Vzdělávání ve Středoevropské provincii Tovaryšstva Ježíšova
Pondělí, 18.3.2024
Rozhovor s delegátkou Gabrielou Hüdepohl (2. část)
Pokud jde o váš čtvrtý aspekt – udržování živé otázky po Bohu – je to možné ve stále sekulárnějším světě?
Samozřejmě ne tou formou, že někoho žádáme, aby narovinu přiznal svůj vztah k Bohu, ale ve skutečnosti si mnoho studentů a jejich rodičů vybírá jezuitskou školu právě proto, že je tam položena otázka o Bohu. Ignác věřil, že Boha lze nalézt ve všech věcech a že to je nakonec základ spirituality a pedagogiky. Naši studenti se s tím znovu a znovu setkávají v každodenním školním životě; měli by se s tím umět vypořádat a sami najít odpověď – místo toho, aby odsouvali, zavrhovali nebo ignorovali otázku po Bohu, který je tak důležitý pro bytí člověkem. V jezuitských školách existují jak nabídky pastorační péče, tak intelektuální a duchovní nabídky, které vytvářejí prostor pro otázky a argumenty, pro náboženské zkušenosti. Časy – místa ticha, např. ticho, které je základem pro společné mlčení, naslouchání, naslouchání sobě, nechat se dotknout, dát čas na rozvíjení otázek. Ať už zkušenosti či intelektuální přemýšlení vedou k osobní otázce po Bohu; ale zda se zde nabízejí odpovědi, na to si musí každý sám se vší svobodou odpovědět.
Je tu ještě jeden aspekt: umět mluvit, vědět o náboženství, o své víře a umět o něm poskytovat informace – i lidem, kteří věří jinak. Myslím, že je to velmi důležité zvláště v naší době, kdy žijeme společně s lidmi, kteří mají často jiné náboženství a světonázor.
Jaká generace je dnes v jezuitských školách? Můžete ji popsat?
Těžko říci, vidím velmi odlišné aspekty. Jsou zde velmi zaujatí, zvědaví studenti, kteří chtějí objevovat svět a jsou odhodláni pomáhat druhým. Můžeme však také vycítit, jak byli tito mladí lidé během let pandemie zatíženi: mnozí z nich jsou doma, sami, ve věku, kdy skutečně chtějí dobýt svět. A pak množství válek a krizí také zatěžuje mladé lidi. Mnozí se obávají o budoucnost.
Tato generace má spoustu příležitostí, zvláště pokud je dobře vzdělaná. Je jich tolik, že to zahlcuje i studenty. Nadcházející rozhodnutí o tom, co chcete studovat, některé lidi děsí. O to důležitější je, aby se naši studenti naučili rozlišovat – a rozhodli se, že mohou rozvíjet sebedůvěru a důvěru. Rozhodnutí, která dělají, zvláště po škole, jak se stávají stále více nezávislými, jsou důležitá, dávají jejich životu další směr a mají důsledky, které musí nést oni i ostatní. A to je také součástí jezuitského profilu: jezuité mají velmi dobré nástroje pro dobrá rozhodnutí, pro rozlišování duchů, jak to nazval Ignác.
Mohou to zvládnout děti a mladí lidé?
Snažíme se to velmi vědomě trénovat. Normálně je škola dobře strukturovaná: jeden předmět navazuje na druhý, jeden úkol následuje za druhým, nemusíte o tom přemýšlet. Proto dovolujeme vyrušování v našich školách a vědomě je zabudováváme do každodenního školního života, ve kterém je možné se zklidnit, reflektovat, zkoumat pocity a kontemplovat. Místo toho, aby byli vždy uprostřed dění a nechali se tím řídit, měli by se studenti naučit dívat se na sebe s nadhledem, tj. dívat se shora na to, co se vlastně děje na tanečním parketu mého života. Co a jak tam tančím a s kým? A pak také vnitřní pohled: Jaký je to pocit? K tomu slouží i examen, což je způsob ohlédnutí na prožité, sám večer, společně na konci týdne, školního roku nebo na oázových dnech: Koho jsem potkal? Co se mě dotklo? Kde narazím na odpor? Za co jsem vděčný? Jaké vnitřní hlasy slyším? Tyto úvahy jsou důležité pro celý váš život a lze je žít a praktikovat po celý život, s náboženským zaměřením nebo bez něj – dá se říci, že jezuitská škola je pro celý život.
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.