Prohloubení souhrnné zprávy XVI. generálního shromáždění biskupské synody v olomoucké arcidiecézi
30. 4. 2024
Dle pokynů generálního sekretariátu Synody biskupů došlo na území olomoucké arcidiecéze k prohloubení otázky „Jak můžeme zúročit diferencovanou misijní spoluzodpovědnost všech členů Božího lidu?“ ve světle témat 8–12, 16 a 18 Souhrnné zprávy z října roku 2023. Ze všech zaslaných zpráv synodálních skupinek vystupují tyto pohledy k jednotlivým tématům.
Církev je poslání
K vykročení Božího lidu do služby je třeba nabídnout především otevřený prostor pro každého, rozvíjení vnímání charismat pro službu, delegování více zodpovědnosti laikům. Poslání církve je také záležitostí osobní víry, proto jsme zváni oživovat plamen víry a objevit identitu všeobecného kněžství věřících. Boží lid je volán k vytváření společenství a prostoru ke sdílení víry. K tomu slouží například malá společenství, ale i farní kavárny nebo společná práce.
V rámci tohoto tématu se skupinky zabývaly službou manželských párů v církvi a pastorací mládeže. Jako příklady dobré praxe jsou uváděny činnosti center pro rodinu a pro mládež v olomoucké arcidiecézi, dobrá zkušenost je také s manželskými večery. Specifickou formu pomoci je třeba poskytnout také těm párům, kde je pouze jeden věřící.
Ženy v životě a poslání církve
Zaznívá touha po prostoru, ve kterém mohou ženy v církvi sloužit. Tento prostor není samozřejmý, je třeba jasně vyslovit pozvání a souhlas se službou žen v církvi (a to kněžími i společenstvími). Respondentky konstatují, že na mnoha místech jsou ženy zapojeny do praktických služeb a do katechetických rolí. Postrádají v nich však ocenění těchto služeb, které jsou brány často jako samozřejmé. Dále rezonuje touha po plnohodnotnějším podílu žen na životě církve i v těch rolích, které jsou zpravidla zastoupeny muži, například akolyty či ministranta, ale také v pastoraci (duchovní doprovázení a pastorační a ekonomické rady). Zaznělo nemálo svědectví o odmítnutí nebo znevážení darů a charismat žen v těchto oblastech, a to často ze strany celého společenství. Také proto se otevírá otázka komunikace kněží vůči ženám a s tím spojené téma formace bohoslovců, do které by mohl být vnesen silnější ženský prvek.
Kladně je hodnocena zkušenost s duchovním vedením od žen. Zazněly hlasy po diakonátu u nemocničních kaplanek, které vidí ve službě nemocným i svátostným způsobem význam a kontinuitu v jejich službě. Některé skupinky si dokáží představit i zpřístupnění kněžského svěcení ženám.
Zasvěcený život a laická sdružení a hnutí: charismatické znamení
Mnoha hlasy byla artikulována potřeba lepší informovanosti o této formě života na rovině diecéze. Navrhována je společná platforma vedoucí k posílení vzájemné spolupráce, do níž by byli nominováni lidé delegovaní konkrétní řeholí a hnutím. Padl návrh na vytvoření poradního orgánu biskupa, kde by byly promýšleny výzvy spojené s úbytkem řeholníků. Navrhováno je zřízení centra, v němž by se sbíhaly informace o činnostech řádů i hnutí, o tom, co se osvědčilo apod.
Mírný handicap je shledáván v nízké informovanosti věřících o aktivitách hnutí, jinde se očekává, že hnutí je pozváno k pomyslnému kulatému stolu v dané farnosti, ale nikdy zatím tuto možnost neměli. Nutné je spolupracovat s místím farářem. Mnohdy ani sami farníci neví, jaké hnutí ve farnosti působí, což může být způsobeno i tím, že informace jsou v hnutích vedeny spíše směrem dovnitř. Se slabou informovaností se váže i slabé propojení s biskupstvím a dalšími diecézními skupinami. Volá se též po interakci mezi hnutími navzájem. I v tomto se ukazuje vhodnost platformy pro setkávání na diecézní úrovni. Zástupci takových společenství by měli být součástí pastoračních rad farností.
Jáhni a kněží v synodální církvi
V otázce zodpovědnosti plnění služby kněze je třeba specifikovat „standardy“ kněžské služby a očekávání s ní spojená, byť proti této „standardizaci“ jde rozmanitost pastorační reality v různém typu farností. Příležitost je vnímána v možnosti podělit se o kompetence s laiky a odborníky z řad farníků. Již tato skutečnost by sama o sobě vytvářela jistou míru transparentnosti a kontroly. V dotaznících zaznívala touha kněží po větším kontaktu s biskupem např. skrze děkanátní konference; objevují se obavy, že biskup neví, čím kněží jeho diecéze žijí. Z hlediska již zavedených vizitací v rámci farností (ať biskupem nebo okrskovým děkanem) zněly návrhy pro vytvoření příležitostí nejen ke kontrole formálního, úřednického charakteru, ale také sdílení běžného života kněží – na rovině duchovní a lidské.
Biskup v církevním společenství
Roli biskupa vidí respondenti především v oblasti duchovní – pastýře a hlasatele evangelia. Volají po větším oddělení pastýřské a manažerské funkce biskupa. Jako možnou cestu navrhují decentralizaci moci a rozhodování na úrovni jednotlivých farností či územních celků (právní subjektivita děkanátů). Na druhou stranu existují nedobré zkušenosti s přílišnou autonomií farností v otázce ekonomických investic. Zaznívá také volání, že by se tak rozhodnutí více přiblížila reálnému pohledu na místní úrovni a umožnila větší zapojení laiků s odpovídajícím odborným vzděláním a zkušenostmi. Zaznívá také volání po větší transparentnosti především v hospodaření, tak i v oblasti rozdělení kompetencí.
Církev, která naslouchá a doprovází
Naslouchání a doprovázení je výzvou pro každého jednotlivého křesťana v tom, že vyžaduje změnu vnitřního postoje, změnu mentality a „nový styl víry“, pro které jsou klíčové osobní zkušenost a svědectví. Naslouchání a doprovázení se obrací ke konkrétním osobám, zejména k těm, kdo jsou na okraji. Specificky otázka integrace znovusezdaných rozvedených nespočívá pouze v životě ze svátostí, ale také v hledání dalších forem účasti na životě církve.
Naslouchání a doprovázení musí být aktivním, nikoliv pouze trpěným, postojem celku církve. Konkrétním místem, ve kterém se naslouchání a doprovázení uskutečňuje, jsou malá společenství, kde ti, kteří se mohou cítit být na okraji nebo zakoušejí nepřijetí, jsou přijati. Tato společenství jsou otevřená, nejsou klubem vyvolených.
Jak v malých společenstvích, tak v celku církve se ukazuje potřebné objevit službu doprovázení, ke které může být povolán každý pokřtěný. Pro kandidáty/kandidátky služby doprovázení by bylo třeba vypracovat odpovídající formační plán a také nezbytnost supervize.
Struktury spoluúčasti
Důležitou formu spoluúčasti věřící spatřují v pastoračních radách farností, kde se přikloňují k větší/širší kompetenci členů pastoračních rad. Věřící citlivě vnímají, kde je pastorační rada jen jakousi nutnou formalitou. Zaznívá také hlas po tom, aby biskupství podporovalo pastorační rady zřízením pracovní pozice/poradním týmem, sloužící k propojování a podpoře farních rad a dále pak i k formaci členů pastorační rady.
V Olomouci, dne 26. dubna 2024
Mons. Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský,
ve spolupráci s diecézním synodálním týmem
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.