Vzdělávání ve Středoevropské provincii Tovaryšstva Ježíšova
Čtvrtek, 14.3.2024
Rozhovor s delegátkou Gabrielou Hüdepohl (1. část)
Alena Rousová
Gabriele Hüdepohl je novou delegátkou pro řádové školy ve středoevropské jezuitské provincii. Jako první laička a první žena má odpovědnost za rozvoj a spolupráci celkem dvanácti škol v provincii: tří jezuitských a čtyř síťových škol v Německu, dvou síťových škol v Rakousku a tří jezuitských škol v Litvě. Rozhovor s ní se týká podstatných znaků jezuitských škol a toho, proč jsou pro mladé lidi stále důležitější dobrá rozhodnutí, a jak se učí vnímat svůj život z nadhledu.
Paní Hüdepohl, čím vás tento úkol zaujal?
Gabriele Hüdepohl: Jsem učitelka a dlouhou dobu jsem byla ředitelkou školy. Takže zůstanu u své vysněné práce; chcete-li: škola, studenti. Doprovázet mladé lidi na jejich cestě poznávání světa a vzdělávání je pro mě jednou z nejvíce přitažlivých oblastí odpovědnosti, která v naší společnosti existuje. Ve své nové roli na to mám nyní jiný pohled. To mě oslovilo.
Jaké jsou výzvy, co plánujete?
Ráda bych dvanáct škol v zemích středoevropské provincie ještě více propojila a rozšířila o další školy. Spojení a výměna mezi německy mluvícími školami v Německu a Rakousku a školami v Litvě je jistě výzvou, kterou však považuji za velmi přitažlivou. Cílem je, aby školy našly podporu a posilovaly a dále rozvíjely svůj profil. Úzce spolupracujeme s Centrem ignaciánské pedagogiky v Ludwigshafenu.
Je možné posílit profil jezuitských škol bez jezuitů nebo s jejich menším počtem?
Co je důležité? Jezuité jako učitelé, jako faráři nebo v řízení škol? V Belgii jsou kněží dlouhodobě zastoupeni téměř výhradně v orgánech školního dozoru. To rozhodně není optimální. Školy přesto zůstávají neomylně ignaciánské. Jezuité by se samozřejmě měli a budou nadále intenzivně zapojovat do našich škol – jak jen to bude možné s ohledem na zmenšující se řád. Ignaciánská vzdělávací tradice a jezuitské principy jsou však natolik silné a cenné, že mají dosah daleko přesahující řád. Je mnoho žen a mužů, kteří znají ignaciánskou spiritualitu, žijí ji a utvářejí školy. Naše školy mají jedinečný profil ve vzdělávací oblasti ve vzdělávací tradici a spiritualitě jezuitů. A to je přesně to, co chceme prosazovat a posilovat: aby si naše školy udržely a rozšiřovaly jádro svých podstatných prvků, i když tam působí méně kněží. Snad trochu staromódně řečeno: ve službách světa, ve kterém stojí za to žít pro každého.
Co to vlastně je jezuitský vzdělávací profil?
Vzdělání je po staletí součástí DNA Tovaryšstva Ježíšova – vedle předávání víry. Předávání znalostí a osobní rozvoj spolu úzce souvisejí. Cílem je, aby studenti byli nejen dobře připraveni na svůj život, ale aby z našich škol odcházeli jako mladí lidé, kteří jsou schopni rozlišovat, rozhodovat se a nést zodpovědnost.
Co to konkrétně znamená?
Podle mého názoru se jezuitské školy vyznačují především čtyřmi aspekty: Na jedné straně posilujeme studenty v prožívání jejich důstojnosti. Na druhou stranu není naším cílem, aby se studenti naučili co nejvíce, ale aby se vždy zamysleli nad smyslem toho, co se naučili, aby to do hloubky studovali, zpochybňovali a reflektovali, zcela v jezuitské řádové tradici. Za třetí je pro nás důležité zaměřit se na spravedlnost v malém i velkém světě, ať už jde o známkování nebo problém chudoby. A za čtvrté, chceme udržet otázku po Bohu jako živou. Uvedené body se samozřejmě netýkají pouze našich škol, nejsou tedy exkluzivní, ale jsou pro nás zásadní.
V čem spočívá zmíněné posílení?
Studenti jsou bráni vážně. Důležitá jsou pro nás například práva studentů; jsou o nich také informováni a dostávají podporu, pokud jsou porušována. Porušování důstojnosti si všímají a diskutují, a to i ze strany spolužáků a učitelů.
A pak, ke zneužívání došlo i v jezuitských školách. Ano, je to hrozné, ostudné. Byla jsem ředitelkou Canisius Kolleg v Berlíně, když se tam v roce 2010 objevily takové případy.
Dá se říci, že je jejich vypořádání dokončeno?
Vypořádání ve školách a v církvi rozhodně není hotové. Známé případy z minulosti na našich školách lze asi označit za do značné míry uzavřené z hlediska objasnění, dokumentace a doufám - co nejlépe - nápravy. Ale samozřejmě ani tam není téma uzavřeno, protože mnoho lidí, bývalých studentů, musí se svými zkušenostmi žít a mnozí těžce trpí následky. Stejně tak téma zůstává součástí historie škol, a to je pro nás velmi důležité, že si to pamatujeme, i když je to hrozné. Připomíná nám to, abychom zůstali pozorní vůči skutečnosti, že k sexuálnímu násilí dochází ve škole, mezi vrstevníky, ale také v rodinách, ve sportovních klubech, na internetu. A abychom tam útokům do budoucna v rámci možností předcházeli preventivními koncepcemi, dalším vzděláváním, službou kontaktních osob a otevřenou kulturou ve školách a abychom se rozhodně nedívali jinam, ale spíše intervenovali.
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.