Několik charakteristik autentického dialogu
![Pixabay](https://www.pastorace.cz/file/467e0f55e555c6a5b13f998ec533fd58/218745/feedback-gd73ed5337_1920.jpg)
Poskytnout si navzájem účast na svém přesvědčení
Vstoupit do dialogu neznamená zříci se svého přesvědčení. Znamená poskytnout druhému účast na svém přesvědčení. V encyklice Ecclesiam suam nalezneme pozoruhodné místo, na kterém papež Pavel VI. načrtává charakteristiky autentického dialogu:
- „Především srozumitelnost; dialog předpokládá a vyžaduje srozumitelnost, protože jde o proud myšlenek, vyžadující účast vyšších lidských mohutností …
- Druhou charakteristikou je mírnost … Dialog není pyšný, uštěpačný ani útočný. Jeho autorita je vnitřně spojena s pravdou, kterou vykládá, s láskou, kterou šíří, a s příkladem, který dává. Není ani rozkazem, ani nařízením. Je pokojný, vyhýbá se jakémukoliv násilí, je trpělivý a velkorysý.
- Důvěra buď jako ctnost ve vlastním slova smyslu, nebo jako dispozice přijmout důvěru druhého: to vše rozvíjí důvěrnost a přátelství mezi lidmi. Spojuje mysli ve vzájemném přilnutí k dobru, jež vylučuje jakýkoliv sobecký záměr.
- A nakonec pedagogická uvážlivost, která zohledňuje psychologické a morální podmínky toho, kdo poslouchá: jestli je ještě dítě, nebo nevzdělaný, nezpůsobilý, nedůvěřivý nebo nepřátelský. Snaží se proto poznat citlivost až jemnocit svého protějšku a případně změnit sebe samého a způsoby vlastní prezentace, aby mu nebyly nemilé a nesrozumitelné. V takto vedeném dialogu se uskutečňuje sjednocení pravdy a dobroty; poznání a lásky“ (nn. 83–85: EV 2/196).
Na čem má stát pastorační dialog církve
Podle papeže Pavla VI. je třeba počítat s dialogem už v evangelizačním úsilí. Kolem tohoto tématu krouží celá třetí část encykliky Ecclesiam suam. Ukazuje, jak si v tom počíná i sám Bůh. Není zjevení „dialogem, v němž se Slovo Boží vyslovuje nejprve ve vtělení a pak v evangeliu“ (n. 72: EV 2/193)? Na základě tohoto transcendentního dialogu mezi Bohem a člověkem má stát i pastorační dialog církve se světem:
- Jestliže Bůh převzal iniciativu v dialogu spásy, pak nyní je řada na církvi, aby byla iniciativní a nečekala, až ji někdo zavolá.
- Bůh tento dialog s člověkem otevřel v dobrotě a lásce. Ani církev tedy nemůže být v tomto úsilí vedena ničím jiným než „vroucí a nezištnou láskou“.
- Dialog spásy není odměřován podle zásluh nebo výsledků. Také dialog, který vede církev, musí být „bez omezení a překážek“.
- Boží iniciativa nikoho fyzicky nenutí ji přijmout. Ani iniciativa církve „se nebude moci prosazovat tím, že bude ozbrojena vnějším donucováním, ale výhradně oprávněnými cestami lidské výchovy a vzděláváním, vnitřním přesvědčením a společným dialogem bude nabízet svůj dar spásy, při stálém zachovávání osobní i občanské svobody“ (n. 77: EV 2/194).
- Dialog spásy je určen všem bez rozdílu. I dialog církve musí být „co nejuniverzálnější“: musí umět navázat vztah s každým.
- Dialog spásy má v sobě jisté odstupňování. I církev ve svém dialogu „má mít ohled na pomalost v dosahování psychologické i dějinné zralosti a očekávat čas, v němž Bůh zapůsobí“ (nn. 73–79: tamtéž).
Tyto principy papež o několik let později uplatní v dokumentu, který věnuje výslovně tomuto problému: v apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi. S pronikavým vhledem do dnešní skutečnosti ukáže církvi cesty, po nichž se má vydat, aby „hlásala evangelium lidem dneška, kteří se nechávají vést nadějí, nicméně též jsou sužováni strachem a úzkostí“ (Insegnamenti XIII [1975] 1439: EV 5/1588).
Se svolením zpracováno podle knihy: Papež Pavel VI., kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz
Redakčně upraveno.
https://www.pastorace.cz/clanky/nekolik-charakteristik-autentickeho-dialogu
Témata: dialog | Komunikace | Synoda o synodalitě 2021-2023 | Církev | Inkarnace, vtělení | Pastorace (obecně)
Související texty k tématu:
Církev
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
- Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
- Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
- Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
- Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
- Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
- Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.