"Pracujete pro Ježíše, ne pro peníze. To není nic menšího než násilí.
Wojciech Żmudziński SJ 
Papež František ve svém dokumentu "Dignitas infinita" varuje před využíváním náboženství k šíření násilí. To je jedno z důležitých témat tohoto dvacetistránkového poselství o lidské důstojnosti. Bohužel se v textu omezuje na několik slov o příčinách války. Upřímně přiznávám, že jsem očekával delší text na toto téma.
Obětí náboženského násilí se před dvěma lety stal jeden z významných spisovatelů Salman Rushdie, na kterého náboženští fanatici už léta uvalují trest smrti. Před několika dny vyšla jeho nová kniha "Nůž". V červenci 2022 přišel při pokusu o atentát o pravé oko. "Nevěřím na zázraky, a přesto jsem zázrakem přežil". - říká v rozhovoru poskytnutém u příležitosti propagace knihy. Jedná se o soubor úvah autora, který měl zemřít při atentátu inspirovaném náboženskými motivy.
V posledních letech se obětí náboženského násilí stalo také mnoho křesťanů z komunit na Blízkém východě, ale rád bych upozornil, že pronásledovaná církev je pouze jednou stranou mince náboženského násilí. Její druhou stranou je církev pronásledující, tj. katolíci, kteří páchají náboženské násilí na spolukřesťanech a také na lidech mimo církev. Náboženské násilí ze strany lidí, kteří se ztotožňují s křesťanstvím, má dlouhou historii. Živě ho popisuje Catherine Nixeyová, autorka knihy Ciemniejący wiek. Publikace vyšla letos také v polštině. Dnes se náboženské násilí vrací v trochu jiné, neméně hrozivé podobě. Na stále aktuální problém duchovního zneužívání v církvi upozorňují v posledních letech někteří psychologové a psychoterapeuti.
Letos v dubnu měla premiéru kniha Ignacyho Dudkiewicze, věřícího publicisty spojeného s tzv. Katolickou levicí s názvem "Pastwisko". Publikace má přes 800 stran a má reportážní charakter. Autor hovořil s mnoha biskupy, kněžími i laiky. Naslouchal, aby pochopil, odkud pramení zneužívání lidské důstojnosti v církvi. Když shrnul shromážděný materiál, dospěl k závěru, že nemocnou strukturu nejvíce stmelují tři síly: minulost, strach a setrvačnost.
Analyzoval mnoho biskupských homilií a strávil mnoho hodin rozhovory s hierarchy v srdečné a otevřené atmosféře. Docházelo také k obtížným setkáním, "během nichž jsem musel zatnout zuby a klást otázky zdvořilejší formou oproti tomu, co jsem si ve skutečnosti myslel,". - píše Dudkiewicz. Jde o důležitou publikaci, i když jsem při jejím čtení nabyl dojmu, že autor má poněkud těžko pochopitelnou zášť vůči církevním strukturám, že nejsou demokratické. Nicméně způsobem zbaveným arogance, což je v těchto tématech vzácné, a s pocitem, že je jedním z lidí církve, odhaluje mechanismy kamarádíčkování, korupce a kariérismu mezi kněžími a především projevy téměř strukturálního násilí, zlomené svědomí a těžko přetrhnutelný řetězec nespravedlnosti. Pastýři církve nepotřebují kritiku, ale moudrou podporu, aby tyto struktury uzdravili.
Dignitas infinita postrádá důležitý aspekt.
Papežský dokument systematizuje církevní učení o lidské důstojnosti, ale mezi uvedenými příklady neúcty k lidské osobě chybí násilí spojené s citlivou náboženskou sférou. A to se koneckonců jedná o dokument určený především církevnímu lidu. Není to manifest adresovaný ateistům a nepřátelům církve. Je to připomenutí, že jako katolíci bychom neměli schvalovat pošlapávání lidské důstojnosti, že bychom měli respektovat každého, ať je to kdokoli, a že bychom si měli udělat řádné zpytování svědomí. Respektujeme bezpodmínečně dobré i zlé, chudé i bohaté, příznivce i odpůrce Kristova učení, ukřivděné i ty největší zločince? To je lekce, kterou mnozí katolíci dosud neudělali.
Je třeba si čas od času připomenout, že náboženské násilí se netýká jen mučedníků za víru v Krista, ale také násilí páchaného křesťany, včetně pastýřů, kteří se odvolávají na evangelium a zároveň zneužívají lidi. Nezastírejme si smutnou realitu, která je dnes až příliš patrná z hlasů těch, kterým bylo ublíženo. Nehledejme zdroje násilí pouze v jiných náboženstvích nebo pouze v prostředí nepřátelském vůči církvi.
"Pracujete pro Ježíše, ne pro peníze. Tohle není nic jiného než projev násilnictví.
Odhalování násilí ospravedlněného vírou v Boha by mělo být v dnešních církevních kruzích prioritou. Nemám na mysli sexuální násilí, kterému se již několik let věnuje poměrně důkladná pozornost. Žádné násilí nelze ospravedlnit náboženskou vírou. Náboženské zneužívání věřících v nich zanechává nehojící se rány. Náboženství se nesmí používat jako druh vydírání vůči lidem, kteří požadují za svou práci důstojnou mzdu. Při nejedné příležitosti jsem z úst kněze nebo laického vedoucího modlitebního společenství slyšel: "Koneckonců pracujete pro Ježíše, ne pro peníze". To není nic jiného než násilí.
Náboženství se až příliš často používá jako záminka ke službě druhým, jen aby si vedoucí udělali kariéru na úkor druhých a považovali je za odrazový můstek pro svou vlastní popularitu. Může být atrapou, ozdobnou fasádou, která má u věřících vzbudit důvěru, aby s nimi pak mohla manipulovat a vykořisťovat je, nebo z nich dokonce udělat své otroky. Náboženské násilí se může projevovat také navozováním změněných stavů vědomí, hrou na city, vyhrožováním odsouzením, zasahováním do soukromí člověka nebo, což je v náboženských komunitách velmi časté, vynucováním určitého chování jeho ospravedlňováním vůlí Boží.
https://deon.pl/wiara/pracujesz-dla-jezusa-a-nie-dla-pieniedzy-to-nic-innego-jak-przemoc,2802353