárně na revizi stanov Papežské teologické akademie. Vyzývá instituci, aby byla prorocká a schopná vést dialog ve světle Zjevení. Papež také zdůrazňuje její nutnou otevřenost vůči světu. Teologická reflexe musí být zásadně kontextuální, schopná číst a interpretovat evangelium v podmínkách, v nichž muži a ženy denně žijí. Zdůrazňuje relační rozměr teologie, a to především ve vztahu s jinými obory a znalostmi. Tento přístup musí být nejen interdisciplinární, ale přímo transdisciplinární. Nesmí opustit vědeckou povahu teologie, současně přitom musí rozvíjet dialog s jinými vědeckými, filosofickými, humanitními (i humanistickými) a uměleckými poznatky, s věřícími i nevěřícími, s muži a ženami různých křesťanských vyznání i různých náboženství. Teologie se musí stát skutečným kritickým poznáním, přičemž toto poznání musí být moudré, nikoliv abstraktní a ideologické, ale duchovní.
Má být seminář součástí veřejné univerzity?
Naše teologické fakulty, při kterých je zřízen seminář, se musí kromě obecných požadavků kladených na běžná univerzitní pracoviště vyrovnat též s požadavky Ratio fundamentalis, podle něhož by bylo žádoucí, aby vyučující byli v převažující míře kněží. V místních podmínkách, které neoplývají přebytkem kněží, a zdaleka ne všichni absolventi v sobě nacházeli povolání též k vědeckým aktivitám, se toto kritérium naplňuje s obtížemi. Fakulty přitom musí být schopné garantovat náležitou úroveň univerzitního vzdělávání. Jistěže by bylo možné, aby kněžské vzdělávání zajišťoval institut, který by nebyl fakultou ve smyslu vysokoškolského zákona, což by však při nárocích kladených v Ratio fundamentalis bylo velmi obtížné zajistit s ohledem na personální i finanční limity v našich podmínkách.
V devadesátých letech se tehdejší děkan KTF, profesor Václav Wolf, snažil přetavit pražskou fakultu do podoby ústavu zaměřeného prioritně na vzdělávání budoucích kněží s tím, že laici byli odkázáni na distanční studium, proti čemuž se postavila řada akademiků. Spory tehdy vyvrcholily pozastavením akreditace. Fakulta následně prošla rozsáhlou obnovou a restrukturalizací. O sporech v loňském roce již byla publikována řada polemických článků, především s ohledem na vynucený odchod Tomáše Petráčka. Celá situace nakonec skončila nabídkou rezignace stávajícího děkana a zvolením Jaroslava Brože za kandidáta na funkci děkana.
V domácím teologickém prostředí se lze setkat s projekty realizovanými ve smyslu zásad vytčených papežem v listu Ad theologiam promovendam, jak o nich nedávno referoval na Christnetu docent Michal Opatný, zvolený děkan Jihočeské teologické fakulty. Zmiňoval práce zaměřené na církev v době pandemie, spiritualitu a duchovní péči, synodální proces apod. – tedy právě ono vyjití zpoza stolu a setkávání se s člověkem v jeho konkrétnosti a konkrétní existenciální situaci.
Zajímavé bude sledovat, jak si se současnými teologickými výzvami poradí nové vedení pražské fakulty.
V nedávném rozhovoru pro portál Signály proděkan KTF docent Jakub Jinek kritizoval zpochybňování stanovisek jako styl vědecké práce s tím, že fakulta bude právě naopak usilovat o rozumovou reflexi obsahu víry a bude chtít ukázat, jak lze využít filosofické nástroje k jejímu upevnění. Takto pojatý styl studia však neodpovídá nárokům na kritické vědecké poznání, o kterém píše též papež, ani běžnému akademickému stylu bádání. Vědecké metody spočívají ve věcném ověřování a vyvracení teorií.
Současné teologické studium je však povoláno k dialogu s nejširšími poznatky z ostatních oborů poznání. Nutnost integrovat přínos teologického myšlení i humanitních a společenských věd připomíná rovněž souhrnná zpráva biskupské synody. Na několika místech zmiňuje prohloubení dialogu mezi teologií a dalšími vědami, mimo jiné též proto, abychom se vyhnuli opakování prázdných formulací.
Nároky na teologické studium by proto neměly být nijak zjednodušovány, ale naopak dále prohlubovány.
V diskusích na téma kněžského vzdělávání zaznívá též otázka, zda by neměly být požadavky na studenty připravující se na kněžství odstupňovány, a případně nabízeny i kurzy, které by je připravily spíše pro praktický život než pro vědeckou práci. Nic takového však nepředpokládá Ratio fundamentalis. Do budoucna je tak představitelné spíše rozšíření participace náležitě vzdělaných laiků, kteří by svojí odborností, a to i v teologických znalostech, doplňovali farní tým včetně náležité pomoci duchovnímu správci, který by s nimi konzultoval nejrůznější otázky.
Autorka je právnička. Vystudovala práva, teologii a ekonomii. Přispívá na servery Aktuálně.cz a Christnet. Věnuje se právním tématům, zvláště pak svobodě, odpovědnosti, ale také světu filmu a méně vážně i cestovatelským zážitkům.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.