Vedení skrze ovoce Ducha
Služba zaměřená na budování učedníků často klade důraz na ovoce Ducha. Snadno však zapomínáme na to, že stejné vyučování se vztahuje i na nás vedoucí.
Naše kultura má tendenci spojovat vůdcovství s pracovitostí, odvahou, agresivitou a asertivitou. Když lidé přemýšlejí o vedoucích, nemusí se jim ihned vybavit slova „láska“, „radost“ či „shovívavost“.
Někteří dokonce považují za slabost, když vedoucí projevují vlastnosti, jako je laskavost, dobrota, věrnost či mírnost. Písmo však samozřejmě mluví jinak.
Když vedoucí dají prostor ovoci Ducha a půjdou ostatním vzorem tím, že ho nechají ve svých životech růst, připodobní se tím Ježíši – nejlepšímu vedoucímu, jakého kdy svět poznal.
Stejně jako Kristus, jsme i my voláni nést ovoce Ducha. Následujících deset bodů představuje výzvu k zamyšlení nad ovocem Ducha z perspektivy vedoucích.
1. Uplatňování ovoce Ducha při vedení. Vedoucí si nemohou z ovoce Ducha vybírat jen některé. Potřebují skrze pravidelné společenství s Duchem svatým rozvíjet všech devět biblických charakterových vlastností.
2. Uplatňování lásky při vedení. Veškerá služba je o lidech. Jak poznamenává spisovatel Jon Tyson, vedoucí se potřebují rozhodnout milovat, zatímco naslouchají druhým, pozorují je, chválí, povzbuzují a reagují na ně.
3. Uplatňování radosti při vedení. Radost není pocit, závislý na vnějších okolnostech. Radost souvisí s rozhodnutím – s rozhodnutím zůstávat vděčný, nahlížet na věci ze zdravé perspektivy a obklopovat se pozitivními lidmi.
4. Uplatňování pokoje při vedení. Tento druh vůdcovství vychází z místa pokoje a charakterizuje jej postoj pokoje. Místo pokoje nalézáme, když trávíme čas s Bohem. Postoj pokoje nám pak brání v tom, abychom se k lidem, jež vedeme, chovali jako buldozer.
5. Uplatňování trpělivosti při vedení. Trpělivost může narážet na touhu po pokroku. Představuje však klíč k duchovnímu růstu, k prohlubování vztahů a širšímu přijetí sdílené vize.
6. Uplatňování vlídnosti při vedení. Vlídní vedoucí nejsou jen „milí“. Vlídnost se u nich projevuje tím, že neodsuzují ty, které vedou, a dokáží se vcítit do lidí ve svém okolí.
7. Uplatňování dobroty při vedení. Dobrota vyjadřuje jak shovívavost, tak upřímnost srdce. Jinými slovy, když uplatňujeme dobrotu, rozhodujeme se být dobří a konat dobro.
8. Uplatňování věrnosti při vedení. Věrnost často ztotožňujeme jen s pravidelnou docházkou. Biblická věrnost má však mnohem hlubší význam. Když projevujeme ve svém vedení věrnost, stáváme se pro lidi vzorem věrnosti Bohu, moudrého hospodaření se zdroji Božího království a důslednosti v našem závazku a oddanosti Ježíši.
9. Uplatňování mírnosti při vedení. Tato vlastnost může působit zdáním slabosti. Mírnost však vyžaduje silný charakter. Vyžaduje si podřízenost naší vůle té Boží a postoj pokory před Bohem.
10. Uplatňování sebeovládání při vedení. Schopnost ovládat své touhy je pro efektivní vedení zásadní. Bez sebeovládání budeme dělat unáhlená rozhodnutí, věnovat se nezdravým aktivitám a chovat se k lidem bez náležitého respektu
Když se nad každým z uvedených bodů zamyslíte se svým týmem, přiblíží se vaše vůdcovství tomu Kristovu. Nejspíše si následně povšimnete změny ve svých pracovních vztazích.
Autor: Stephen Blandino
Stephen Blandino je pastorem sboru 7 City Church v texaském městě Fort Worth a autorem několika knih.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.